Výlet do Brna aneb Brno bez lidí

Výlet do Brna ukázal město ukryté za větvemi stromů, panelovými sídlišti, za dráty trolejbusů nebo mezi kopečky. Prázdné ulice, výstavní čtvrti a zrekonstruované historické vily, opuštěné domy, minidomky, kvetoucí třešně, kosatce, brownfieldy, věže, hradby i žabky.

MHD

Nejprve něco praktického. Po městě se dá velmi jednoduše jezdit MHD, která je vybavená bezdotykovými čtečkami karet, takže není potřeba kupovat extra jízdenky. Při nástupu pípnu platební kartou, a pokud vystupuju dřív než za 15 minut, pípnu si i při výstupu, aby mi byla započítána kratší jízdenka. Systém na konci dne vyhodnotí počet jízd a podle toho zvolí platbu.

Další variantou jsou koloběžku Lime, kde za 250 Kč na den můžete objet velkou část Brna a navštívit i vzdálenější části. Jen pozor na červené zóny, kde se nesmí jezdit a kde se můžou koloběžky nechat. To si zkusím na příště.

Kamenný vrch a Koniklecová louka

Konečně jsem po celém dni dorazila do Brna. Slunce se už pomalu chýlilo k západu, aspoň jsem se vyhnula popracovní  dopravní zácpě na D1. Když už jsem přijela z téhle strany, zastavila jsem se na Kamenném vrchu na Koniklecové louce. Díky studenému jaru pár konikleců ještě kvetlo. Procházka po lesoparku a na místní rozhlednu, kde ale výhled spíš překrývaly stromy, zatím bez listí. Brno se ještě skrývalo.

• 

• 

• 

Vilové čtvrti

Druhý den bylo na řadě město. Sice jsem se chtěla svézt autobusem, ale kluci mne nasměrovali k nedaleké čtvrti a vile Tugendhat, kde kromě pěkných vil je i krásný výhled na město. A protože je stále vše zavřené, tak jsem na to, jak to ve vile Tugendhat vypadá, podívala aspoň v pořadu Překvapivé stavby.

• 

• 

Pak jsem pokračovala do Kounicovi ulice po stopách Adolfa Loose. Ačkoliv je brněnským rodákem, z jeho prací se přímo v Brně dochoval pouze mramorový sál Loveckého zámečku. Navštívila jsem aspoň začátek stezky věnované Loosovy, kde je jeho pomník umístěný v místech rodného domu. Prohlédla jsem si exteriér cukrárny Kolbaba, jejíž interiér je navržen podle jeho raumplanu a Kounicův palác se sochařskými pracemi jeho otce. Nedaleko v Hrušovanech u Brna se však nachází Loosova vila – dům Viktora Bauera, který je považován za první dům s plochou střechou na našem území a snad i prvním projevem avantgardní architektury. Také je jediným Loosem navrženým domem mimo Vídeň z 20.let 20. století. Jak sám majitel kdysi poznamenal, dům se nachází v kulturní pustině. Ten snad příště.

• 

• 

Kolem Janáčkova divadla a parku Danuše Muzikářové, 18-leté oběti komunistického režimu (zastřelena při demonstraci k 1. výročí okupace 1969) jsem došla na náměstí Svobody. Tady jsem si prohlédla modrý mramor na morovém sloupu. Mramor pochází z Nedvědic a byl využit i v hradě Pernštejn, který stojí nedaleko.  

Na mapě mne trochu zmátl nápis Brněnský orloj – jsou to skutečně ty hodiny ve tvaru falusu.

• 

• 

Po Brněnských pověstech

Abych nemusela v centru města tápat, kam vyrazit, šla jsem po Brněnských pověstech. Neslušný mužíček, Stará radnice se zahnutou věžičkou, drakem a kolem. Chvíli mi trvalo najít zazděného radního v Mečové ulici. Radniční věž byla otevřená i v tomhle čase/nečase. Malá zacházka k zazděné panně na Orlí ulici a na Zelném trhu jsem si prohlédla malý Špalíček. I když jsem v Brně už párkrát byla, bez lidí je to tu vážně smutné, tak jsem radši zamířila na hradby Petrova. Výhled mne ale úplně nenadchnul. Asi jsem rozmazlená z Jizerek, kde i malý kopec nabízí zajímavé výhledy, tady to byly jen paneláky a nic.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Špilberk

Z města jsem pokračovala na nedaleký Špilberk, s jeho 114 m hlubokou studnou, prohlubovanou v 18.století „ručně“ v kamenném masivu z původních 40 m až pod hladinu řeky Svratky, odkud prosakovala voda puklinami. Hrad byl postaven ve 13.stoletím Přemyslem Otakarem II. jako pevná opora panovnické moci, ale také jako důstojné sídlo vládců Moravy.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kamenná kolonie

Ještě jsem chtěla stihnout Kamennou kolonii, takže jsem se k ní přiblížila tramvají (od Šilingerova náměstí k Nemocnici Milosrdných bratří) a došla do uliček mezi miniaturními domky. Vznikla jako nouzová kolonie chudých dělníku na vytěženém lomu. Některé domky opravené, jiné ne, namačkané jeden na druhém. Se svými miniaturními dvorky a životem na ulici, patrným i dnes. Odtud jsem pokračovala po zelené turistické značce nad Svratkou směrem k Pisáreckému tunelu, kde mne zaujala při příjezdu do města, ruina vily. Dnes jsem se k ní přiblížila. Vila po podvodnickém podnikateli z 90.let však nijak architektonicky hodnotná není. Je zezadu přístupná, celá posprejovaná. Městská policie odtamtud zrovna někoho vyháněla, takže jsem se dovnitř nepodívala.  

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Kraví hora

V plánu jsem sice měla Hády, bývalý vápencový lom, z kterého je dnes rekreační zóna s naučnou stezkou přes geologicky, botanicky a entomologicky zajímavé lokality, ale nakonec jsem návštěvu Brna zakončila na Kraví hoře. Konečně se mi podařilo navštívit kamarády, kteří tu už pár let bydlí. Co na tom, že byli minulý víkend u nás. Dominantou Kraví hory je observatoř s Vědeckou stezkou a volně přístupnými atrakcemi jako je kaleidoskop, dalekohledy, planetární váhy – na Venuši bych měla svou ideální váhu. V jezírku jsme zkontrolovali žáby (to je tak jít na procházku s bioložkou, vždycky skončíme někde u obojživelníků).

• 

• 

Co je Brno?

K procházce lákal i nedaleký Wilsonův les s Jurkovičovou vilou na okraji. Ale pro mne již návštěva Brna skončila. I když má prázdné město něco do sebe, chyběl v něm život a připadalo mi, jako by se skrývalo. Za větvemi stromů, panelovými sídlišti, za dráty trolejbusů nebo mezi kopečky.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Jaký byl roadtrip do Brna? 53. Roadtrip nebuď kráva

Tipy na výlety:

Praha s dětmi

Palackého, Kamenická a Riegrova stezka

Z Rokytnice do Harrachova