Auto s dětmi odjíždí na Apaluchu, to je můj nejoblíbenější víkend v roce. Mávám kapesníčkem a volám: „Už teď se mi stýská.“ Sotva zmizí za zatáčkou, zahazují kapesník a tančím radostí. Víkend začíná. Uklidit kuchyň, zahrada volá. Na seznamu mám plno úkolů, na které není nikdy čas. Zeptala jsem se kamarádky Renaty, vášnivé zahradnice, jestli mám někam jet nebo využít volna, pracovat na zahradě a vyrazit s holkama na celý den do Krkonoš. Odpověděla mi: „Nebuď kráva, přece nebudeš sedět doma.“ A tak vyrážím na roadtrip.
Rychlý úklid, z auta vymést drobky a oloupat ze sedaček čokoládu, zkontrolovat lékárničku, kterou jsem nenašla. Po koupení nové mám teď tři. Ještě zabalit. Děti jsou po půl hodině zpátky. Vyzvednuti ze školy, mají nakoupeno, natankováno, vyhodí aktovku, posbírají, co zapomněli, očistí špinavé obličeje a pápá. Už jsou definitivně pryč.
A já vyrážím do Brna. Celou zimu se mi zdály sny, že jsem nikam neodjela, protože jsem nebyla schopná se sbalit. Tak radši nic neberu a stejně vyrážím o 5 hodin později než byl plán. Ten celkově dost pokulhává. Sice jsem vymyslela trasu a zastávky přes Nymburk, nakonec jedu směr Hradec, abych překvapila mamku. I když je to známá trasa, kochám se a zastavuju. Je to fajn být jen tak na cestě, nikam nespěchat, poslouchat hudbu, nechat plynout myšlenky. A hlavně se nemuset nikam honit.
Kostel sv.Vavřince v Tatobitech, vedle začíná naučná stezka malíře Jana Dědiny
Chrudim
Další pauza je v Železných horách. Dřevěná rozhledna Bára II z prken a hranolů vypadá jak dětská stavebnice. Bára I tu stála pouhé 4 dny, než ji smetlo místní tornádo. Tahle už je vyztužená, ale stejně se ve větru povážlivě kýve.
Dřevěná rozhledna Bára II 
Výhled z rozhledny na Rábštějnskou Lhotu 
Lesní stezka doubravou v Železných horách 
Konstrukce z prkýnek a špalíčků? 
Dřevěná rozhledna Bára je složená z prken a špalíků, vyztužená kovovými lany
Místo výletu na Kočičí hrádek a Vrchlického návrší se ale vracím do Chrudimi. Prý tam mají nejhezčí památkovou zónu ve východních Čechách. Na náměstí zjišťuju, že už jsem tu byla, asi bych si to měla psát. Historické jádro města je z velké části obehnáno zrekonstruovanými městskými hradbami, brány byly zbourány, ale dochovaly se malé průchody v hradbách zvané fortny. Prošla jsem tou, které se říká Myší díra. Sloužila pro pěší a do 19.století byla široká jen tak, aby prošel jeden člověk. Pod hradbami teče vodní kanál, říční náhon. Teď je ideální čas na procházky po prázdných českých městech.
Ressselovo náměstí v Chrudimi a kostel Nanebevzetí Panny Marie 
Stará radnice na Resselově náměstí v Chrudimi 
Chrudim 
Chrudim 
Myší díra, pěší vstup do města byl v 19.století rozšířen na šířku dvou osob 
Říční náhon dole pod hradbami a pohled k vodárně 
Náhon a příchod k Myší díře 
Domy nad hradbami, věž Mydlářovského domu
Čas dohnal i mne, odpoledne se naklonilo a Brno stále daleko. I když mne Ždár nad Sázavou lákal rybníkem i hvězdicovitým kostelem Jana Nepomuckého na Zelené hoře, už mne čekalo Brno. Co tam navštívit najdete v samostatném článku: Brno bez lidí.
Příjezd do Žďáru nad Sázavou 
Brněnské panorama
Cestou do města jsem vyzvedla bratránka v práci. Večer u nich byl dlouhý a veselý. Jediní lidé za poslední rok, s kterými nepřišla řeč na covid. Tak jako fyzik má svou hlášku, kterou prokládá každý hovor: „To je ale fyzika“, hláškou psychologa pro tento večer bylo: „Měla by sis dojít na terapii.“ Však kdo není dneska blázen?
Těšany
Nebyla by to návštěva Moravy bez doplnění zásob vína. Zatímco děti někde mrznou pod stanem, já jsem do těch dek, co jsem jim nedala, ukládala víno. Aby mu nebyla zima a necinkalo. To jsou ty priority. Večer u strejdy, víno rychle ubývalo, taky nás na něj bylo a já jen slintala, protože jsem se vracela ještě zpátky do Brna. Prostě potřebuju obytné auto.
Opravený Těšanský zámek 
Hrob Maryši – „Napsáno drama, prožito větší“ 
Socha autorů Maryši, bratři Mrštíkovi na Janáčkově divadle v Brně.
Boskovice
Domů jsem vyrazila po té nejdelší a nejhorší cestě na Svitavy, protože jsem se chtěla stavit za kolegyni, která se odstěhovala. Boskovice mne překvapily opravenými náměstím, pěkným zámkem i udržovaným parkem. A to se ještě na kopci ukrývá hrad a u náměstí židovská čtvrť.
Věž radnice v horní části Masarykova náměstí 
Masarykovo náměstí pohled dolů na kostel sv.Jakuba Staršího 
Boskovický zámek 
Skleník a fontána
Těch plánů na příště je snad víc, než co jsem viděla. Do paměti jsem si ukládala místa, kterými jsem projížděla, a kam vyrazíme zase příště. Letovice s bývalým klášterem a krytými schody, rozhledna Járy Cimrmana v Březové nad Svitavou, uličky Vysokého mýta, kde také stihl zanechat stopu Přemysl Otakar II.
Pokračování Dubnová mozaika (54).
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
52. Dnešek je můj oblíbený den
38. Podzimní Jizerky – světový den turistiky a co s plody podzimu
28. Dovolená v Jeseníkách a léto jelo někam jinam
20. Máme zelenou, hurá do Ostravy