Léto odjelo někam jinam než my. Naše dovolená je v Jeseníkách a potkali se tam optimista a pesimista. Optimista říká: Hurá, nemusím do práce a můžu se válet. Pesimista říká: To je léto. Zima, prší, nic se neděje. A ještě ke všemu jsou v jedné osobě.
Cesta sice začala hravě tetrisem v kufru auta, ale při zastrkování poslední tašky pod sedačku už to sranda nebyla. Zase mínusové body pro budoucí vysněné malé úsporné auto, ta rodinná obluda nás nemine, protože se se spacáky nevejdeme. Letos to vyhrály Jeseníky, protože máme rádi Moravu a kopce. I když vybírat místo dovolené podle mapy cyklostezek a nedívat se na výškové profily nebyl dobrý nápad. Jsem sice z hor, ale takhle do kopce je teda nemáme. A navíc hlásili dešť, takže kola zůstaly doma. Vypadalo to na pěknou nudu.
Počasí nic moc, k tomu ještě jsem si nevšimla, že příměstský tábor je až do soboty, takže jsme vyráželi po obědě. To na klidnou poznávací jízdu nevypadalo, museli jsme stihnout recepci. Kroutila jsem hlavou, že manžel nezná cestu na Moravu, kde já jezdím aspoň třikrát ročně, ale nakonec nás navigace zavedla nejkratší a nejrychlejší cestou přes Týniště nad Orlicí, Žamberk, Vamberk. I když bychom radši zůstali pár dní doma, děti se cestou nepraly, my jsme se nepohádali, takže to začalo dobře. A hned po příjezdu jsme skočili do bazénu, který nebyl teplý ani při venkovní teplotě 10´C.
Nejstudenější vodopád, nejdelší trasa a největší převýšení
Désť se naštěstí nevyplnil. První dny nás optimista honil po kopcích kolem Koutů nad Desnou. Seznamovací procházka s okolím a k blízkému Borovému vodopádu byla téměř bez turistů. Jen na koupání to nebylo, kdo se chtěl osvěžit, omrzly mu tam nohy. Děti konečně dost odrostly, aby si užily cestu podél Bílé Opavy na Praděd. Dokonce si stěžovaly, že byla málo náročná a chtějí víc žebříků. Z toho jak pořád mluvili jsme měli hlavu jako pátrací balón. Zkoušeli jsme bobříka mlčení. Nevydrželi ani minutu, protože nám museli říct, že to vydrží fakt dlouho. Nakonec byl rekord 3 minuty, protože si museli aspoň zpívat nebo dělat zvuky.
Sice nepršelo, ale teplo vypadá jinak. Po výletě děti naskákaly do bazénu, aby se pak hodinu klepali a zahřívali v posteli. Optimista se snažil válet s knížkou na lehátku u bazénu, i když ve dvou svetrech, tlustých ponožkách a s teplým čajem. Pesimista se vztekal, že je to nuda, a že chce něco ještě podniknout. Aspoň že si mohl v okolí najít nějaké kešky, aby měl něco navíc.
To, že nepiju kafe byla sice výhoda, protože jsem neměla blbou náladu z nedostatku kofeinu, ale nějaké povzbuzení v tom létu bez léta bylo potřeba. Děti cestou autem křičeli, že chtějí zdrogované letadlo (Learn to Fly od Foo Fighters), ale po desátém opakování nám znechutili i ty nejoblíbenější písničky. Neodpustili jsme si poznámku, hlavně ať to neříkají před lidma. Ujistili nás: “Drogy jsou fuj, já chci radši bonbony.” Tak jsme si koupili víno, že posedíme na zahradě. Potkali jsme tam sousedy moraváky, kteří chtěli dopít slivovici, aby ji nevozili domů, a hned nám bylo všem veseleji. Když jsme tam v těch bundách seděli u ohně a vyprávěli si, jak jsme objednávali dovolenou v horách, abychom utekli před letním vedrem, bylo nám dobře.
Zase potok na cestě
Cesta na horní nádrž Dlouhých strání s převýšením 600 m byla sice relativně krátká, ale o to horší. Prej není voda. Zase byl potok na cestě, to je tady takový místní bonus. Domácí příprava úplně nevyšla, půl rodiny nemělo voděodolné boty. A svezli jsme se i lanovkou, dolů, protože kolena z těch kopců protestovala. Děti, i po těch kilometrech co nachodily, měly sílu ještě dvě hodiny skákat na trampolíně. Jejich rychlonabíjející baterky bych potřebovala. A i když se šlo spát pozdě, vstávali dřív než do školy. Grrr.
Kam ještě se dá vylézt?
Dalších cílů jsem měla vybráno plno, jenže čtvrtý den už byla vzpoura. Optimista hlásí: “Neprší, bude hezky, ještě někam vylezeme.” Ostatní: “Neee, říkalas že bude odpočinkový den.” Takže počítadlo kilometrů se na pár dní zastavilo na 70. Vyrazili jsme na exkurzi do ruční papírny ve Velkých Losinách. Člověk tak nějak tuší, jak se papír vyráběl, ale je to zajímavé vidět i zkusit. Pak jsem naslibovala koupaliště. Těšili jsme se na vodu a teplo. Z termálního koupaliště, kam jsme se jezdili jako děti koupat s babičkou a dědou, jsou dnes termální lázně Velké Losiny. Jenže hlava na hlavě, v téhle virové sezóně to neriskujeme. Děti dlouho nesmutnily, protože měly na penzionu smečku a musely podrobit trampolínu zátěžovým testům 8 dětí. Všichni přežili.
Tak jsme je vzali ještě na únikovou hru, aby měli na co vzpomínat. Z počátečního: Nevím, co mám dělat, byly sprinty, že jsme byli za třičtvrtěhodiny venku. Tajné dveře je nadchly a hned volali, že je chtějí i doma. Dokonce nám na ně přispějí, protože až umřeme, tak budou jejich.
A co Ela?
Seděli jsme u Ely na zahradě s koktejlem. Tomáš ukazoval fotky z dovolené na lodi, kde pózovala jeho nová přítelkyně v plavkách. Ela si povzdechla: „Taky bych chtěla někam vyrazit.”
Divila jsem se: „Vždyť se seber a jeď. Nejsi ničím vázaná, takže můžeš kamkoliv.“
„Nojo,“ odpověděla, „když mne to samotnou tolik nebaví. Potřebuju jet s někým.“
Kroutila jsem hlavou: „Vždyť jedete na chatu, co mám říkat já, já už mám po dovolené.”
Ela si povzdechla: „No jenže tohle jedeme s kamarády. A bude se pořád na někoho čekat a někomu přizpůsobovat. Já bych chtěla jet s někým, kdo mne bude hýčkat.“
„Vždyť jsi minule říkala, že nechceš žádnýho chlapa ani vidět.“
„To jo, ale občas si připadám hrozně sama. Vzpomínáš na Dana? S tím jsme pořád něco podnikali.“
„Jo a taky jste bydleli v maringotce a myli se v sudu,“ připomněla jsem ji.
„Hm, to máš pravdu. Tak Pavel, dostala jsem od něj ty krásné šaty a drahé hodinky.“
„Jo jenže to byl prudil a nesnášel nás. Všechno muselo být podle plánu a pravidel, hlavně žádná spontánnost.“
Tomáš to poslouchal a pak říká Ele: „Hele, to zní fakt hrozně, mně je tě líto.“
Ela se na nás podívala: „No to jsem teda dopadla.“ Sebrala svůj koktejl a šla domů. Druhý den odjela s holkama pod stan.
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Pokračování
30. Konečně dovolená
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
10. Útok šneků
22. Cesta zrušena