Prý pořád někde courám jen nedojdu tam, kam mám. Květen byl zelený, co k tomu říct. Po kurzu první pomoci dokážu ošetřit tak maximálně lilek. Jedna kuchařka má v kuchyni mrtvého zotročeného římského císaře, druhá má strach, že se jí převrátí auto a ta třetí se hledá. Nebo on. Železný Brod překvapil železem a rzí a každá cesta skončila na Malé Skále anebo na Špičáku.

Začala plesová sezóna, kurz a měním práci. Naplánovala jsem si zimní spánek, ale je to spíš lednový kolotoč. Fotbal, brusle, lyže, a pak že nic neděláme. Děti se dostaly do fáze „lepší šatit než živit.“ Sice na lyže nechtěly, ale nakonec oni tahají mne. Bye bye město, uvidíme se ještě někdy? To ví snad jen ta chobotnice.

Novoroční přání „hodně zdraví, a ať nám letos všechno vyjde,“ je sice ohraná písnička, ale tak nějak to potřebujeme. Devítkový rok přinese nové začátky. A když sněží, máme zůstat doma. Silničáři si to vzali k srdci. Sníh sám napadl, tak i sám sleze. Zimní spánek přeruší snad jen novoroční předsevzetí, výšlap a drzé děti. Máme to všechno. Papej a nepřemýšlej, znělo jako rozkaz a kolega poslechl. Tak hlavně že to pro něj bylo fascinující a inspirativní.

Prosinec – blázinec. Opět je tu čas tmy a světýlek, vánočních večírků, předvánočního stresu a úklidu. To je ten pohádkový čas princezen, královen a krav. Někdo má třeba Vánoce rád a někdo sbírá ocenění, která neexistují. Utekli čert s andělem z mateřské školky? A čím překvapila Bratislava? Třpyt vánoční Prahy a Olomouce, tíha předvánočních příprav a klid vánočních Jeseníků. Stihli jsme opět všechno