Každý den v práci, rozvážet děti, a když už je to náhodou na koupání, tak nás přepadne bouřka. Zatím to na krásné léto nevypadá. Spíš mám, jako každé léto pocit, že je času míň než jindy. Když už má člověk volno, mizí z domu. Kde vznikla ta představa, že nejlepší dovolená je u moře, a když jsem doma, tak to není dovolená? Musím s tím něco udělat.
Seznam přání
Máte svůj seznam přání, co byste chtěli v létě stihnout? Pokud ne, tak ať se v posledním srpnovém týdnu nepřidáte k davům lidí, co se snaží honem všechno dohnat. Je nejvyšší čas napsat seznam. Můj je celkem jednoduchý: být venku, ležet v trávě, číst si, plavat, bruslit, jezdit na kole, lézt po kopcích… Děti chtějí vodu, hlavně ať po nich nic nechceme a nikam je netaháme, manžel chce nejdřív dospat poslední měsíce. Jet hodiny k moři nedává smysl. Stačí vzít mapu a v rozumné vzdálenosti do ní zapíchnout prst a můžeme vyrazit. Takže plán máme, ale ještě pár dní práce nás čeká.
Psaním bych se neuživila
Alespoň, že v práci se mi zase po měsíci podařilo dostat se ke své práci. Jako spisovatel bych se neuživila. Ztratila jsem se v článku o specifikaci zdravotnických staveb, nejenom obsahově ale i ve verzích. Kolegové slíbili napsat do časopisu, pak to dva měsíce odkládali, až jsem si ho napsala sama. Jo, je to vyloženě téma pro mne. Poučení číslo jedna: Když je kolektiv autorů, tak to nakonec nepíše nikdo. Po třech týdnech jsem už vyhrožovala, že jestli to dnes nezkontroluje a nedopíše, tak ať si s tím utře zadek. V 7 večer bylo hotovo. To si k tomu mohl sednout kterýkoliv jiný večer a nestresovat mne, korekturu ani redaktorku.
No, ale když už jsem v tom psaní, tak jsem chtěla přepsat příkazové a zákazové cedulky, aby na ně někdo reagoval. Dát ale nad myčku nápis: “Neboj se mne a strč to do mne”, v baráku plném chlapů, prý není nejlepší nápad. I když ne všichni protestovali. Bývalý kolega hned vymyslel další vzkaz do kuchyňky: “Když jsem mokrá, tak mě vojeď (hadrem).” Ale kdo ví, jestli by se pak sám nečervenal.
Jsem stará a mimo
Kamarádka zatím řeší své podnikání. Tak jí radím, ať využije na propagaci na Facebooku pubertální nevlastní dceru, která u nich tráví léto sezením na gauči a česáním se: „A co zaměstnat lady, když ji máš na krku a celý den nepustí mobil z ruky.“ Maky odpověděla: „Facebook je prý pro starý, oni jedou na Instagramu.“ Nedalo mi to: „Takže furt špulí pusu a fotí se?“ Maky odpověděla smajlíky: „Ty k nám vidíš?“ Není to tak dávno, co jsem soucítila spíš s dcerami, protože jsem si příliš dobře pamatovala, co jsme vyváděly my, a teď už jsem ta stará a mimo. A ještě budu mít vrásky, protože můj pleťový olej nemá UV filtr. Vím to a stejně jsem s tím doteď nic neudělala.
Youtubeři v lese
Děti jsou spolu teprve třetí den, takže se nehádají. Smečka zmizela a nic po nás nechce. Ani nic nezapalují, neničí. Chvíli malovali, hledali houby a pak cosi řešili. Na otázku: „Teto, kdo mi udělá meč?“ jsem odpověděla, že kovář. Koukali na mne jak na tydýta, protože řekli „merč“. Jak jsem mohla tušit, že běhají po lese a řeší youtubery a merchandise?
I když by mě mělo překvapovat, kdyby řešili něco jiného. I na výletě aspoň mluví o Brawl Stars. Ale zájem o tablet jde využít a minuty, které na něm chtějí strávit, si musí odpracovat domácími pracemi. Taková rvačka o vyklizení myčky ještě nebyla. A někde mezi El Primo a SirYakari nám stihli nastěhovat do zahradního jezírka čolka. Děti šťastný, čolek méně. Se ségrou jsme si zavzpomínaly na jezírko, kde jsme je lovili jako děti. Dnes je dávno zarostlé. Děti ještě našli šnečí vajíčka, ale ty naštěstí domů nestěhovali. Zatím.
Grilování s Obelixem
Večer grilování s Vendulou a Láďou, kteří skoro nepijou. Je to rychlé a veselé. Stačí jim něco nalít. „Že ty máš Láďo první pivo od Silvestra?“ trochu se posmíváme, protože to pivo měl také s námi. A ten se po půlce piva hihňá: „Nee, jedno jsem měl. Tohle je už druhý.“ Vendula cucá první skleničku, zatímco já dopíjím lahev.
Láďa si s mým manželem moc dobře rozumí, jsou jak Asterix a Obelix. Láďa chce znát názor: „Hele, ty jseš takovej chytrej. Mám díru 40 a potřebuju do ní nacpat dvě trubky 25, jak bys to dělal?“ Manžel odpověděl: „No já bych to nedělal, já bych si na to pozval někoho silnýho.“ „Tebe,“ smějeme se Láďovi. Ale nějak to spolu vymysleli. Vendula kýve uznale hlavou: „Vidíš, já to říkala, že je chytrej.“ Láďa se k ní otočil: „Nene, vždyť jsi tuhle říkala, že je debil.“
Když se trochu setmělo a děti machrují, kdo slyšel o větším hororu, posíláme je na stezku odvahy: „Kdo dojde k propadlé hrobce…“ Nejstarší se ušklíbl: „Myslíš tu zadělanou prknama? Tu jsem viděl, tam nic není.“ „No právě, tak to přeci zvládnete,“ a tiše jsme dodali: „Jenom z ní v noci lezou nemrtví.“ Půlka dětí nikam nešla.
Koupání
Den čtvrtý a smečka si stále neleze na nervy. Dopoledne jsem se svými dětmi stihla výlet, na který jeli téměř dobrovolně. Z Železného Brodu do Spálova železnobrodskou kolonádou nebylo nijak náročné. Jizera plynula, les byl nádherně zelený, nožky si smočili a vlak jsme stihli. Za odměnu jsem je odpoledne vzala i s dětmi od švagrové na koupaliště. Loni touto dobou už měli koupaliště plné zuby, teď jsou šťastní a nemohla jsem je dostat večer z vody ven. A přitom nijak extra teplo nebylo, celé odpoledne jsem tam mrzla.
Když to tak vezmu tak z mého rychlého ranního prázdninového plánu jsme toho dnes většinu stihli a všichni byli spokojení a v dobré náladě.
A co Ela?
Ela tento týden mlčí.
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí každé úterý a pátek.
Pokračování:
26. Po víkendu potřebuji odpočinout
Další články – jak to začalo?
1. Ema a Ela
23. Narozeninová
Seznamy nejsou moje silná stránka, ale prázdninový jsem ještě nezkusila. Třeba by mě bavil… Díky za chvíli odpočinku, poutavé čtení a ještě skrytý tip na výlet:-)
Díky, jsem ráda, že tě to inspirovalo, přesně proto to píšu.