Červen I aneb pizza party a Itálie v Olomouci (80)

Dřív, když mi Google fotky připomínaly, co jsme dělali před rokem nebo před pěti, záviděla jsem, že nic neděláme. Teď nestíhám. A nebo jsem líná psát. Fotogalerie mě spíš děsí, chtělo by to fotky promazat, jeden článek nestačí. Červen je stejně nabitý jako loni. A to jsme letos nestihli žádný dětský den, ani Zelené údolí.

Pizza party bez pizzy ale zato s poníkem

Dvě víkendové akce u Matěje a Ester, grilování a pizza party se dají shrnout do jedné otázky a odpovědi. Ptá se Matěj: „Máte hlad?“ Odpověď nečekal: „Ne, my jsme věděli, že se musíme nejdřív najíst.“ Naštěstí se nás jeho švagr zastal, že jsou na tom stejně. No však se tam taky nejdeme nacpat, ale užít si je. Je to totiž večeře se zábavným programem. Jednou se narodilo hříbě, tak na jídlo nebyl čas. A když kluci jen tak rychle zajeli pro pivo, sháněli jsme je po 2 hodinách, kde se zapomněli, že už děti brečí hlady.

Podruhé jsme trochu nestíhali, tak jsem dorazila sama s dvouhodinovým zpožděním. Malý oslavenec, obklopený holčičkami, nebyl rád, že jsem zatím bez kluků. Ten čas, kdy bude chtít, aby přišly jenom holky, teprve přijde. Když jsme všichni dorazili, ulovila si jedna z holčiček svého prince a ostatní pak bavilo je špehovat. Tatínek holčičky to bral s humorem, i když se netajil, že má doma vzduchovku. Ale neumí ji použít.

Díky zpoždění jsme přišli o zábavný program: nahánění uprchlých ovcí. „Proč jste si pořídili ovce?“ divil se manžel. Ester vysvětlovala: „Chtěli jsme je už dávno,“ Matěj pokračoval: „a slepice jsou slabej odvar.“ Ester to ještě doplnila: „A poníci jsou na mazlení.“ Jo, na vesnici má každý farmu. Jen my máme zlaté rybky, které nám vnutili. Ty se do ohrady nevejdou nebo co. A prý je to naše prázdné akvárium moc čisté.

Jen nevím, jestli nás ještě pozvou, prý je s námi nuda. Pozvánka do sauny: „Zapnu saunu, protože jsem dlouho neviděl prsa tvojí ženy,“ mne úplně nenadchla. A když už někdo válí těsto, měl by s těmi rukami od mouky dávat pozor, kam sahá. Podle obtisků se poznalo, která prošla příliš blízko.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Itálie v Olomouci

A pak byl můj nejoblíbenější víkend: Chata chlapi s dětmi. Plán byl jasný, Lago di Garde se sestrou. To, že vlastně nemá volný pátek ani pondělí zjistila naštěstí ještě dřív, než jsme zaplatily letenky. Ze čtyřdenní chaty měli kluci jen dvoudenní, protože závody a fotbal a ještě jedno z dětí zůstalo doma kvůli školnímu jarmarku. No nic, plán máme, tak proč si neudělat Itálii na Moravě. Stejně jsem měla v plánu užít si Olomouc bez dětí.

Cesta vlakem s knížkou utekla, víkendový maraton mohl začít. Brunch s mimózou a designové obchůdky. Nové šaty nepotřebuju, mám jich plno. Anebo potřebuju? A také hrníčky na kávu, pro návštěvy. No návštěvy mají smůlu, koupila jsem si několik mini hrníčků pro sebe. Itálie by vyšla levněji. A protože sestra chtěla odpočívat, stihli jsme i chatu a výlet do Litovelského Pomoraví. Víkend byl rozstřípkovaný jako ohrada vedle muzea umění. Na té je však nebe, my měli v červnu tisíc střípků zeleně.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Co mi připomnělo dvaadvacetileté já

Našly jsme se sestrou dvacet let staré deníky a dopisy, při jejich čtení jsem zjistila, v čem jsem se změnila a v čem zase ne. Stále hodně píšu. Se ségrou jsme si tenkrát psaly pořád. A nebyl Whatsapp ani Messenger, prakticky ani email jsem nepoužívaly. Zato jsme si psaly navzájem ty deníky, dopisy a SMSky. Některé věci asi neměly být takhle trvanlivě zaznamenané. A některé jsem si tenkrát měla číst každý den, abych pochopila. No, když to shrnu, mé dvaadvacetileté já pořád jen uklízelo, jedlo sušenky, chodilo cvičit a řešilo kluky. Když se kouknu na článek z loňského května, cvičení řeším pořád a ty kluky taky. Prej si mám dojít na terapii. Maky mne naštěstí uklidnila, že až mi bude tolik co jí, už nebudu řešit co bylo, jen to, co jsem nestihla.

Jičínsko

Pokaždé, když jsem projížděla kolem Jičína a viděla ty sopečné kopečky, chtěla jsem na některý vylézt. A nikdy nebyl čas. Jenže čas se nevrátí, tak když se mamka zmínila, že už dva roky čeká na zavěšení garnyží, sbalila jsem děti, manžela a vyrazili jsme na výlet. Né, že by chtěli, ale musí. Výlet mi připadal ideální, né moc daleko a plno zajímavých míst. I když po 2 hodinách cesty, když jsme pili kafe a nebyli jsme ještě ani v půlce sedmikilometrové trasy, to tak optimisticky nevypadalo. Více v samostatném článku: Kam vyrazit: Jičínsko aneb za sopkami a Valdštejnem. 

• 

• 

• 

• 

Kozákov

Člověk by řekl, že si o víkendu odpočine, ale místo toho potřebuje těch 5 pracovních dnů, aby se dal dohromady na další víkend. Manžel to tak rozhodně má, když má to štěstí, že má mne. Já už nejsem mladá blbá, abych měla manžela jako 3. dítě, ale udělala jsem z něj supermana. Chudák se nezastaví, ale je rád. Teda musí. Anebo si už zvykl. 

Takže po dni s dítětem na Abíčkovém festivalu a pizza party musel vyskočit a vyrazit s námi a Patrikem na Kozákov. Děti se těšily na hledání drahokamů a já tomu nerozumím. Anebo nechci. Nakonec byl z hledání nejnadšenější Patrik, děti si aspoň užily kluky. Škoda, že byl pán, kterému patří lom a muzeum už příliš starý. Víckrát už do něj asi nevyrazíme. Ale byl to ideální výlet. Děti se chvíli zabavili a já měla kopec a ruinu.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Roadtrip pro každý den

Červnové dny letěly jeden za druhým. Maky si vyhlédla auto někde u Kladna nebo u Kutné Hory. Nakonec jsme našly v České Lípě, ale stejně to byl roadtrip na celý večer. Aspoň jsem poznala nové kraje. Tak teď už spolu do Prahy nepojedeme, už může po vlastní ose.

Jeden nákup v Lidlu se mi povedl pod 500 Kč. Netroškařím, vzala jsem celou krabici Prosecca, ale jídlo žádné nemám. Vím co chci, léto začalo.

Konečně jsem se rozhoupala zajít k doktorce. Anna říká: „Nechoď tam, něco ti najdou.“ No taky že jo, hned jsou z toho antibiotika. Ale jinak mi vlastně nic není. Asi jsem jen stará a opotřebovaná.

A když měly děti fotbal v Železném Brodě, prošla jsem se k neznámým skalám. A to není z června vše. Jenže kdo by seděl u PC, když venku je tak krásně. Pokračování příště.

• 

• 

• 

*****

A nebo sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety.

Předchozí články z Emina deníku

Kumburk, strakapoud, Berounka (79)

Dnešek je můj oblíbený den (52)

Co s létem? (25)