10, 20 nebo 30 let? Na podzim se teď nahromadila výročí, co všechno mohlo být jinak? A kolik si toho už radši nepamatujeme. Barevným listím to začalo a sněhem končí. Jinak je totiž listopad jako černá díra, světlo mizí. Pokud zrovna nečekáme na prince, nekoupeme se v bublinkách nebo nejedeme na cukru.
Černá díra a barvy podzimu
Už na mne jde zimní spánek. Čekám na jaro, pak se snad probudím nebo mne probudí princ. Ten se směje, že tohle se prý zhoršuje a na to jsou tabletky a ne princ. Jedině, že by se jmenoval Tabletka. Princ v tabletkách? Proč ne.
Ještěže mám Annu a její: „Pojď na kopec,“ takže doma nesedíme.
Pátek bez balvanů
V práci je to velmi uspokojivé. Úkoly se hromadí, ale jsou vlastně i rychle vyřízené. Předstírej, že to umíš, dokud se to nenaučíš.1* I to je pro mne nová dovednost. Nekritizovat pořád sama sebe za to, co ještě neumím. Svým myšlenkámi se někdy cítím vydaná na milost. Nemela by naše mysl sloužit nám, a ne naopak?1* V pátek vypínám notebook s pár úkoly na další týden, ale už tam nevalím ty balvany, co se jen posouvaly z týdne na týden, protože to někde vázlo a konec v nedohlednu. Když jsem se teď stavila v minulé práci, ležel tam na stole newsletter s rozhovorem a říkám si, tenhle rozhovor jsem už někde viděla. No jasně, když jsme ho začínali dělat loni na podzim. Tak tohle mi vážně nechybí. Ale ráda bych je viděla, tak jsem jim vymyslela na jaro večírek a nechala se pozvat.
10 let
V kalendáři na mě vyskočilo, že bych měla v Obermeyer Helika teď desetileté výročí. Píšu to kolegyni, s kterou jsem nastupovala. Také to těsně nestihla, ale ta se třeba ještě vrátí. Teď zrovna pochopila, že matky nemají čas na wc ani na jídlo. Já když jsem tam po mateřský nastupovala, byla jsem úplně jiný člověk. Změny nedosáhneme kritizováním ani ponižováním sebe sama.1 * A teď? Za 3/4 roku jsem se naučila víc než za celou dekádu. Pustila jsem se do věcí, o kterých jsem dřív netušila, že existují. Změna pramení z inspirace, z touhy být lepší, pokusit se o něco znovu, vydat ze sebe to nejlepší. Co chci já? A proč?1* Takže místo firemního dortu mám tohle malé osobní ohlédnutí.
A jak jsem lepila na záchodě na zrcadlo holkám motivační vzkazy, tak to není žádná novinka. Jeden takový prý ještě dnes visí v bytě, kde jsem bydlela před 20 lety. Tak to už si nepamatuju.
Jak na zimu? Bublinková koupel s Klárou
Když jsme s Klárou na jedné akci dostaly poukaz na wellness, slíbiliy jsme si, že tam jdeme spolu. A se zimou přišel ten čas, zalézt do vany a zachumlat se do horkých bublinek. Vlastně to bylo ideální, mít 2 nerušené hodiny a popovídat si, aniž by po nás někdo něco chtěl. Shodly jsme se, že vlastně chceme jen něco malého, co potěší. Chceme toho moc, když jsme nespokojené? Mají ti, co jsou spokojení jen nízké očekávání? Vlastně nám kolikrát stačí jen makový koláček. Je sladký, má hodně vápníku. Ale nesmí si ho člověk pouštět moc blízko, protože mák leze do zubů. Mužská a ženská energie: Potřebujeme obojí. Síla je energie. Síla tvoří. Síla je jiskra, proud. Láska naopak je naopak nádoba. Vyživuje. Pomáhá semínku růst a kvést.1*
Můžeme se smát
Mužským vtipům se často nedá smát. Ale oni se tomu smějí sami. V práci kolega taky pořád háže takové vtipy, a jak tam sedí s náma holkama, tak se jim směje sám. Ale tak někdy se smějeme s ním, aby měl radost, že v tom není sám.
Doma se taky nesmějeme, ale většinou to není moc zveřejnitelný. Říkám manželovi, že se mi zdá, že mám něco na boku. Když si přejedu po kůži, tak na části necítím ten dotek. Že je tam třeba špek, kde nejsou nervový zkončení. A on mi přejel prstem po boku a nebyl vůbec gentleman: „Jo, to je určitě špek.“ Protože to zanalyzoval, jestli to nemůže byt nějaká nemoc, že by chyběla nervova zakončení a ten špek mu přišel jako lepší varianta.
Výstavy
Mým snem je bydlet ve městě a užít si kulturu. Možná by se mi to až tak nelíbilo, takže než se to stane, tak si aspoň užiju město a kulturu po práci. Na poslední chvíli jsem stihla výstavu u Františkánů na téma obchod s lidmi v komiksu. S Lucy jsme daly rychlovku Galerii Magnus Art s výstavou nejmladších umělců. Není to můj styl, ale je to zdarma a mají otevřeno až do 20 h. Navíc se to hezky navázalo na diskuzi s Karolínou na téma investic do obrazů mladých umělců. Za šaty, boty, kabelky dáme ročně tisíce, ale co nám visí doma na zdi moc neřešíme. Takže mám asi konečně důvod dořešit obývák, protože na centrálním místě bude obraz. Který ještě nemám, ale to nevadí.
Procházka po Praze
Šéfová nás vzala na komentovanou procházku po Praze, tak jsme se s naším holčičím kolektivem prošly zákoutími Kampy. Chvíli jsme pak poseděly u bublinek a holky vyprávěly historky z práce. Je to asi poprvé, kdy jsem ve skupině, která řeší pracovně to stejné co já, takže nejsem úplně mimo jako se statiky, ajťáky, stavaři nebo konzultanty.
Prodloužený víkend
Prodloužený víkend s rodinou. V plánu bylo wellnes a hory. Jenže dítěti se přesunul airsoft, jejich kámoši nejeli, tak proti horám stávkovali. No přece za ně nebudu platit drahý hotel, aby se pak váleli na pokoji. Tak jsme nejeli nikam a vzali je do bazénu, protože my si chtěli užít saunu a spánek a ještě jsme ušetřili.
30 let
Po 30 letech byl třídní sraz základky. Většinu si nepamatuju. Lidí.
Smrk v mlze
A když už jsme vezli děti na airsoft do Nového Města, tak jsme si konečně vyšlápli Smrk. U nás mlha a hnus, ale když už jsme tam byli, tak co jiného. Anna se nám tak trochu smála, ale stačilo jí poslat fotku a vyrazila taky. A měla mlhu. Nám se to nahoře krásně roztrhalo. Výšlap to byl parádní.
“Slyšíš to ticho?”
“Ne, ty šustíš bundou a listím a mě to evokuje myšlenky.”
“Nad čím přemýšlíš?”
“Nad obědem, o investování, o válce a přehrávám si v hlavě jeden rozhovor. Já jsem vlastně samonasírací. Čím dýl si ten rozhovor, který bych mohl mít, přehrávám v hlavě, tím jsem naštvanější.”
Dokopná
Na hřišti byla dokopná. Už zase. S ostatními rodiči jsme si už na sebe za ty roky zvykli, tak je to fajn. Ale mám pocit, že jsem s každou touhle akcí starší a starší. Sotva fotbalová sezóna začne už zase končí a to jsem byla na fotbale jen párkrátt. Však taky říkají, že ačkoliv na roky máme před sebou možná ještě skoro polovinu života, pocitově je to už jen 16%. A kontakt s rodiči ve chvíli, kdy se odstěhujeme, máme za sebou 93% společně strávených dní.
Puntičkář nebo přesnost informaci?
„Ty jedeš o 11 kilometrů rychlejc,“ hlásí dítě s pohledem na tachometr. Během jízdy se směsicí fascinace a hrůzy sleduji, jak se můj přítel za volantem mění v neandertálce.2*
„To není kilometrů, ale kilometrů za hodinu,“ ozve se puntičkář.
„Otče, nevy****j,“ prohlásí dítě.
„Musíš mluvit přesně. Jaké znáš jednotky rychlosti?“ nedá se rodič.
„Metry za vteřinu?“ hádá malej.
„To není správně, vteřina je úhlová jdenotka.„
„Vždyť sekunda je vteřina,“ hájí se dítě.
Rohlík nebo houska, není to všechno vlastně jedno?
Večer s rodinou
Vytáhli jsme deskové hry, abychom si užili ten kvalitně strávený rodinný čas. Ačkoliv jedno dítě bere hru dospěle, z malého se dělá srandu, že je “rage machine”. Tím to moc nevylepšil. Takže opět jsou figurky všude a hra nedohraná. Ale po pár dnech to už bylo dobrý, pak už si dělali svorně srandu ze mne. Prý mi na ty pravidla nestačí ruka. Copak za to můžu, že jsou tak malý písmenka?
“Kámo mámo, doslova jsme to hráli včera, to si to nepamatuješ?” – Ne.
A to, že ani nevím, která figurka je moje, to už je další level.
20 let
“To je vtipné, jak ten vtip,” směje se manžel.
“Jaký vtip?” jsem zvědavá.
“To je SQL vtip, to nepochopíš.” No taky že ne.
Jestli ho taky jako já musíte vědět, tak klikněte sem, jinak pokračujte dál.
„SQL query walks into a bar, sees two tables and asks: ‘Can I join you?’“
V běžném světě to zní, jako že se dotaz ptá dvou stolů, jestli si může přisednout.
V SQL světě je JOIN příkaz, kterým se propojují dvě tabulky podle společného sloupce. Takže vtip je v dvojznačnosti slov: table (stůl / tabulka) a join (přidat se / propojit tabulky).
A tohle mám doma skoro 20 let. Úvahy o vesmíru nad bramborovou kaší, růst trávy v matematickém vzorci a divné vtipy. 20 let to není jedna láska. To je opakované zamilovávání se do stejné osoby, protože to se nedá dát na jeden zátah. Jen to nesmí člověk v tom mezičase vzdát.
Jak nám AI ne/pomůže
Dala jsem AI porovnat 2 články a ona mi vypsala 20 chyb, co z podkladu ve finálu chybí. Až na to, že jsem jí nahrála 2 stejné texty. A pak ty výmluvy:„Tvůj první dotaz mě vedl k tomu, že existují dva rozdílné texty, které mám porovnat. …já jsem se podle zadání pustila do označování „chyb“, jako by šlo o porovnání dvou verzí. Na rovinu: měla jsem být pozornější a doptat se dřív, než začnu označovat chybějící informace….To byla moje chyba v interpretaci.”
A pak má člověk něčemu věřit.
Sněží a Josefův Důl
Sice bych se nejraději zahrabala do jeskyně a vylezla na jaře, ale Lucy mne vytáhla na výlet. Šly jsme kolem Josefodolské přehrady. Byl tam snih. Ruda chtěl sníh taky, tak jsme mu ho poslaly do Prahy. To nebylo zas tak bezva, protože jsme tam druhý den jely taky. Kamiony překvapil kopec před Turnovem, tak jsme jen těch 25 km do Turnova jely hodinu. Ani Praha nebyla úplně šťastná. Jeli jsme tak pomalu, že si navigace myslela, že jedeme na druhou stranu.
A teď tu o perníkové chaloupce
Bylo nebylo. Někdo mne nalákal na večírek v Norimberku, který ale v Norimberku vůbec nebyl, ale byl v nějaké vesnici vedle. A někdo další vymyslel týmovou aktivitu stavbu perníkové chaloupky. Nezní to úplně akčně a zábavně. Proč jen jsme nešli s ostatními radši na vánoční trhy? Chtěla jsem se družit, tak to mám. A můžu si postavit z perníku třeba hrad. Plány jsem měla ambiciózní, ale tým chtěl domek z pobřežní hlídky. A že to z perníku nejde? Ale jde, včetně písku a moře. A že to padá nevadí, dáme tam piloty. To jsem se naučila u stavařů. A být jiný se vyplatilo – vyhráli jsme perníkové srdce.
Prostě tak normálně firemní večírek v Německu, aspoň jsem si oprášila němčinu, aby někdo jiný mluvit nemusel. A chlapi mají takové seběvědomi, že to zastíní celý Norimberk. Z kavárny na fešáckého pána mávaly mlaďounké slečny, tak jim s úsměvem mával zpátky. Jeho totiž vůbec nenapadlo, že mohou mávat na toho za ním.
Sezením v autě jsem za tenhle týden strávila 20 hodin, kyčle trpí, tak víc cvičím. Každý z nás je nakonec zodpovědný za vlastní život a realitu, kterou pomáháme vytvářet 1*
A tajná zbraň na ranní dávku energie a mladší pleť? Studená sprcha. Říkám studená, ne ledová. Ale stejně je nejoblíbenější plavání nebo jóga, člověk se u toho nepotí. Není divu, že jóga přitahuje mnoho žen, které dnes při vzpomínce na to, jak se musely zahalovat a být zticha, zvedají ruce v pozici bojovníka. 1*
Pokračování Prosinec I: Tma, mlha a rockenrol (131).
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.
Přečtené knihy, z kterých jsou v textu citáty:
1* Gisele Bündchen: Lekce
Jakmile poznáte a pochopíte v čem jste dobří bude mnohem jednodušší zaměřit se na to čeho přesně chcete dosáhnout. A hlavně proč tento proces začíná naslouchání vašemu vnitřnímu hlasu.
Všichni si musíme dávat pozor na to, kam naše pozornost směřuje – a naše pozornost začíná u našich myšlenek.
Soustředím pozornost na věci, které možná leží mimo komfortní zónu, ale pomáhají mi růst
“To co hledáš, hledá tebe.” Rúmí
Této své životní fázi říkám Údolí. Ne proto, že by na ní bylo něco negativního, ale proto, že jakmile dojdete na vrchol hory, neexistuje jiná cesta než dolů. Nahoře je vždycky jasno, svítí tam slunce a máte krásný výhled. Život v údolí je oproti tomu tišší a uzavřenější. Údolí mi dává možnost porozumět jiné stránce sebe samé, věnovat se tomu, abych byla nejlepší manželkou a matkou, jakou dokážu, a užívat si lásku svých dětí.
2* Lea Blumenthalová – Udělej to jako racek, vy..r se na to
2*Nejvíc mě kritizuje, ale vzhledem k tomu, že k tomu má také nejmenší kvalifikaci, tak mi to vůbec nevadí.
Risa Williams: Jak zvládnout organizaci času
Každý krůček, který uděláte pozitivním směrem, vás vede k jinému výsledku.
Předchozí články z deníku
Říjen a všechny barvy podzimu (129)
Listopad I: Když začne padat listí (87)