Nevinná, možná až věcná informace, po kterých zůstane pachuť a podráždění
Read MoreČerven bez pasu i bez letenky, uděláme si to hezký (123)
Uteklo jaro, teď už je léto, za chvíli podzim a pak zima. “Neříkej to, padá na mne deprese.” A tak si to léto uděláme hezký. Protože co? Protože máme v Jablonci moře a Itálii v Olomouci. V Praze jsme proběhli Thajsko a Japonsko. Tak hlavně že jsme utratili víc než vydělali a ještě zmokli. Jedna kapka deště ale nevadí. A ještě otázka na závěr: kolik dětí je moc? Ptám se pro kamarádku.
Read MoreHlavou zeď nerozbiješ
Dopis pro ty, kdo si toho nakládají moc Ráno připravíš snídani, oběd, svačiny, najdeš botu pod postelí. Pak sedáš k počítači, řešíš meeting, deadline, maily, úkoly. Mezitím telefon – „máš chvilku?“ – samozřejmě. Odpoledne jedeš na nákup, připomínáš zubaře, zaléváš kytky, vaříš večeři. A pak? Úklid, zahrada, resty do práce. Už ani nezbývá čas na…
Read MoreKvěten II: Čas roztáhnout křídla (122)
Upřímně nevím, co přesně jsem si na začátku měsíce naplánovala. Ale rozhodně to nebylo „nech se spláchnout vlnou událostí, setkání, vody, chaosu a strachu“. A přesto se to stalo. V druhé půlce května jsem roztáhla křídla, nebo spíš vytáhla neopren a rozjela se od Kamenice přes Prahu až na Lipno. Voda mne semlela a zase…
Read MoreKvěten I: Lilek, rez a mrtvý císař (121)
Prý pořád někde courám jen nedojdu tam, kam mám. Květen byl zelený, co k tomu říct. Po kurzu první pomoci dokážu ošetřit tak maximálně lilek. Jedna kuchařka má v kuchyni mrtvého zotročeného římského císaře, druhá má strach, že se jí převrátí auto a ta třetí se hledá. Nebo on. Železný Brod překvapil železem a rzí a každá cesta skončila na Malé Skále anebo na Špičáku.
Read MoreTo byla jedna loďka malá (120)
Duben si zas jel aprílově, slunce, zima i jugo. Prý jestli pojedeme na dovolenou na vodu. Ani náhodou, vodu nemám ráda. Takže duben byl na vodě a samá loď, co k tomu říct. Projeli jsme zelená údolí, někdo se pomazlil s asfaltem, druhý měl intergalaktický zážitek. Doktor nás sice nezachránil, zato nás rozesmál. A to divadlo? Na co a kam jdeme netuším, ale určitě to bude dobré. Ořechový dort byl jen na vlastní nebezpečí a je potřeba příbor na metalový nářez?
Read MoreBřeznový restart a nuda zřícenin? (119)
Je březnový svět jen práce a večer spát? Fotky ukazují jinou dimenzi. Na prvních sníh, uprostřed slunce a jarní květy a mezi tím zříceniny. My jsme taky občas zříceniny. Zajíčkem to začalo a zajíčkem to končí, a kdo potřebuje refresh vztahu, může zkusit F5.
Read MoreÚnorový úprk (118)
Únor byl rychlejší než děcko po prvním kari. Každodenní úprk, stres a práce, na to nejsem zvyklá, asi už staroba. Šmouhu pracovních dnů nenarušil ani ples ledních medvědů, protože se nekonal. Ale rozhodně to byl plán B, kdyby na fotbalový ples nešel proud. Vítání suchého února se letos nezvrhlo, nebo si to nepamatuju. Kafe s Klárou přineslo svobodu, brunch, skialpy a kopec se postarali o intenzivní zážitky. Do února se vešlo vše, jen to umění říct ne musím dopilovat.
Read MoreMéně věcí, víc odvahy: Co se stane, když se nebojíme změny?
Rozhovor s Eliškou Macháňovou, která se nebojí posouvat své vlastní hranice a inspirovat ostatní, aby udělali totéž S Eliškou jsme se potkaly na workshopu. Obdivuji její odvahu a je mi blízká svým minimalistickým přístupem i touhou po zlepšení i snahou pomoci druhým. Co vás osobně motivuje k tomu, abyste si pravidelně posouvala hranice komfortní zóny?…
Read MorePlesová sezóna a lednový kolotoč (117)
Začala plesová sezóna, kurz a měním práci. Naplánovala jsem si zimní spánek, ale je to spíš lednový kolotoč. Fotbal, brusle, lyže, a pak že nic neděláme. Děti se dostaly do fáze „lepší šatit než živit.“ Sice na lyže nechtěly, ale nakonec oni tahají mne. Bye bye město, uvidíme se ještě někdy? To ví snad jen ta chobotnice.
Read More