Přišlo léto a s ním i vedra. Voda láká. Lidi si pro změnu stěžují, že je moc teplo. Já mám letos ze slunce radost, už jsem ho potřebovala. Akumuluju teplo a nevadí mi, že kancelář nejde vyvětrat ani v 7 hodin ráno. My, co jsme měli v kanceláři bez okna na hotelu 38 stupňů, jsme rádi za trochu vzduchu.
Konečně nemusím sedět po ránu na zahradě v zimní bundě a doma ve svetru a tlustých ponožkách. Alfons tomu nechce věřit, že takové místo existuje. Jo, my netopíme jenom v červnu a červenci. Brzy tu bundu vytáhneme znovu. Alfons se směje: „Za chvíli tu máme nejdelší den, pak tu bude ‘za půl roku Vánoce‘.“ „Nestraš,“ děsím se. A dítě si už začalo vybírat vánoční dárky. Narozeniny má úplně blbě v zimě, tak jsme mu tu freestylovou koloběžku museli koupit. V zimě by mu na nic nebyla.
Rodič míní, dítě mění
Malí fotbalisti mají zase zápasy, tohle mi vůbec nechybělo. Fotbal se mi daří ignorovat tak dobře, že když jsem přivezla dítě na přátelák, volám trenérovi, kdeže to jsou, že je na hřišti vůbec nevidím. Toho jsem vystresovala, protože on byl ještě na cestě a já měla být na správném místě. Asi to bylo těmi zelenými dresy, neviděla jsem ani jedno dítě.
Když už jsme museli minulý víkend na turnaj do Liberce, zabalili jsme stan, že pojedeme i na Kristýnu a uděláme si pěkný rodinný den. Fotbal teda žádná pohodička s posezením u kafe nebo piva nebyl. Díky opatřením nesměli rodiče na hřiště. Stáli jsme za plotem na betonu, bez záchodu, bez stánku. Takhle jsem si ten výlet tedy nepředstavovala. Ale aspoň nás to trochu stmelilo a prošli jsme se společně na benzinku. Procházeli jsme kolem Ekoparku, kam druhé dítě zatáhlo tatínka. Eva se smála, že tam nedávno byli taky a nemohla ho odtamtud dostat. Tak přesně. Manžel po hodině píše, že ho to nebaví a dítě nechce jít. Hahaha.
Zápas vyhráli, takže jsme se mohli těšit na postup a další zápas příští týden. Třeba až v České Lípě. No pořád to máme blíž než skokani, ti byli zrovna v Lomnici. Brblali jsme, že tohle teda trenér neříkal, že se hraje o postup, sliboval jeden zápas. No asi čekal masakr a nakonec jsou ty naši malí dost dobrý i v rámci kraje.
U oběda na nás káply první kapky a výrazně se ochladilo. Dítě kňouralo, že musí kamarádovi na narozeniny, tak žádné stanování nebylo. Dítě jsme odvezli na narozeniny, a protože kamarádi byli v Tanvaldě na cyklojízdě Járy Cimrmana, doma jsme sedět nemuseli. Manžel brblal, že nikam nejde. Ten rok doma mu vlastně vyhovoval. Ale nakonec to měl jako sraz gymplu po x letech, takže jsme si to užili oba.
A zase děti fotbal
Další víkend bylo tolik akcí, že jsme stanování opět nestihli. Ani žádný výlet a to se i všem chtělo. Jedno dítě stouplo na včelu a mělo několik dní oteklou nohu. Druhé dítě mělo finále fotbalu v Liberci ve Vesci. To nebylo zas tak daleko, ale opět bez adresy. Naštěstí jsme vezli manželovu kolegovi zapomenutou peněženku a náhodou tam jel taky. Fotbal se jim opět povedl, i když tentokrát byli druhý. A pak už chtěli všichni jedině koupaliště a zmrzlinu. Léto a voda, tak to má být.
Diplomacie
Někdo je diplomat, já zatím ne. Když doma řeknu, že jedu do práce honit chlapy, manžel to těžce nese. Ono to jde asi říct i decentně.
Hodili mi na krk zpracování nabídky, které nenávidím. Odeslání bylo za 4 dny, kdy 3,5 dne jsem čekala na podklady a každý den jsem jak trapka 2x volala nejvyššímu, jestli už je má. Nakonec je poslal, stihli jsme to, od ředitele přišla zpráva: „Odesláno klientovi. Díky moc – bylas motorem.“ Ok, tak nehoním chlapy, ale jsem motorem. A měla bych se nad sebou zamyslet a nestresovat se kvůli blbostem, vždyť co nejhoršího se může stát?
Co nejhoršího se ti může stát?
Kamarádka řeší vážné zdravotní problémy. Ta nejistota před vyšetřením, čekání na výsledky. V tu chvíli si uvědomuji, jak málo mne konkrétně vlastně trápí. Řeší nejhorší scénáře, stresuje se, je jí čím dál hůř. Na otázku „Co nejhoršího se ti může stát?“ se rozesmála: „Umřu, a tohle už nebudu muset řešit.“ A tak si koupila sešit a začala zase psát a sbírat pozitivní okamžiky.
Na čem záleží? Na přátelích, na okamžicích, kdy je člověku dobře. A tak si začala ty drobné radosti hledat. Ranní procházka se psem a brouzdání Jizerou. Pěkný chlap, který se na ni usmál, sousedi, kteří jí pochválili šaty. Pro tohle stojí žít.
V takových příbězích je síla i inspirace. Když někdo z města se může brouzdat Jizerou každý den, na co já z vesnice čekám? Jdeme s dětmi dolů ke Kamenici. Písečná plážička, stačí vzít hrábě, odstranit kameny a naplavené dřevo a bude jenom naše.
Firemní akce
V červnu máme každoročně firemní akci. Kolegyně od statiků se raduje: „Já se tak těším. Nastoupila jsem před dvěma lety po výletě a měsíc se nemluvilo o ničem jiném. A loni nebyl.“ Aspoň někdo se těší, já moc ne. Ubytování je jako puzzle a 3 lidi jsou jak z jiné skládačky. Někdo si domluví spolubydlící, další si vymýšlí, jako bychom jeli na týden a ne na jednu noc. Navíc spánek na programu není. Jeden nechce nikoho, dalšího nechce nikdo, tenhle chrápe, těhotný chtějí jít brzo spát, a pak zbyl lichý kluk a holka. Jak v mateřské školce. No co, žádný stres, však on někdo nakonec nedorazí a pokoj zbyde.
Manželovi vyšla firemní akce na stejný termín a děti mají plno akcí na fotbale i ve škole, sháněla jsem hlídaní. Babičky jsou zrovna pryč, tak je to na dědovi. K ruce jsou mu další lidi, protože každé dítě má být jinde, to už je na barevný harmonogram a deset zavazadel. Ale můžu se vysmát Alfonsovi – se třemi dětmi se má na co těšit.
A pak psala kolegyně: „Co si bereš s sebou?“ Smála jsem se jí: „No nic, stačí plavky, ne?“ a tak pro jistotu ještě nějaké boty na přezutí, klobouk i kšiltovku, dvoje šaty, kraťasy. No a náhradní plavky. Jsme jak z toho vtipu s obřím zavazadlem: jedu na lehko.
Beer run
Abych nejela na naši akci nevyspalá a nemusela jsem brzo vstávat, přespávala jsem v Praze. To nebyl nejlepší nápad. Večer jsem se šla podívat na manželovu firemní akci na beer run, o kterém vždycky všichni nadšeně mluví. To chci na další firemní akci taky. Přesnou adresu jsem nedostala, takže hodina chození po všech hřištích ve Vysočanech, až mi nakonec museli přijít naproti, protože tohle hřiště jsem na mapě vůbec neviděla.
Na to pivo jsem se už vážně těšila, takže mne ani nemuseli moc dlouho přemlouvat. Manžel se diví: „Lásko, jaktože jsi v jiném týmu než já?“ Pokrčila jsem rameny: „Tvůj šéf byl přesvědčivej.“ Piva jsem si moc neužila, protože chtěli vyhrát, takže než jsem se z plechovky pořádně napila, tak už mi ji vyměnili za prázdnou, že ji dopijí. Byla to skvělá akce, i když jsem svému týmu k vítězství nepomohla, ale výborně jsem si pokecala.
O spánku se moc mluvit nedalo. Já sice lehnu a spím, ale když už je člověk ve městě, neočekává, že ho v půl 5 vzbudí kohouti. Ještě pochopím ty popeláře v půl 6. Na naši firemní akci jsem jela společensky unavená.
Dobré ráno, Sázavo
A pak přišla naše dlouho očekávaná akce a jede se na výlet. Tedy oficiálně na firemní setkání. Lidi samozřejmě brblají, že tam musí být ráno, a že se nechtějí účastnit společného programu. Nakonec to není tak zlé. Přípravu teambuilding jsem nechala na jiných, tak jsem mohla hrát společnou hru taky. Můj tým se ploužil a chvíli jim trvalo, než se do toho vložili. Lezecká stěna, koloběžky, luštění. To uherská královna na nic nečekala a se svým týmem proběhla trasu za 40 minut.
A pak už to bylo jako dovolená: bazén, pití zdarma, lezecká stěna, volejbal, sjíždění Sázavy na kánoích. I když tam byly některé lodě spíš jako ponorky. Po dvouhodinách jsme před sebou měli stále ještě 2/3 cesty. Na pivo jsme pro jistotu už nezastavovali, ale hodně jsme si zaplavali, při čekání na opozdilce. Přežili, i když byli schopní otočit kánoi při nastupování, vystupování i na klidné řece. Utopili jenom trička a dokonce jsme stihli vlak.
V tom vedru byli všichni chcíplý, ale stačilo večer vytáhnout sekt a pookřáli jsme. Lahev rumu, kterou jsem přibalila, se také hodila. A kdo chtěl spát a nevzal si špunty do uší, měl smůlu.
Vzbudila jsem se opět brzy. Po třech hodinách tance v kuse mě bolel celý člověk. Né, že by DJ tak dobře hrál, ale potřebovala jsem to. Ranní jóga a bazén udělali příjemnou tečku. A jede se domů. Autobusem jsem domů jela úplně dobrovolně. Stačilo zavřít oči a vzbudit se doma.
Pokračování Slunovrat (59)
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.