Zas je tu léto – dětský den a rodinné setkání (57)

Zas je tu léto a to je prima. Všechno je zelené a konečně je i teplo. Až na to, že po pár dnech slunce si zase lidi stěžují, že je moc teplo. A každý plánuje dovolenou jako by jiný čas v roce neexistoval. Olivie si povzdechla, že v létě pociťuje nevýhodu žít sama, protože nemá s kým jet. Nabízím jí, aby na pár dní přijela a užila si ticha a zeleně na horách. Chtěla jsem ji uklidnit, že duchové už nestraší, protože si na nás zvykli. Úplně to nepomohlo, raději pojede jinam.

Kdo bydlí na zahradě?

Když už se začala zahrada trochu zelenat, připomněl se nepříjemný obyvatel – hraboš. Namachrované dítě, které si rádo prohlíží své svaly, tam teď nepůjde, protože jako: „Iiii, myš.“ Hrdina. Tak doufám, že ho vystěhujeme dřív, než dozrají jahody (hraboše, nikoliv dítě). Prokousal přes zimu, co mohl. Kočku nemáme, tak jsem se nastěhovala na zahradu já a dupu mu nad hlavou. Jemu žádné tiché a klidné místo bez sousedů nedopřeju. Taky je vidět jak často na tu zahradu chodíme, protože jsem si teď všimla, že máme za plotem vysoké tůje. Zahradník tu byl před týdnem. Mamka je zděšená, že přeci existuje tolik pěkných keřů, proč zrovna túje, ty jsou dobré tak na hřbitov – však taky jo.

Když už nám konečně otevřeli obchody, tak nic nepotřebuju. I když konečně jsem si po půl roce koupila boty, protože jsem je odmítala kupovat bez výběru a zkoušení, takže jsem koupila v prvním krámu ty první. Už jsem je vážně potřebovala. Test odolnosti v bahně u vodopádů přežily bez úhony. Při grilování v parku jsem si uvědomila, že jsem ještě ani to točený pivo neměla. Tak dlouho jsem se těšila na teplý oběd v práci, že když jsou konečně otevřené hospody, vyrazily jsme na suši. Nojo, kluci nebyli v práci, aby nás někam vyvezli, a taky po tom všem grilování nemůžu maso ani vidět.

Firemní family day

Na manželově firemním grilování v květnu jeho šéf nadhodil, že by to chtělo udělat ještě dětský den, ať se zase všichni potkají. Nic se však 3 týdny nedělo. Pak ale stačilo v pondělí zaúkolovat kolegyni, ať nakoupí pití, připravit cestu za pokladem a ve čtvrtek jsme se mohli sejít v parku. Každý si přinesl to, co chtěl ugrilovat, piva bylo víc než nealka pro děti, ale těm to vůbec nevadilo. Hledali indicie k pokladu, běhali za míčem a užívali si volnost, vodu a kamarády. Jak připravit dětský den v parku najdete v samostatném článku.

• 

• 

• 

• 

Dětský den č.2

Víkend jsem si sice naplánovala výlet, vodu a brusle, ale děti program mění a v sobotu jedeme na dětský fotbalový turnaj. Jsem z těch tréninků, zápasů a přáteláků tak zmatená, že i když jsem si je rozepsala do diáře, které dítě má být kde, dovezla jsem tam málem jiné. Ještěže vědí, kam mají jít. Tohle mi vůbec nechybělo.

Děti už jsou samostatné, takže si na odpoledne domluvily, že se sejdou s kamarády na dětském dni v sousední vesnici. Nejradši bych je poslala samotné. To se to někomu, kdo tam s nimi nemusí trčet, říká, že je potřeba je hlídat. Kamarádka to vyřešila pivem ještě ve frontě před startem. Tak konečně první točené a dětský den byl hned veselejší. Úplně jsem za ten rok zapoměla, jak tyhle akce vypadají, že tam chodím potkávat lidi a musí se jít pěšky, ani né na kole.

Zatímco si většina rodičů a povzdechla, jak je trasa dlouhá, kluci i jejich kamarádi nasadili tempo a mezi jednotlivými disciplínami běželi, aby náhodou o něco nepřišli. Zdrželi jsme se zase až do večera, ještěže je už tak dlouho světlo.

• 

• 

• 

• 

Rodinné setkání

Poslední květnový víkend jsme se vydali zase na Moravu na rodinné setkání. Ještěže mají dvě chaty v jedné vesnici, tak jsme se vešli všichni. Na stanování to stále ještě nebylo, mrzla jsem i v chalupě, protože mne nenapadlo přibalit spacák do -20 tak jako minule. Asi bych se měla otužovat.

Do víkendu se vešlo nekonečné povídání, vzpomínání a rodinné historky. Někdo chodí na procházku se psem, kocourem a potkanem. Doma mají i plno jiných zvířat. Jen ty šneci – frrr frrr – utekli.

Pak jsme se taky bavili, proč píšu jako Ema? Protože nemám ráda své jméno. Někdo se mi směje, že má své jméno rád. Tak jsme se zeptali: „A víš že se jmenuješ po milence.“ „Cože?“ „Jo, my to všichni víme.“

Grilování i výlet k Rešovským vodopádům, největšímu v nízkém Jeseníku. Anebo možná desátému největším na Moravě, jak se jim s oblibou posmíváme. Tuhle informaci se mi ověřit nepodařilo, ale říkali to v reportáži na Nově.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Odchazím? Ne zůstávám

A speciální příležitost si vyžádala zvláštní medicínu, kterou byla dopolední láhev whiskey. Kolovala. Někdo byl silný: „Já odcházím…“ jen ji dostal do ruky, zůstal. A když jsem se před obědem bránila, že pivo dopoledne nepiju, sestra se na mne zadívala: „Říká někdo, kdo měl teď whiskey?“

Děti si užily své bratránky a sestřenky z druhého kolene a mohli vymýšlet kraviny. Klacíčky si ořezali do tvaru cigarety, včetně barevně odlišeného filtru a snažili se je zapálit. Sestřenka se chechtala, že to jako děti taky dělali. Bratránek mne utěšoval: „Neplaš, to nebude fungovat, nemají v tom dírku.“ Ale měli. Provrtali ji tam šídlem. Přidal se k nim i kluk od sousedů. Když si ho přišli rodiče vyzvednout, tak nebyli rádi, že má nové kamarády. A to na té vesnici bydlí dohromady jen 2 děti.

Tentokrát byla cesta domů bez výletů. Dítě si usmyslelo, že musí vidět dospělý fotbal u nás ve vesnici. Ještěže byl až v 5. Dítě celý víkend prudilo, že musíme jet už v 10, protože fotbal je už ve 2. Když jsme se chystali ještě dopoledne na výlet k rozpadlé kapli v nedalekém Jirkově, říkám: „Za chvíli je 10, musíme jet, ať to stihneme do oběda.“ Děda si dělá srandu: „Musíme jet domů, nezapomeň, že ve 2 je fotbal.“ Společně jsme se tomu zasmáli. Chvíli na to přišlo dítě a hlásí: „Za chvíli je 10 musíme jet, ve 2 je fotbal.“ Stihli jsme kapli a nakonec i ten fotbal v 5.

• 

• 

• 

• 

Dešti ani smrti neutečeš

Jak to tak bývá, rodina se sejde buď na svatbě, nebo na pohřbu. A do svatby ještě daleko. A tak po dlouhém životě přichází i rozloučení., na místě, kde se rádi scházíme, abychom vzpomínali. Studený květnový déšť smyl stopy i slzy. Neutečeš. Dešti ani smrti.

• 

• 

Pokračování 58. Léto a voda.

*****

Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.

Předchozí články z Emina deníku

56. Zelené údolí

35. U vody aneb Patrik a harém

5. Naštvaní ptáci