Červen bývá každý rok nabitý, musí se stihnout všechny akce, než lidi odjedou na dovolenou. A tak jako každý rok přelétáme z místa na místo. A stejně jako loni patří k létu svatba i voda.
Brno bez Brna
Konečně dlouho očekávaná svatba v údolí Kaprálova mlýna. Alfons se diví, že máme pořád nějaké svatby. Jedna za rok? To si myslím, že je až moc. Dítě má pro změnu fotbal. Chtěli jsem ho nechat u babičky, ale ta na něj čekala marně. Dítě nemá čas. Začal to přespávačkou v družině, a pak kromě fotbalu, narozeninové oslavy a výletu spal u kamaráda.
Já plánuju také výlet, když už jedeme na Moravu. Jenže manžel cesty nerad a už vůbec ne zastavování. Ten má svůj cíl až na konci. Aspoň můžu chvíli spát. „Ty spíš?“ diví se manžel, „já na tebe mluvím a myslel jsem, že jsi naštvaná.“ Cesta je nekonečná. Když už jsme na Moravě, stavujeme se pro víno v oblíbeném vinařství Husák. Za těch 10 let, co tam jezdíme, se nám ještě nikdy nepovedlo mít dost času na ochutnávku, ale vím, že mne nezklamou. Máme malý kufr, tak se vejde jenom 9 krabic. Konečně bude kam sáhnout, když má člověk na něco chuť nebo jde na návštěvu. Nakonec byl větší problém naskládat víno doma do sklepa než do toho auta.
Jednu krabici mám pro Karolínu, zase se se mnou podělila o obsah své skříně. Jenže ona ne a ne se pro to stavit. Volám jí, že tu má to víno. Smála se: „Já věděla, že se na něco těším, ale nemohla jsem si vzpomenout na co.“



Bohémská minimalistická svatba
O horkém víkendu v červnu jsme se ukryli v údolí Moravského Krasu. Instrukce na svatbu byly stručné a jednoduché: Chceme si vás užít, znáte nás. Takže oblečení pohodlné, parkování v lese, vícelůžkové pokoje a s programem nás překvapte. Manžela málem kleplo, ten má rád tradice a soukromí. Kamarádi zaimprovizovali koncert v zahradě, kdo chtěl šel se projít do lesa, hrál volejbal, vykoupal se v řece. Proč je sakra tak ledová? Nojo, vývěrová, přináší chlad z podzemí. Jídla i vína byl dostatek. A svatební kavárna s Aperolspritzem to už jen doladila.








A co se dá udělat ze „zábavné“ společenské hry odebírání židlí? Divadelní představení se soutěží. Dvanáct superhrdinů plnilo úkoly, aby zachránili Vánoce. Na nejpomalejšího nezbyla židle. Soutěživé dítě se nedalo a shánělo čepice, boty, vodu, aby byl vždy včas zpět na místě. Prý že sundat ženě podprsenku dá dost práce. Tady je házeli dobrovolně, každá chtěla, aby ten její vyhrál.
Budu s tebou
Nakonec to byla jedna z nejlepších svateb. Nikdo nikoho k ničemu nenutil a všichni si užívali. U společného focení se zjistilo, že polovina lidí spí, ale vše klaplo na jedničku. Obřad spustil slzy. Slib „Budu s tebou“ se ještě dlouho vznášel nad údolím.
A přeci Brno
A který cíl vybrat pro výlet na zpáteční cestě? Zříceniny, které nejsou nic víc, než jen hromada kamení, si necháme na příště. Tak třeba Hády, ať máme Brno aspoň z dálky. Výhledy z vrcholu vápencového lomu stály za to a tabule naučné stezky přinesly plno informací. I když zase to byla klasika: „A můžeme už jet domů?“






Kolem Vltavy
Den před firemní akcí zůstávám v Praze, abych nemusela brzo vstávat a vyspala se. Jenže co večer podniknout? Na pivo nemůžu, to bych se mohla někde zapomenout. U kamarádky spát nemůžu, tam je to vždy na dlouhé povídání u několika lahví vína. Zavolala jsem spolubydlící z vejšky, ta nezklame. Na drink na náplavce má čas a bude mít rozum, abychom šly brzo domů. No dobře, tak brzo vypadá jinak, ale musely jsme si všechno říct.





Firemní Sázava
V červnu máme jako každý rok firemní výlet. Všichni se těší, měl to být pohodový den. Žádné brzké vstávání, různorodý program, ať si každý vybere, co ho baví. To jsem si dala. Tenhle den bude potřebovat asi tak 40 hodin, abychom všechno stihli. Místo pohodičky jsem obvolávala, počítala, přesouvala, měnila program a zjišťovala, kdo se nezapsal. Instrukce měly 5 stránek, to nikdo nečte. A pak ještě nedorazilo vedení. No ještěže se mi už dopředu zdály děsivé sny, že budu muset mluvit před lidmi. Aspoň jsem nebyla překvapená. Bývalá šéfová se mi smála: „To ti vždycky šlo, honit lidi.“ Tak jsem je honila mezi klášterem, sklárnou a autobusem na lodě. Teprve na vodě jsme se “zastavili”. Chyběl jenom jeden. Tak letos hlavně na vodě žádný stres, jsou dospělí, do cíle nějak doplujou. Při vracení lodí chyběla jen jedna. Nikdo se neutopil, to se jen ti první nudili, tak pluli ještě dál, a pak se skoro zapomněli vrátit.






Berounka na Sázavě?
A pak jsme měli také svoji Berounku na Sázavě. Tedy beer run. Favorité – statici přes den tolik trénovali, že ani nedošli na start. Slovensko si dělalo velké naděje na pohár. Ti také umí trénovat. Překvapivě vyhráli o 2 loky projekťáci. Aspoň že putovní pohár zůstane první rok v Praze. Jen já se opít nestihla. Rozhodčí si to moc neužije a být vedoucí zájezdu je taky dřina. Na závěr diskotéka. Kde jinde si člověk v tomhle věku zatancuje? Korunu tomu nasadil mladíček z Brna, který děkoval, jak ta oldies party byla dobrá. Prosím? To jsou hity našeho mládí. Jo, už jsme oldies.
Červen a zelený altán
Chtělo to i trochu odpočinku v tom chaosu. Je člověk, který má pořád co dělat, pracant a nebo jen špatný manažer? A protože na zahradě není žádný pěkný výhled, požádala jsem manžela vysekat vysokou trávu pod jabloní za zdí. Vyskočil, popadl křoviňák a běžel. Že by fakt chlapovi stačilo pořádné nářadí a úsměv, a pak už zvládne všechno?
A když jsem pak na lehátku hodila nohy nahoru a napsala Alfonsovi, jak se má, probírali jsme akorát tu naši akci. To mi připomíná článek, na který mi poslal manžel odkaz: Víte které ženy jsou nejsobečtější a nejsebestřednější podle horoskopu? Na prvním místě lvice. Jsou tak arogantní a namyšlené, že s nimi není k vydržení. Nevím co tím chtěli říct. Alfons se radši jen smál. Jeho víkend byl prý obyčejnej, a není tam nic zajímavého na povídání. Z čeho je unavený, že se těší do práce, se radši nechlubil.
A protože léto si říká o letní čtení, zaregistrovala jsem se do knihovny. Už do třetí. Liberecká je moc daleko a v naší nic nemají. Tak teď můžeme večer hrát hru Sexy knihovnice. Já mám v ruce knížku a manžel se vedle na mne může dívat.



Jo a mimochodem tyhle skleničky na nožce z Ikei jsou super. Dají se z toho pít bublinky, pivo i koktejly. Jen mne štvou, když z toho děti pijí vodu.
Kávovar
Dlouho jsem odolávala presovači domů. Vím, že bych pak pila jedno kafe za druhým. Je příliš snadné, zmáčknout jedno tlačítko. Manžel to vyřešil za mě a koupil ho tak složitý, že si kafe neudělám. Anebo udělám, ale trvá to a ani ho nemám tak dobrý. Naštěstí manžela kafe baví a ještě mi, když jsem pryč, vyznává lásku slovy: „Miláčku, chybíš mi, nemám komu uvařit kafe.“
A takový detail, že se musel koupit i nový mlýnek, mne už snad ani nerozčiluje. “Doufám, že nestál víc než dva tisíce,” vrčím. “No tak nějak,” připustil manžel, který čekal na vhodnou příležitost mi to říct. No a pak přiběhlo dítě a cenu prásklo. Zhluboka dýchám, to nebylo jen tak nějak. Ale pořád je to lepší než hodinky za 30.
Taky si myslím, že tyhle kraviny už stály víc než moje auto. Mám ho tak skvělé, že i když jsem nechala dva dny klíče v zapalování, že ho nikdo neodvezl. Co mám asi tak odpovědět na dotaz: Jak se ti povedlo nechat klíče v zapalování 2 dny? – Copak já vím, asi plný ruce.
Je cizí kancelář lepší než vlastní?
Sice dělám ve městě, ale do města se nedostanu. Když jsem se měla sejít s s kamarádkou na drink na náplavce, využila jsem toho a pozvala se na kafe k bývalému kolegovi. Okouknout nové kanceláře. Nevím, co všichni s těmi moderními kancelářemi mají. Slyšíš, když někdo na druhé straně kýchl, vidíš mu do hrnku, pod stolem vidíš věci, co radši vidět nechceš – třeba jak si zouvají boty a pokaždé, když potřebuješ s někým něco probrat, musíš odejít. A tak šup zpět do našeho “vězení”. No stejně to asi nikomu nevysvětlíme, jak jsou Letňany super. Protože víte, jaký je rozdíl mezi Letňanama a Brnem? Žádný, oboje je mimo civilizaci.
Chlapi
Logika některých chlapů nemá chybu. “Já neočumuju ženský, já jim dělám diváka,” chlubí se Alfons, “propůjčuji jim svoje oči, když se chtějí ukazovat. Prostě jim pomáhám. Myslíš, že mi na pozorovací službu vystaví živnosťák?” ptá se. Neříká se tomu spíš stalker a není to trestné? Ale na to mu taky něco vystaví, soudní zákaz.
Pak tu byl taky den otců. Manžel tak často mluví o tom, že nemá rád Kozla, že se mi obvykle povede ho koupit. A dítě to vyšperkovalo, že mu ho i nakreslilo na přání. No nemá o něm pořád mluvit.



Další chlapi radši chodí na fotbal. Je to takový středeční rodinný piknik, chlapi s dětmi. Akorát děti hrát nemůžou, protože chlapi to berou moc vážně a jsou jak tanky, v tomhle věku už to nejsou žádní drobečci. Když už dítě sbalilo holku, která ho tam vzala s sebou, tak musel manžel taky. Cože? Večer sama doma? Cestou z práce jsem se stavila v krámu pro něco k večeři. Obří lahev bublinek se asi jako večeře nepočítá. Už už jsem volala Kláře, kdo mi ji pomůže vypít, když přišel od fotbalistů požadavek na teplou večeři. No to jsem dopadla, remcat nemůžu, tenhle týden jsem asi ještě nevařila. Upečené kuře bylo nakonec druhý den k obědu. Utahali se tak, že šli rovnou spát.
Korporátní fotbal
Nestačí, že dítě je pořád někde na hřišti. V práci jsme pořádali fotbalový turnaj. Dokonce mezinárodní. Co na tom může být tak složitého? Příliš mnoho proměnných, které nemusí vyjít. I taková drobnost jako zdravotník se zdála neřešitelná, když si řekli za pár hodin 10 tisíc. Nakonec byli zdravotník, rozhodčí, fotograf i hráči na svých místech a den klapnul tak nějak setrvačností. Jen to počasí se neřídilo podle plánu a vyhnalo nás na umělku.


Návrat ztracené matky
I děti měly fotbalový víkend a odvezli si pohár za 1.místo v sezoně. Jsem dost hrdá matka, když nezveřejňuju jejich fotky? Tak se po cestě z pracovního víkendu stavuju pro dort, abych jim udělala radost a jako odškodné, že jsme se o víkendu neviděli. Když jsem se s ním slavnostně objevila u oběda, vytřeštili oči: “Proč jsi přivezla dort?” – „No jen tak, abych vám udělala radost,” vysvětlovala jsem. Pěkně jsem je vycvičila. Nikdy nic navíc nekupuju, aby mi nedělali v obchodě scény, a protože jak člověk podá prst, sežerou mu ruku. Teď nemohli uvěřit vlastním očím.
Bude konečně klid?
A zbýval poslední týden do prázdnin. Uzavřít faktury, rozplánovat práci na léto. Zatímco někdo přijímal gratulace za dobře odvedenou práci, jiný si vysloužil padáka. To je tak, když si tu práci šetří.
A než se všichni rozprchnou na dovolenou, užili jsme si piknik v parku. Kluci to vzali poctivě a přinesli sud s pípou. Holky měly víno. A já samozřejmě bublinky. Byla to tak super párty, že si konec nepamatuju. Do práce přišla polovina, já mám poškrábanou nohu a ztratila jsem hodinky. Tak teď žiju v bezčasém světě, léto může začít.
Pokračování Červenec aneb objevujeme jižní Čechy (82).
*****
A nebo sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety.
Předchozí články z Emina deníku
Červen I aneb pizza party a Itálie v Olomouci (80)
Slunovrat (59)