Stavíme si pro sebe v dospělosti bezpečné ohrádky, nebo si rovnou přistřihneme křídla? Zase bilancujeme střední věk. Někdo si kupuje motorku, jiný mixér a další má kapelu. Takhle vypadal minisraz, aneb když jsme šli na koncert a byli jsme ve špatný čas na špatném místě a ještě jsme zmokli. Ale rozhodně jsme se nasmáli. Staroba zatím nevyhrála a stále se honíme v tom myším kolečku. Podzimu chybí babí léto, kdo potřebuje teleport a chobotnice je na palubě. A to říjen sotva začal.
Ohrádky
Dostali jsme lístky na Duškovy čtyři dohody. Někdo na nich byl už podruhé. A někdo po sedmé. Kvůli takovým pak nelze ty lístky vůbec sehnat. Prý jako děti se snažíme z ohrádky utéct, a když jsme dospělí, tak si ji stavíme sami. Sami si přistřihneme křídla a ještě jsme tam rádi. No tak já si rozhodně nemohu stěžovat. Kolega brblal, že by reklamoval svůj život. „Co bys změnila?“ ptal se. Dáša by chtěla vycestovat, Klára by vyměnila manžela, Dana s Tomášem by zrušili monogamii a Alfons by chtěl být lev. Já bych nevyměnila nic. Vycestovala jsem se, prošla různá místa, učila se, rozcházela se, stěhovala se. Byla jsem šťastná a nešťastná. A díky tomu jsem tam, kde mám být.
Kuchyňske etudy aneb Slyším jídlo?
„Ty bys furt jedla,“ brblal Měsíčňan, když jsem se chtěla pozvat na oběd. No tak samozřejmě, mám hladík. To jsou ty hlášky dětí, které se ujmou, a pak to člověk opakuje navěky. Menší puberťák je unavený a usnul po obědě. Nešel vzbudit. Až do chvíle, kdy na stole, za zavřenými dveřmi, zachrastily příbory. To se najednou objevil u stolu: „Slyším jídlo?“
Z domácich prácí mne vaření baví nejvíc. I když ne každý den, ale aspoň to není tak beznadějně opakující se a je to vidět. Třeba takové čokoládové muffiny. Jedno dítě remcá, proč jsou čokoládové, když on čokoládu nejí. „To jsou řepové,“ uklidňuju ho. Tímhlě sdělením jsem to prý moc nevylepšila. Tak jsem udělala povidlové mrkvánky. Tam asi se zeleninou problém nebyl, protože ty nezbyly.
Akorát že z toho máchání ve vodě a saponátu stárnou ruce. Ruce prozradí věk dřív než tvář. Buď o ně pečuješ, nebo je necháš vyprávět svůj příběh. Já mám fotky a Katka náramky www.kahansperky.cz.
Ve špatný čas na špatném místě
Ptala se Anna, co podnikneme večer, že chce jít od 7 na koncert Reflections of Karma. Ruda to nedávno poslal do naší školní skupiny. To mě taky zaujalo, ale pak jsem to pustila z hlavy. Takže si uděláme školní minisraz?
Ruda vzal Michala, ale tak ten k nám tak nějak trochu patřil, i když nebyl spolužák a pozvali se rovnou i do auta, ať je svezem. Pak Anna přibrala kolegyni, jak jinak než ze školy. Tím vyloučila Rudu z přepravy. Kluci museli busem, takže jsme to přeplánovali na 6. hodinu, aby na nás nemuseli čekat. Manželovi to taky přišlo jako dobrej nápad, tak přibral spolužáka s druhým autem, tak jsme to znovu přeplánovali, ale čas jsme už neměnili. Všichni jsme se tam sešli v 6, abysme zjistili, že my jsme na špatném místě a oni sice správně, ale ve špatný čas. Mělo to začínat až v 8. Takže jsme šli na pivo do Radnice.
Pěkně lilo, my tam byli první, abysme zjistili, že bez rezervace nemají místo. Stáli jsme jim na schodech jako zmoklá koťátka a řešili, kam jít. Než dorazili ostatní, místo se udělalo. Jen se musíme tisknout a někdo si to možná bude muset odpracovat. S kým se chceš tisknout? No jasně že s tím, koho znám.
Macha a bi
Je macha latte teplé? Mmm, tak k němu se tisknout nechceme. Prý ho zaskočilo teplé kokosové mléko. Tak hlavně že polévka byla teplá dost. Jsou holky častěji bisexuální než muži? No jasně, když si máme vybrat mezi chlapem nebo pěknou holkou, tak tu pěknou holku bereme všichni.
Je známkou krize středního věku nepít alkohol a rozplývat se nad tyčovým mixérem? No tak někdo si kupuje motorku a někdo mixér, další má kapelu a na dovolenou jezdí nejradši s modelkama. Zpěvačku lze najít na Tinderu, ale je potřeba bydlet ve městě. U nás prý není výběr. Zpěvačka je teď prý bude motivovat. Ještě jim chybí basák, kdo se naučí na baskytaru? Ale jestli po nich chcete koncert, tak to se ptejte tak za 10 let. Zatím se ve zkušebně jen schovávají před manželkama a před dětma.
Ještě dorazila i Lucy, a když jsme tak více méně všichni z jedné školy, řeč se stočila na učitele. Tahle profese člověka poznamená. “Jak koho,” ohradila se učitelka. Joachim měl tuhle radost, jak byly děti nadšený z těláku a ještě chtěly opravit výsledky. Jak se opravují výsledky na těláku? No prý chtěly běžet znovu kilometr a zlepšit se. Nemůžu uvěřit, že by děti běžely dobrovolně. “Tak to učí na 1.stupni,” měly učitelky jasno, „tam jsou děti ještě nadšený.“
Otvíračka Stage klubu
Když už jsme byli ve správný čas na správném místě, zjistili jsme, že je to otvíračka Stage klubu, bývalé Rampy v Jablonci. A bylo to fajn. Foto: Ruda Dymák
Volby
Parlamentní volby dopadly, tak jak dopadly. Že někdo dokáže volit podle líbivého bilboardu a prázdných frází nikoho nepřekvapuje. Levné hypotéky, nízké daně… Ale že někdo kroužkoval ženy jen proto, že jsou ženy? K tomu mají potřebu hodně komentářů. Tak hlavně že se situace mění.
Staroba
“Ty chodíš po obědě spát?” divil se tuhle někdo, “tak to jsi na hraně staroby.” Nevím co se diví, vždycky jsem chodila. Mám takový myší režim. Žiju rychle, běhám v tom myším kolečku, a pak si prostě potřebuju odpočinout. Spánek je nejrychlejší varianta. Spím taky rychle, po obědě mi stačí 7 minut. Když jsme dělali na hotelu, personál si dával po obědě kafe a cigaretu a já svých 7 minut. “Cože?” vytřeštila na mne Maky po tomto přiznání oči. Toho si totiž nikdy nevšimla. Než dokouřili, byla jsem opět na značkách.
V sobotu se ozvala Lucy, ať ji někam vezmu na výlet. No to si nevybrala dobře. Mně čeká práce na zahradě a fotbal, k tomu staroba, takže jsem spokojená tam, kde jsem a ještě mám zimní spánek. Soutěžím, který den budu spát víc hodin. Rekord byl z pátka na sobotu 11. Ale tak rozhodně jsem ráda, že spím viz červenec. A aspoň jsme se s Lucy domluvily na procházku kolem Českého Dubu.
Podzim bez babího léta?
Léto uteklo nějak rychle. Je tu říjen a už zase lovíme zimní věci ze skříně. Na kolik že měsíců jsme je uklidili? Na 4? 5? Když jsme u těch čísel, zjišťuju jak jsme starý. Lucy vypráví, že je jejímu bráchovi přes 50? “Cože tolik?” to byla spíš jen řečnická otázka.
“No mně je 45,” upřesňovala. Tak však já vím, ale pořád si s ní připadám jak na střední.
Onboarding aneb vítej na nové palubě
Lucy taky nastoupila do nové práce a už z podpisu smlouvy byla rozpačitá. Na personálním o ní nevěděli, šéfová na ní neměla čas, pak ji posouvali dny, kdy se má přijít seznámit a celkově ji vlastně nikdo nic neřekl.
To já jsem z onboardingu nadšená. Ujali se mne, všechno vysvětlili, dostala jsem “C Book” se základními informacemi o firmě, email s odkazy, usměvavá office manažerka vždy k dispozici, vysvětluje, ukazuje. Tým vypadá také dobře, v dalších dvou týmech jsem potkala známé tváře a ještě pár známých jmen. Postupně se do toho dostávám. Když jsem loni hledala práci, přála jsem si dělat něco, kde využiju své zkušenosti. Tak teď by to mohlo klapnout. I když je to něco jiného, znám to z druhé strany. A každý trpělivě vysvětluje, ukazuje. A nikdo se nepovyšuje, že už tu dělá 5 let. Tým má jasný cíl, dotáhnout projekt do konce.
Tak snad to klapne i Lucy. Špatný začátek není (v naší generaci) důvod odejít, ale udává směr.
Cesta do práce
Na cestu do práce bych chtěla teleport. Když jsme se teď několikrát vrátili ke vzpomínkám na střední, tak mi to připomíná časy, kdy se člověk těšil, až nebude muset vstávat v půl 7 do školy. No tak teď vstáváme v 5 do práce. Výpočty doby dojíždění se mi fakt nepovedly, Černý most rozkopaný a cesta je na 2 hodiny. Když to jde dobře. Jednou jsem jela autobusem, abych nemusela vyrážet tak brzo. To jsem jela tři. Ale jinak je to fajn, mám společnost a ještě se dělíme o benzín a snižujeme uhlíkovou stopu.
Takhle vypadá nádraží v Lysé nad Labem. Aspoň že to není Kolín. Aneb tak to dopadá, když mi kamarádka našla vlak z Prahy do Mstěnic, kde mne chtěla nabrat a sice mi popsala, jak si mám koupit lítek, využít PID, a kde vystoupit, ale nenapadlo ji říct mi, že na té trati jede jeden vlak za druhým. Tenhle jel o 5 minut dřív a nestavěl.
Chobotnice
Je lepší dělat pořád jednu práci nebo měnit směr. Prý se člověk stane expertem jenom, když bude dělat pořád jedno. Ale je potřeba, aby byli všichni experti? Já myslím, že naopak jeden obor v kontextu jiného přináší přidanou hodnotu a něco navíc. Ani kolem sebe nemám moc lidí, kteří by dělali jen jedno. Jsme takové chobotnice. I když té chobotnici závidím. Koordinace 8 chapadel, každé dělá něco jiného, inteligence, adaptabilita, regenerace a nikdo jí neřekne, že to přehání, že to všechno nemůže zvládnout.
Tak kam vyrazíme teďka? Hlavně ne na chobotnice, fyzik nechce jíst zvířata, který jsou chytřejší než on.
Pokračování Říjen II. A všechny barvy (129).
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.
Knihy
Nicole Mary Kelbyová – Kostýmek Jackie Kennedyové 4*
Příběh mladé švadlenky Kate, která pracuje v proslulém módním salonu a dostane jedinečnou příležitost – podílet se na tvorbě ikonického růžového kostýmku pro první dámu USA, Jackie Kennedyovou. Smyšlený příběh popisuje, jak se šily šaty na míru, práci švadleny, detaily, množství ruční práce, pečlivost při výběru střihu a tvaru. Materiály a jaký vliv má kvalitní látka, že může dát šatům tvar, pohyb, krásu, že materiál není jen povrch, ale nositel ducha a elegance. Naznačení postupů, ve kterých se spojuje řemeslo i estetika, že krásný materiál a dobré zpracování mohou člověku přinést pocit svobody, eleganci a význam, který konfekční móda často neposkytuje.
Elegance je stav mysli – Oleg Cassini
Chce-li být někdo nenahraditelný, musí se vždy odlišovat. – Coco Chanel
Po dlouhých letech jsem si uvědomil, že to, co je na šatech důležité, je žena, která je nosí – Yves Saint Laurent
Být dobře oblečená je trochu jako být zamilovaná – Oleg Cassini
Slušný vzhled stačí, aby se lidé více zajímali o vaši duši – Karl Lagerfeld
Dejte jim to, o čem nevěděly, že to chtějí – Diana Vreelandová
Musíte mít styl. Pomůže vám to ráno vstát. To je způsob života. Bez toho jste nikdo. – Diana Vreelandová
Oděv je látka, která definuje a měří čas – Oleg Cassini
Předchozí články z deníku
Září a čerstvý vítr (127)
Červen II aneb svatba v Brně, Sázava s Berounkou a Vltava (81)