Dubnové fotky zase otevřely jiný svět, než si pamatuje hlava. Dvacet let spolu, to není jedna láska, ale několik. Dvakrát Krkonoše, dva rodinné výlety, dva večírky a dvě fáze spánku. Nejsme dvojky, ale dvě jedničky. Jaro je tu, i když záhon má stále zimní spánek. Tak hlavně že jsme vyrazili na kopec, na který se…
Read MoreŠtítek: Hory
Březnový zen? Tak určitě (135)
Březen mohl být v zenu, jenže to bych nemohla mít stres z workshopu proti stresu. Dovolená s inženýry a pavilonem šelem na začátku nevypadala na pohodu. Něco se přidalo, něco zrušilo a já jsem teď přeborník v běhu na podpatcích. Hlavně že nejsem kuňka ani ve slepé uličce.
Read MoreŘíjen a „pořád bys někde courala“ (113)
Pořád bys někde courala. Když můžou duši, tak proč né já. O Cimrmanovských Jizerkách v mlze, východu slunce v Českém ráji i slunečných Krkonoších. Je 8 stupňů v Jeseníkách hodně nebo málo? Je chyba vada nebo posun? O divných pavoucích, divadle i peklíčku. Ještě pořád si myslíte, že jeřáb zíval nudou?
Read MoreČervenec II aneb dovolená s puberťákem (110)
V červenci jsem si dovolila nebýt v práci a jako každý rok se pokusila zvládnout dovolenou s rodinným cirkusem. Dítě si chtělo odškrtnout Slovensko, já hory ráda, tak jsme vyrazili do Tater. To byla dovolená s puberťákem a jeho komplet výbavou: Koulení očima, hluboké povzdechy, sarkastické řeči a „já jsem nechtěl“. Náladu zlepšily Jeseníky a zakončili jsme to v Krkonoších. No, bylo to … zajímavé.
Read MoreOstrov hortenzií a ještěrek – Madeira (84)
Madeira. Ostrov pralesů, květin, slunce a vody. Strmých svahů a hlubokých údolí, vavřínů i banánovníků, květin a kilometrů stezek. Černých pláží i kamenů, modré lazury a pasteveckých domků.
Read MoreCesta přes každý den (66)
Tak už byly narozeniny, pohřeb i svatba a teď další rodinná akce? Důvod se vždycky najde. A tak mne vede cesta přes půl republiky, přes hory i do hor.
Read MoreJizerky – plán, který si žil vlastním životem (32)
Sešli se jaderný fyzik, bioložka, upírka a ajťák v Jizerkách. A přitom bylo v plánu přejít Krkonoše, i když já bych vlastně radši do Olomouce. Ale když už jsme jednou vylezli nahoru, sbírali jsme tisícovky a borůvky. A po romantickém východu slunce a přepočítání bolístek jsme nejkratší cestou na vlak mohli zhodnotit, že to stálo za to.
Read More