Autor: Míša

Někdo se honí, aby pro tu vánoční atmosféru stihl úklid, cukroví, výzdobu a ještě nakoupit hromady dárků. Někdo má samý vánoční večírek. A ve finále je to vlastně jedno, každý ať si dělá co chce.

Listopad byl tak trochu bábovka. Nejenom upečená, ale dost i poposedávání doma. Smířila jsem se, že o výletech to nebude a dělám tukové zásoby na zimu. Vyhlídky nad Rokytnicí, muchomůrka pod Ještědem, schovejme se, ať nás pondělí nenajde. Teplo bylo snad jenom v sauně a i když jsem nechtěla, vcuclo mne to na skleničku k myslivcům. A kalendář je rozbitý.

S říjnem přišel podzimní vítr. A i když slunce se pořád ještě snažilo, nálada byla šedivá stejně jako to kouřové údolí,. Barvám podzimu to chvíli trvalo a v práci je to taky tak trochu na houpačce. Je líp ženě u plotny nebo, když už jí všechno leze na nervy, potřebuje někam vylézt? A jak najít jazyk lásky?

Září jenom zářilo a slunce hřálo, ale škola zavolala a dny dostaly svou pravidelnost. Co má společného makový koláček, sušenka a tělocvična. Proč se přihlásíme na běžecký závod, když nikdo neběhá, a může být nová kuchyně rychlovka?

Někomu nestačí osm týdnů dovolené a jiný už má dovolené plné zuby. Já už taky nikam nejedu, protože po 7 tisíci kilometrech stačilo. Vítězí vlastní zahrada, kde nejsou lidi. Žije tam plch a má tak roztomilý ocásek, že ho člověk nemůže praštit, i když mu žere úrodu. Tenhle článek zalitý srpnovým sluncem a prolíná ho voda. Začínáme však kaluží.