Dopis pro ty, kdo si toho nakládají moc
Ráno připravíš snídani, oběd, svačiny, najdeš botu pod postelí. Pak sedáš k počítači, řešíš meeting, deadline, maily, úkoly. Mezitím telefon – „máš chvilku?“ – samozřejmě. Odpoledne jedeš na nákup, připomínáš zubaře, zaléváš kytky, vaříš večeři. A pak? Úklid, zahrada, resty do práce. Už ani nezbývá čas na tichý audit dne. Natož si zacvičit. A někde mezi tím vším jsi ty. Žena. Partnerka. Máma. Kolegyně. Organizátorka. Logistik. Příležitostná zdravotnice. A často i ta, co má všechno vydržet.
Máš toho na sobě strašně moc a ještě si přidáváš. Práce udělaná na 150%. Farmářka, zahradnice. Chceš se zavděčit. Tohle nemůžeš zvládnout všechno sama. Nech ostatní, ať ti pomůžou. Nemusíš tu laťku dávat tak vysoko – a ještě ji před sebou kopat.. Nech ostatní, ať ti pomohou. Co na tom, že to nebude dokonalé. Hlavně když ti posvítí na cestu a nebudou ti svítit do očí. Ale musíš je nechat, být k nim laskavá. Ale hlavně být laskavá k sobě.
- Co jsi dnes pro sebe udělala?
- Zastavila ses dnes alespoň na chvíli?
- Co ti udělalo radost?
- Kdy ses naposledy usmála?
- Kdy jsi naposledy někoho pustila blíž, aby ti pomohl?
- Mluvíš na sebe stejně laskavě, jako na ostatní?
Najdi nejdřív spokojenost v sobě. Lidi kolem sebe nech žít po jejich. Nemusíš mít poslední slovo. Nemusíš všechno kontrolovat. Nemusíš předvídat každý možný scénář. Ono to nějak dopadne – vždycky to nějak dopadne.
Většina lidských objevů vznikla tak, že lidé byli líní a hledali cestu, jak si zjednodušit život. Zjednoduš si ho taky.
Co ti dělá radost?
Nikdo tě neocení za to, že máš naklizeno, navařeno a barák podle architektů – kromě tebe samotné. A to je v pořádku. Ale pak se z toho raduj. A nebo najdi jednodušší cestu. Udělej toho jen půlku – většina lidí si toho ani nevšimne. A nebo to nech někoho jiného udělat. A neptej se, jestli to udělal „dobře“. Přenes odpovědnost. A smiř se s tím.
A ještě jedna věc…Každej je trochu magor. Ale jsme lidi a máme nějakou důstojnost. Nemusíš nikomu dospělému dělat matku. Buď dáma, víla, královna.
Tak prosím… Nerozbíjej hlavou zeď.
Zkus ji konečně obejít.