V prosinci byla tak akorát tma a mlha. Ale my si umíme hýbnout kostrou. O tempo se postarala rajda, co plete. Kolegyně míří do bulváru, někoho vcucnul gauč a nemohl dorazit na jógu. Nepřišel čert, Mikuláš ani tygr, nebyl seznam úkolů ani vánočí trhy. Kdo by stál o světýlka, když může na výšlap s fotbalisty. A kdo čeká něco víc, nedostane tipy na dárky, zato nějaké osudy a možná i ostudy.
Read MoreAutor: Míša
Listopadová výročí a o perníkové chaloupce (130)
Na podzim se teď nahromadila výročí, tak proč si je nepřipomenout: 10, 20 nebo 30 let? Kolik si toho už nepamatujeme a co mohlo být jinak? Barevným listím to začalo a sněhem končí. Jinak je totiž listopad jako černá díra, světlo mizí. Pokud zrovna nečekáme na prince, nekoupeme se v bublinkách nebo nejedeme na cukru.
Read MoreŘíjen II: A všechny barvy (129)
Pojď na výlet, užijeme si barvy podzimu,” lákali mě a já neřeknu ne. Prší, v Jizerkách je mlha a zelené smrky. V Krkonoších prší a je mlha, pak taky kleč a sníh. Bílá je taky barva. V Semilech se vyválím v bahně., přibyla hnědá. Sbírání hub je za zenitem, ale co mají společného s homeoffice? Šeď a zmar překryli vše, co mohlo být hezké. Ještěže nám zbyly žluté kytky, růžové brýle a červený dub.
Read MoreŘíjen I: Ohrádky i křídla (128)
Stavíme si pro sebe v dospělosti bezpečné ohrádky, nebo si rovnou přistřihneme křídla? Zase bilancujeme střední věk. Někdo si kupuje motorku, jiný mixér a další má kapelu. Takhle vypadal minisraz, aneb když jsme šli na koncert a byli jsme ve špatný čas na špatném místě a ještě jsme zmokli. Ale rozhodně jsme se nasmáli. Staroba zatím nevyhrála a stále se honíme v tom myším kolečku. Podzimu chybí babí léto, kdo potřebuje teleport a chobotnice je na palubě. A to říjen sotva začal.
Read MoreZáří a čerstvý vítr (127)
„Tohle jsem ještě nezkusila, to mi půjde,“ říkala Pippi Dlouhá Punčocha. Září začlo velkými plány a skončilo úplně jinými plány. Konečně jsme na cestě, i když nezastavujeme. Byl bacil splněným přáním? Nosí se na rukou jen pyšné princezny a jak dopadlo jít s kůží na trh? Když přijde nabídka, která se neodmítá, stačí naskočit a změnit směr.
Read MoreSrpen a z jakého okna se chceš dívat (126)
Léto si tak nějak odplynulo. Píšu tenhle blog už pátým rokem, a jak ten čas letí, přestává být důležité, co se děje, spíš jaký z toho mám pocit. Srpen byl směs, tak trochu divnej i hezkej. Mou superschopností je ruinovat mému teenagerovi den. Ale na roadtripu se mu líbilo. Jóga v dešti, koncert v kempu,…
Read MoreKonečně dovolená: Pálava (125)
Proč jezdit za teplem k moři, když u nás je taky krásně. vyrazili jsme na jižní Moravu, krásně odjelo k tomu moři,. Dětem jsme přibalili děti, takže nikdo neremcal. Dospělí taky neremcali, takže dovolená byla pecka. Rozhodně zážitky byly intenzivní. Bahnité lázně v bílých teniskách, desítky kilometrů na kole po kopcích. Kdo říkal, že je Pálava rovina? Zříceniny, zámek, výhledy z kopců, sklípek i koupání. Bylo tam všechno, včetně Deny, ta zas s námi někam pojede.
Read MoreČervenec a dovolená na každý den (124)
Léto je tady a dovolená v nedohlednu. Asi bychom neměli čekat a udělat si dovolenou každý den. Koncerty v parku, jóga v trávě, koupání v dešti i nějaké ty zříceninky se dají stihnout mezi pracovními dny. Tam a zpátky se seniory by bylo fajn, kdybysme to nebyli my. Puberťáci jedou. A my taky. Obejít všechny zříceniny v republice nám bude trvat 160 let. Tour de beer s pátečníky byla ve středu a ještě málem skončila dřív nez začala. Kdo říkal, že musíme nachodit 20 kilometrů?
Read MorePasivní agrese: co je a jak se jí bránit
Nevinná, možná až věcná informace, po kterých zůstane pachuť a podráždění
Read MoreČerven bez pasu i bez letenky, uděláme si to hezký (123)
Uteklo jaro, teď už je léto, za chvíli podzim a pak zima. “Neříkej to, padá na mne deprese.” A tak si to léto uděláme hezký. Protože co? Protože máme v Jablonci moře a Itálii v Olomouci. V Praze jsme proběhli Thajsko a Japonsko. Tak hlavně že jsme utratili víc než vydělali a ještě zmokli. Jedna kapka deště ale nevadí. A ještě otázka na závěr: kolik dětí je moc? Ptám se pro kamarádku.
Read MoreHlavou zeď nerozbiješ
Dopis pro ty, kdo si toho nakládají moc Ráno připravíš snídani, oběd, svačiny, najdeš botu pod postelí. Pak sedáš k počítači, řešíš meeting, deadline, maily, úkoly. Mezitím telefon – „máš chvilku?“ – samozřejmě. Odpoledne jedeš na nákup, připomínáš zubaře, zaléváš kytky, vaříš večeři. A pak? Úklid, zahrada, resty do práce. Už ani nezbývá čas na…
Read MoreKvěten II: Čas roztáhnout křídla (122)
Upřímně nevím, co přesně jsem si na začátku měsíce naplánovala. Ale rozhodně to nebylo „nech se spláchnout vlnou událostí, setkání, vody, chaosu a strachu“. A přesto se to stalo. V druhé půlce května jsem roztáhla křídla, nebo spíš vytáhla neopren a rozjela se od Kamenice přes Prahu až na Lipno. Voda mne semlela a zase…
Read MoreKvěten I: Lilek, rez a mrtvý císař (121)
Prý pořád někde courám jen nedojdu tam, kam mám. Květen byl zelený, co k tomu říct. Po kurzu první pomoci dokážu ošetřit tak maximálně lilek. Jedna kuchařka má v kuchyni mrtvého zotročeného římského císaře, druhá má strach, že se jí převrátí auto a ta třetí se hledá. Nebo on. Železný Brod překvapil železem a rzí a každá cesta skončila na Malé Skále anebo na Špičáku.
Read MoreTo byla jedna loďka malá (120)
Duben si zas jel aprílově, slunce, zima i jugo. Prý jestli pojedeme na dovolenou na vodu. Ani náhodou, vodu nemám ráda. Takže duben byl na vodě a samá loď, co k tomu říct. Projeli jsme zelená údolí, někdo se pomazlil s asfaltem, druhý měl intergalaktický zážitek. Doktor nás sice nezachránil, zato nás rozesmál. A to divadlo? Na co a kam jdeme netuším, ale určitě to bude dobré. Ořechový dort byl jen na vlastní nebezpečí a je potřeba příbor na metalový nářez?
Read MoreBřeznový restart a nuda zřícenin? (119)
Je březnový svět jen práce a večer spát? Fotky ukazují jinou dimenzi. Na prvních sníh, uprostřed slunce a jarní květy a mezi tím zříceniny. My jsme taky občas zříceniny. Zajíčkem to začalo a zajíčkem to končí, a kdo potřebuje refresh vztahu, může zkusit F5.
Read More