Krátký únor byl vlastně nekonečně dlouhý a aprílový. Na začátku mráz a sníh, potom déšť a na konci to vypadalo na jaro. To by stačilo, zkrátíme to. Rutina se roztříštila na tisíc drobných úkolů, kterých bylo víc než volného času. Hlava jela, ne však ve stresu, ale na toboganu nápadů. Čistou hlavu přineslo nejen vítání suchého února, ale i změna práce a pár kopců.
Vítání suchého února
Každoročně v únoru vítají statici suchý únor velkou párty. A protože se toho nebojí, pozvou, kdekoho i z minulosti. Jinak se prý minulí kolegové nezvou, protože se po odchodu z firmy moc smějí a odpovídají, že se mají dobře.
Letos se mi moc nechtělo, nepiju a těžko se mi vysvětluje, co vlastně dělám. Když se na to, jestli přijdu, ptal už pátý člověk, nedalo mi to. Radostně píšu Alfonsovi, který se ptal mezi prvními. No tak tomu prý v tom dělám hrozný zmatky. Už se k nám chystal na taneční pro dospělé, jógu, pilates, plavání a saunu, abysme se potkali. A to, že nakonec přijdu na pivo jako normální rozumnej středoevropskej běloch, ho rozhodilo. No takže jsme se nepotkali.
A jak přivítat suchý únor? Tak samozřejmě, že s čistou hlavou. Chci bydlet na vesnici, tak se tam taky musím večer vrátit. Přece nebudu spát někde, když se můžu vzbudit doma ve své posteli. Tak to je prý skandál.
Splněná přání a únor s čistou hlavou
Přála jsem si využít v práci své znalosti a zkušenosti. A pak kamarádovi v krámě vypadl na dva měsíce skladník, tak teď vážím zeleninu a počítám inventuru. Mohlo by to vypadat jako krok zpátky. Ale asi je to přesně to místo, kde potřebuji být. Nemusím ráno vstávat, nemusím tam chodit každý den a už vůbec tam nemusím být 8 hodin. A víte, co je na té práci nejlepší? Chodím domů a na nic nemusím myslet. Mám čistou hlavu a v té se spustil tobogan nápadů.
Ženský kolektiv
Jsou pomluvy, hašteření a intriky známkou ženského kolektivu? Přemýšlela jsem, jestli vůbec mám právo hodnotit kolektivy, ve kterých jsem strávila jen krátký čas. Přesto je vidět, že všechny skupiny, ve kterých mi bylo dobře, měly společný cíl. Nebyl nutně velký, ale byl jasný. Spokojený zákazník. A pak taky společný nepřítel. Díky tomu se energie a spolupráce směřovala ven. Naopak v kolektivu bez jasného společného cíle se akorát bojovalo, každý ve své vlastní roli. Neberu to jako hodnocení lidí. Spíš jako poznání, že pro mě osobně je směr a rámec důležitý. Interní zdroje tedy radí, že se nemám moc z milého kolektivu radovat, že to je jen dočasné. Ale nevadí, přesně to mne teď na mé práci baví, všechno je jen dočasné a pořád se to mění.
Fotbalový ples
Jako každý rok byl v únoru fotbalový ples. Letos vyšel na Valentýna, tak dostaly dámy kytičku. Někteří pánové byli zaraženi, že po nich chceme, aby své dámě nějakou vybrail a dali. Ale zvládli to. Jako každý rok to pár měsíců před plesem vypadalo jako pohoda, měsíc před plesem se pořád nic nedělo a dva týdny předem padaly otázky: “Proč jsem do toho šla?” Ale protože je parta kolem fotbalu a volejbalu skvělá a sehraná, všechno dobře dopadlo. A pak už zase sepisuju nápady na příští rok. S čím nemohu nic udělat, s tím se asi budu muset smířit, a ať si to dělají, jak chtějí. Pořád je plno věcí, které můžu vyřešit. Pokud si o něm chcete přečíst, tak třeba v Jabloneckém deníku a nebo jako casestudy.
Když jsem článek chystala, tak jsem potřebovala, aby to někdo zkontroloval. Tak komu to hodit na krk jinému než Joachimovi, když je ochotný. „Nemám od tebe nějak moc úkolů?“ divil se, „ty mne chceš zahltit a pohřbít?“ Tak samozřejmě, že už chci dělat něco jiného.
Taneční
V únoru jsme dotančili. Zatímco na třetí lekci to ještě vypadalo, že se to snad nikdy nenaučíme, závěr už byl dokonalý. A zakončil to povedený večírek. Trochu mne bolela hlavička, ale s tím tancem mi to vlastně docela sedlo. Jak to v tanečních vypadalo je také v Jabloneckém deníku: Plavy se roztančily.
Křičí nejvíc potížisti?
Dávám tomu otazník. Teď kolem tanečních, fotbalového soustředění, plesu se objevily nějaké stížnosti. Já se vždycky snažím naslouchat zpětné vazbě, poučit se, něco změnit. Firemní akce v Obermeyer Helika mi díky tomu fungovaly skvěle, lidi dostali, co chtěli. Ale také mám své hranice. Ne každá zpětná vazba je konstruktivní a já končím se zavděčováním se. Poslední zpětná vazba začínající slovy: „Bavili jsme se o tom ve víc lidech a shodli jsme se, že…“ byla vlastně od 4 lidí ze 40 členné skupiny. Stačilo se zeptat přímo.
Když je člověk naštvaný, neváhá si svou frustraci vylít na dalších 10 lidí a být hlasitý. Spokojený člověk to řekne maximálně čtyřem. Takže zpětná vazba ano, ale…
A co si budeme povídat, já také hledám chyby a říkám je nahlas. Ale už se nemusím trápit tím, že je nikdo neslyší. Výhoda života na volné noze. Takže odpověď na úvodní otázku: ano i ne.
Co teď?
Nejlepší čas něco začít byl před 20 lety a druhý nejlepší je dneska. Takže začínám na volné noze. Kromě jógových víkendů přibylo ranní cvičení, cvičení pro královny a workshopy. Tak se přidejte.
Cvičení pro královny
Královny chtěly cvičit a potkávat se a jóga je pro seniory skvělá. Tak hlavně tomu nesmíme říkat jóga, na tu by nepřišly. A pro seniory taky ne, protože už i holky v mém věku potřebuji šetrnější pohyb. A vlastně by celkově vůbec nevylezly z domu, kdyby je někdo nedonutil. Tak vzniklo jemné cvičení pro královny. Od určitého věku už rozhodujeme samy za sebe a potřebujeme protáhnout a srovnat tělo, aby nám držela na hlavě korunka.
Mráz, brusle a kopec
Měsíc bruslení a já došla na kluziště jen párkrát. Ale je to víc než jednou. Pak napadl sníh, déšť ho rozmočil a bylo jaro. Na to, že mám „volno“ jsme se s Annou skoro nepotkaly, na kopci jsem skoro nebyla a slunce jsem také neviděla (ještěže mám fotky). V Bělohradu na trojnarozeninách letos ani nechyběl žádný oslavenec. Přecpali jsme se zákusky a spěchali do divadla. Druhé divadlo a ples už ten den vážně stihnout nešlo.
Soustředění
Máme doma jedináčka. Sice toho, co nemluví, ale aspoň už má rozum a občas uklidí. Zatímco malej se vrátil z lyžáku a odjel na fotbalové soustředění. Sbalil se sám, i když, jak to v té tašce vypadá. Poslala jsem to Deny. Ta měla radost, že jim vyprala, vyžehlila, a pak když to musela narvat do kufru, vypadalo to stejně. Ale aspoň z toho měla dobrý pocit, že jsou kluci voňaví a čistí. Mně dítě vysvětlilo, že ty fleky na sbalené mikině, jsou obrázek. Chci mu věřit. Stejně budou celé soustředění chodit v tom jednom tréninkovém oblečení.
Ale jela jsem se s nimi jeden den protáhnout a zavezla staroušky na nákupy. Aspoň jsem viděla z Nové Paky víc než jen Lidl.
Lidé kolem nás
A protože potřebuju lidi, potkali jsme se na pivo. Prý má každý právo být blbý, jen ty ne, vysvětlí ti manželka. A když manžel neví, kde má snubní prstýnek, tak jeho žena ví naprosto přesně, že si ho dal do pracovního stolu před 3 měsíci.
Evě se sice večírek líbil, ale chtěla jít spát do své postele ke svému manželovi. Tak to je skandál. Nevím proč to Alfonse ještě po těch letech překvapuje. Pořád věří, že se člověk dá soustavným nátlakem „umlátit“ až nakonec radši povolí. Tacy to nefunguje. Eva má ráda dlouhodobé jistoty a nemá srdce. „Tvé srdce nepotřebuju,“ utrousil Alfons.
„Nemůžeš pořád napravovat cizí problémy, když se má něco napravit, tak se to napraví samo.“
Už nevím, kdo to komu řekl, ale pro Vendy to přesně sedí.
Kultura
A protože nemůžu čekat na to, až budu stará a budu moct chodit po výstavách, využila jsem cesty do Prahy a šla na výstavu Davida Lynche v DOX. Asi jsem na ni neměla ten správný den. Tak celkově jsem neměla ten správný den, protože jsem se tam s Ingrid minula o hodinu. Ta ji viděla mnohem pozitivněji.
Trochu to vylepšila výstava v CAMPu: DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou.
Pokračování Březnový zen? Tak určitě (135)
Knihy
Šárka Šišková – Navždy nebo jen na chvíli?
Jen se postupně přestali bát… Že by mohli sejít z cesty a vzájemně se jeden druhému úplně ztratit?
Rozsvítila své vnitřní světo a to na krátký okamžik zapůsobilo i na něj
Tohle ještě nezažil. Prázdno. Nechuť Je mu všechno jedno? Vrchol dosažitelných možností? Jednota myšlenek? Dvě tvoří…protiklady.
Buď je fotka dobrá, nebo ne. To je všechno. To, co kolem toho všeho někdo hledá a píše o tom své komentáře…to je jeho věc. Někdo dělá, jiný pouze mluví. Práce jako práce. Záleží na tom, co koho baví.
John Kennedy Toole – Spolčení hlupců
Obávám se, že srdce je důležité v každém věku. – Ty se srdcem nic nemáš. – Ale budu mít, jestliže nezpomalíme.
Plandavé tvídové kalhoty byly k neroztrhání a umožňovaly neobyčejně volnou lokomoci. … Celé ošacení odpovídalo všem, byť sebezastřenějším teologickým a geometrickým měřítkům a napovídalo bohatý vnitřní život.
Dita Táborská – Malinka
Co jiného je láska než ochota to s druhým všechno prožít?
Nikdo nechce být svázaný. Pouty, očekáváním ani vlastním zklamáním, vlastní špínou.
Jeho touha ho vede vždycky dál a dál, protože stále věří, že existuje ještě něco, co dosud nepoznal. To je poměrně obdivuhodný optimismus
Člověk to zvládne, když je sám odpočatý a v pohodě, ale v tom životním mumraji to tak prostě většinou nebývá.
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu. Pracovně se můžeme propojit na Linkedin.
Předchozí články
Lednový tanec a jedničkový rok (133)
Únorový úprk (118)
Jde dohromady plesová sezóna a zimní spánek? (91)