Nevinná, možná až věcná informace, po kterých zůstane pachuť a podráždění
“Je nějaký systém, proč se to děje takto?”
“Možná ses jen uklikla.”
“Tohle prosím nedělat.”
“Nepoznáš srandu?”
Vyjadřování nespokojenosti, hněvu nebo odporu, který není přímý, ale skrývá se pod vrstvou zdánlivé slušnosti, zmatku, vtipu nebo sarkasmu. Je to nepříjemná mlha, která rozleptává vztahy a atmosféru. My se pak cítíme zmatení, máme nepříjemný pocit, že je něco špatně, ale nevíme přesně co. Začínáme se sami chovat nepřirozeně a po komunikaci se cítíme unavení, podráždění a vyčerpaní.
Jak poznat pasivně agresivního člověka?
- Je často „obětí“ – v jeho vyprávění za vše může někdo jiný
- Nikdy neřekne nic přímo, ale umí vás znejistit jednou větou
- Vyvolává ve vás pocit viny, i když jste nic neudělali
- Odmítá odpovědnost, ale je rychlý v hodnocení ostatních
- Vyprovokuje vás, a když se ohradíte, stáhne se: „Já nic, já jen…“
Často jsou to lidé, kteří mají problém s přijetím autority, bojí se závislosti, a přímé konflikty je děsí. Ale místo aby se stáhli – bojují o moc potichu.
Co s tím?
Uvědomit si, co to s námi dělá. Stáhnme se? Začneme koktat, mluvit potichu? Máme tendenci se přehnaně obhajovat nebo útočit? Mohou to být přebrané vzorce z dětství. Teď už jsme ale dospělí. Jak se tedy bránit?
1. Vytáhnout agresi na světlo
„Můžeš mi prosím říct napřímo, co potřebuješ?“
„Jak jsi to myslel?“
„Zní to dost ostře – je za tím něco, co bych měla vědět?“
Neútočte. Stačí se doptat. Otevřeně a klidně. Pasivní agresor bude často popírat, že něco myslel zle – a právě tím, že ho donutíte zaujmout postoj, mu berete zbraň.
2. Nepřistupovat na hru
Nepouštějte se do vysvětlování, obhajování, ani rozebírání pocitů. Pasivní agrese je energie, která živí chaos a vinu – ne diskuzi.
Držte se faktů.
Mluvte věcně.
Nereagujte na tón – reagujte na obsah.
3. Nenechat si podsunout zodpovědnost
Např.:
„Tohle za tebe rozhodnout nemůžu. Jak bys to řešil ty?“
„Pomůžeš mi pochopit, co od nás očekáváš?“
Pokud všechno rozhodujete za něj, bude vás obviňovat za každý nezdar.
4. Oceňovate, ale pevně
Ukažte respekt, ale nevstupujte do role zachránce.
„Vážím si, že ses zapojil, díky. Můžeš to příště říct napřímo? Pomůže nám to oběma.“
Na závěr
Pasivní agrese není jen osobnostní rys. Je to naučený způsob, jak přežít v prostředí, kde přímé vyjadřování nebylo bezpečné. Ale v dospělých vztazích – ať už pracovních nebo osobních – tahle strategie nefunguje.
Jejím výsledkem není porozumění, ale únava a rozklad důvěry.
Učme se ji poznat. Nepodléhejme jí. A mluvme spolu napřímo – i když je to někdy nepříjemné. Protože čirý vzduch v komunikaci je lepší než mlha „nevinných“ poznámek.
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.