Ranní cesta do práce v příliš brzkou ranní hodinu, ještěže je to jen jednou za týden, teď už aspoň jedu za světla. Dnes mi došlo, že můj rychlý autobus, kvůli kterému vstávám ve třičtvrtě na 5, tak rychlý není, když je u Jablonce zavřená křižovatka, takže z Jablonce jedeme okružní jízdou přes Liberec. Dnes jsem se opravdu chtěla podívat, co na té křižovatce dělají a zase nic. Sice jsem neusnula, ale stačilo telefonovat a mozek i oči vypnuly.
A když už jsem byla vzhůru, vzala jsem si chytrou knížku, abych ten čas využila. Jenže v tak brzkou ranní hodinu je to marné. Nakonec jsem stejně skončila s mobilem v ruce a brouzdala po internetu. Ze zvědavosti jsem se podívala na nabídky práce v okolí. I když práci nehledám, co kdyby tam bylo něco zajímavého. A taky, že jo.
Práce snů
Hned píšu kolegyni: „Myslela jsem, že nemůže být lepší práce než naše a hele co jsem našla: personalistka hasičského sboru kraje. Představuješ si to?“ A poslala jsem fotku sexy mladých hasičů svlečených do půl těla. Hned odpověděla: „Mmmm, pekáč buchet a ty silný ruce, to víš, že si to představuju….“ Tak jsem jí poslala druhou fotku s poznámkou: „Jenže pak ta realita.“ Na fotce byli pupkatí taťkové s knírkem. Odpověděla: „To jsem přesně čekala.“
U oběda jsme se potkaly s holkama u jednoho stolu a řeč přešla od jídla, přes Radler, na který jsme měly strašnou chuť, až na chlapy. Kolega Alfons si radši sedl do kouta co nejdál od nás a četl u jídla časopis, aby ty řeči nemusel poslouchat. Když jsme se dostaly k váze a tomu, jak nám měří blbě, protože ukazuje moc, už to nevydržel a z kouta se ozvalo: „Není důležité, jaké číslo to ukáže, zaleží, jak to vypadá,“ a četl si dál. Tak to je názor chlapa, který neposlouchá. A pak nám ještě přinesl do kanceláře ten Radler.
Nejde nebo nechceš
Mívala jsem kolegu, jehož odpověď na vše, co nešlo, byla: „Nejde nebo nechceš?“ Nejdřív mne s tím rozčiloval, ale nakonec mne to dobře nakoplo. Díky tomu jsem mohla chodit ráno na němčinu, přestože začínala tak brzy, že jsem nestíhala dát dítě do školky a dojet do práce. Stačilo se jen zamyslet a ten jeden den jet autem. Od té doby se na problémy dívám z více stran, protože opravdu se často spíš nechce hledat řešení než že by to nešlo. Takže bylo načase přehodnotit také některé předsudky.
Také to znáte? Nadchne vás nová restaurace, vyprávíte to kamarádce a ona ji zdrbne, že tam vaří strašně hnusně, protože tam byla před 5 lety a už by tam nikdy nešla. Tak přesně takhle haním roky paštiku a dnes jsem zjistila, že ta domácí je fakt lahodná. Hlavně, že ji nesnáším od roku 1995, kdy jsme ji museli jíst několik dní na svačinu přád dokola.
Zdravý dort?
A když už jsme u toho jídla, manžel mi přinesl čokoládový dort. Vypadal nádherně, tmavě hnědé těsto polité silnou vrstvou čokolády. Říkal mi: „Nejez ho, vyhodíme ho.“ Ťukala jsem si na čelo, že se zbláznil, že zas tak moc dietu držet nepotřebuju. S obrovskou chutí jsem se do něj zakousla. No brr. Nebyl sladký. Tak takovéhle zdravé věci mi nenoste. Když dezert, tak sladkej a nebo se bez něj radši obejdu.
Říkám šroubovák, myslím klíč
Dostali jsme hromadu nářadí. Manžel kutí na zahradě, koukám na něj, jak cosi rozdělává sykovkama a ptám se: „Proč to děláš sykovkama, když jsme přivezli tolik šroubováků.“ On se na mne podívá a ptá se: „Proč šroubovákem, na to potřebuju klíč.“ No bóže, rohlík nebo houska, říkám šroubovák, myslím klíč.
A teď na pár dní zahazuji telefon a mizím do lesů lovit motýle. Na úterý jsem připravila článek Minimalismus v kuchyni, v sobotu Hry na prázdniny pro děti a na další úterý Minimalismus ve skříni. A je tady ještě Ela, kolem které se stále něco děje, takže vám něco nového příští týden napíše.
A co Ela?
Cestou z práce jsem se stavovala pro Elu v práci. Ještě chtěla něco dodělat a do toho přišla Lenka.
Lenka si stěžuje. „Už jsi dnes potkala Jarmilu? Nalepila se na mě a musela mi ukázat všechny fotky z dovolené, nemohla jsem se jí zbavit.“ Ela se jen smála: „Mně se vyhýbá.“ „Jak to děláš?“ divila se Lenka. Ela: „Potkala jsem ji už včera, taky začala s tím, že se zrovna vrátila z dovolené. Než se nadechla, tak jsem jí řekla, že je teď odpočatá a plná energie a tak jsem jí hodila nějakou práci. Od té doby jsem ji neviděla.“ Lenka se zamyslela: „Hele, to máš dobrý. Tak to já jí taky zkusím.“
Ela byla zamyšlená: „Hele holky, já mám na projektu nového mladíka a zaslechla jsem ho v kuchyňce, jak se o mně bavil, že jsem dobrá štika, Co tím chtěl říct? Že jsem stará a zubatá bestie?“ Uklidňovaly jsme ji: „To určitě nebylo na tebe, kdoví, co tím myslel. To neřeš.“
Ele ale vyloženě neseděl: „Já ho asi vyhodím, nezapadá mi do týmu. Je divnej. Podívej jakou má fotku na Facebooku,“ a už ji hledala. Opálený mladík v masce slona. Ela pokračovala: „Vidíš ten chobot?“
„Jo máš pravdu, to vypadá perverzně.“
„Nechcete ho někdo? Je jinak strašně šikovnej na webový stránky, upravil mi SEO, zaindexoval stránky, o kterých jsem ani nevěděla, že je tam mám. Nemůžu říct šéfovi, že ho nechci, protože má divný kecy a perverzní chobot.“ Dívaly jsme se po sobě, ale nikdo ho nechtěl. Ela si povzdechla. Pak nahodila zářivý úsměv a šla za ajťákama, ať mu nějakou práci vymyslí.
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Pokračování
28. Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
9. Na zahradě by mohl běhat jednorožec
18. Tvůj zadek je lepší než můj
26. Po víkendu potřebuji odpočinout