Děti ty zimní procházky vyloženě milují. A prázdniny jakoby neměly konce, plynule se přelévají jedny do druhých. Jaký má smysl vylézat z postele? Slunci se zase vrací síla a bílá s modrou jsou lepší než déšť. Pár slov zažene zimu lépe než peřiny.
V divném světě, kde děti nechodí do školy, jsme přežili i jarní prázdniny. Proč jarní, když je to v zimě? Počasí se k podivnosti toho všeho přidalo a spustilo déšť. To abychom měli jistotu, že ani v roce, kdy je máme hned na začátku února, se lyžovat nebude. Stejně dostali zásobu úkolů, aby alespoň něco dohnali. Zkoumat školní osnovy, jak moc nestíhají, už ani nechci.
Když už jsem konečně zase vyrazila do práce a chtěla potkat kolegyni, které dlužím za oběd, zjistila jsem, že už ji asi nikdy nepotkám. Teď je s těmi dětmi doma. A pak půjde na mateřskou. Spolu s dalšími, kteří odešli na konci roku zase zmizela část lidí, na které jsem si zvykla. A zůstálo prázdno.
Po negativních zprávách o tom, jak ekonomiky klesají, kdo umřel, kdo se s kým nedohodl a za co může, se zase vrátím do své bubliny. I když některé články jsou tak smutné, až se musím smát: Přestože byl loni ukončen rekordní počet živností, na úřadech práce počet uchazečů moc nestoupl. Jak překvapivé. Když už někdo jde do nejistoty sebezaměstnání, tak se o sebe dokáže postarat i potom.
Další prázdniny?
Děti jsou taky divný. Od rána si hrají s Legem, neotravují, nemlátí se a radostně si zpívají: „Hajdom hajdom tydlidom“. Nemohu uvěřit tomu, že je chvíli klid. Říkám manželovi: „Slyšíš je, ty jsou skvělý.“ A společně se tomu smějeme. Vedle dítě-pesimista říká dítěti-optimistovi: „Vidíš, jsi looser, mamka se ti směje.“ Volám na ně: „Nene, říkám taťkovi, jak jste skvělý.“ A optimista se nadme: „Vidíš, mamka se směje, protože jsem skvělej.“ Jeho sebevědomí bychom mohli prodávat. Pak se starší zvedne od Lega a hlásí: „Je to horší než u tabletu, hrozně mne bolí záda.“ A jde mrznout ven, protože tablet dostane, až se víc než hodinu vyvětrá.
A když už jsme v té prázdninové náladě, tak jsme rovnou začali řešit i letní prázdniny. A náš tábor je už obsazen. Cože? V únoru? Zkoušela jsem napsat vedoucí, aby nás přidala na seznam náhradníků. Taktně mi naznačila, jestli tam ten náš prudil skutečně chce jet. Tak teda ne, půjde prudit jinam.
Zimní procházky
Velké plány na víkendové výlety, ale nakonec jsme byli jen na nejbližším hřebeni a na Muchově. Už se mi ani nechce nikde jezdit. Kdo má pořád rozmražovat auto. Děti ty procházky vyloženě milují (viz ilustrační foto výše)
Stačilo je trochu motivovat: O kolik minut budou na vrcholu dřív než ve 3 hodiny, tolik dostanou navíc minut na tablet. Takže děti si kopec vyběhly a tatínek musel běžet s nimi, aby věděl čas. Když už to slyšela celá třída, tak to můžu i napsat: Pod vrcholem málem padnul. Stejně blbý nápad měl nazpátek, takže starší těch 5 km uběhl v kuse. S takovými výkony bych ho hned přihlásila na přespolní běh a taky do divadelního kroužku.
Po dalším lenivém týdnu jsem se musela projít aspoň na kafe ke švagrové. Já totiž na rozdíl od dětí zimní procházky miluju. Slunce, které už začíná mít sílu, zářivě modrá obloha a jiskřící, oslňující sníh, červený hloh a šípky. Ticho přerušované funěním běžkařů. Být v kurzu Mindfulness, tak dnes bych měla vědomé vnímání splněno.
Co pořád vymýšlet?
Deskové hry už nám lezou krkem. Tatínek si stěžuje: „Mně by se i líbil ten příběh, ale nebaví mne to vaše podvádění.“ Starší se ohradil: „Já nepodvádím.“ Ha, ha, tohle může vyprávět rosničce v lese.
Chvíli děti zabavily projekty z Domu dětí. Domalovávali komiks a ještě jsme si tam vyzvedli sadu na tvoření polštářků. Číst máme také co, díky tomu, že liberecká knihovna půjčuje i e-booky. Jenže už máme z toho online světa křeč do ruky.
Už se to blíží
Ve sněhu na louce vytátá vlhká místa a slunce, kterému se vrací síla, už indikují jaro. Pár slov před domem s kamarádkou, která se protáhla přes pár skleniček. Temná zima končí. Zase vyrazíme mezi lidi. Vždyť slunce je tam pořád, jenom je ještě za mraky.
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
47. Trosečník
36. Dovolená končí