Léto je tady a dovolená je v nedohlednu. A už po dvou týdnech prázdnin se všichni baví jenom o ní, jako by byla jediným středobodem roku. Počasí si dělá co chce, chvíli vedro, chvíli prší a letních týdnů nám ubývá. Asi bychom neměli čekat a udělat si dovolenou každý den. Koncerty v parku, jóga v trávě, koupání v dešti i nějaké ty zříceninky se dají stihnout mezi prací a puberťáky. Ti jedou a my taky. Tam a zpátky se seniory by bylo fajn, kdybysme to nebyli my. Obejít všechny zříceniny v republice nám bude trvat 160 let. Tour de beer s pátečníky byla ve středu a ještě málem skončila dřív nez začala. Kdo říkal, že musíme nachodit 20 kilometrů?
Máš přehradu? Využij toho
Seth Godin: Místo snění o příští dovolené si raději zařiďte takový život, z něhož nebudete mít potřebu unikat.
Z knihy John C Maxwell: Dobrý lídr pokládá skvělé otázky
Spím rychle. Tělo si po 6 hodinách myslí, že je vyspalé, takže nemá cenu chodit spát před 11, pokud nechci vstávat v 5. A nebo má a můžeme ráno něco podniknout.
Když už máme v Jablonci přehradu, dáváme si ranní jógu tam. Z kanclu se vždycky někdo přidá, i když pozvánka, vzhledem k počasí, není moc optimistická: “Kdo má odvahu na ranní jógu? Déšť není překážkou, třeba pršet nebude a nebo nejsme z cukru, stejně pak jdeme plavat.” Čekat doma na slunce totiž nemá cenu. Dělá si co chce. Lepší je čekat venku, možná zmokneme, ale spíš nás počasí příjemně překvapí. A zatím ani jednou na ranní jógu nepršelo. Jo a plavu rychle jako kachna. Akorát nemám takovou výdrž, proto mi uplavala. A stejně nevím, proč jsem jí vlastně honila.
Blackout a koncert v kempu
V pátek vypadl proud. Někdo byl na tyhle situace připravený, protože si koupil elektrocentrálu. Akorát ji měl v garáži za elektrickými vraty. A když konečně našel klíček a zjistil, jak se ručně otevírají vrata, neměl v ní benzín.
Co v kanceláři bez proudu. Jela jsem se podívat do kempu, jestli nepotřebují pomoct. Stejně jsem se tam chystala večer na koncert. V kempu mně přivítala parta s úsměvem. Zaučila jsem se v bistru, dozvěděla se novinky a byla užitečná. A koncert byl taky fajn. Přijde mi lepší umývat hajzly s někým, kdo je fajn, než sázet fialky.
Nákupy s puberťákem
S dětmi se rozhodně nenudíme: “Tys řekl tátovi vole? Trochu úcty.” – “Vy vole.”
Léto pokročilo, cestou do Liberce se kochám nahlas: “Obilí žloutne a zelené louky už nejsou tak svěží, vidíte tu unavenou zelenou?” Dítě zezadu: “Ne, kluci vidí jen jednu zelenou.”
Nákupy s puberťákem už tu jednou byly a beru zpátky slova: Lepší šatit než živit. Kluci se balí na tábor a potřebovali boty. Jeden už je stihl prošlapat a druhý svou lásku k jednomu kusu oblečení dovedl k dokonalosti botama. Odmítá sundat vysoké (zimní) a teď v těch vedrech už je to fakt blbý. Ale na tábor v nich nepojede. Takže hodinu v obchodě remcal a dělal divadlo. Až se mu to nakonec zalíbilo, odnesl si zodpovědně dvoje, jedny do města a druhé do lesa a ještě chtěl v nákupech pokračovat. No to zase ne. Navíc zas přišly nějaké sourozenecké spory. “Nesahejte na sebe,” doporučuju.
“Sahám na něj, protože mi na něm záleží,” tvrdí prudící dítě.
“Vidíš, vůbec mi na něm nezáleží, tak na něj nešahám,” komentuje druhé.
Polubné, koncert a jedno poprvé
Ještě ten stejný den jsme stihli procházku na Polubné. Bylo krásně, co ve městě. Chtěla jsem se podívat na kapelu, s kterou jsem něco domlouvala. A že to není tradice chodit na Polubenskou pouť? Občas je fajn zkusit nějaké poprvé. Potkali jsme plno známých a procházka super a ještě jsme se mohli projít tunelem, protože tam nejsou koleje. Taky poprvé, po kolejích bych tam nevlezla. Brr. I když si teď matně vybavuju, že už jsme někde tunelem procházeli, když nejezdili vlaky. A taky přes železniční most. To mají někteří trauma dodnes, když jsem je přesvědčovala, že až pojede vlak, bude přece troubit. A pak se poslední otočil a ten vlak za námi fakt byl a rozhodně netroubil.
Tam a zpátky se seniory
Na žádné lodě jsem nechtěla, ale dlouho jsme nic nepodnikli s Vendy a Obelixem. Takže rychlá domluva a už jsme byli na Jizeře. Neděle je prý nejlepší, protože je málo lidí. Každý jsme vzali jen jedno dítě, aby neprudili. Byli moc hodní, nazvali nás senioři, sedli do lodi, a pak jsme je viděli až v cíli.
Recenze na vše
Deny byla taky na lodích. Hned by na to i napsala recenzi. Personál měli jen pro sebe, všechno bylo super, jen ta loď nechce jet rovně a točí se dokola. Tedy tohle ať radši nepíše, ještě si někdo bude myslet, že máme vadné lodě. To je jak s těmi recenzemi s jednou hvězdičkou: „Vůbec jsem tam nebyl, ale před 20 lety to bylo hrozný.“
Rozhovory s holkama
Prej se bavíme o blbostech, to ani nemůžu napsat, kdo to řekl. Možná si to radši ani nepamatuju, kdybych si to nenapsala. Dana vysvětluje rady nějaké celebrity, že si máme nechat napíchat nahoře čelo a mračivku botoxem. Taky si to měla dát, dokud byla mladší.
„Není to jedno?“ divíme se.
„Tobě je jedno, jestli máš vrásky?“ zděsila se Dana.
„Jo, je mi to jedno.“
Slibovat někomu kulturu, myslí si že mluvím o zvracení, ale to má prý jen po ginu.
„Proč se přiznáváš?“ diví se její manžel.
„Myslela jsem si, že mi to vyčítáš.“
„Vidíte, zase musí mít poslední slovo.“
Ale vlastně se do těch rozhovorů přidávají i chlapi. Někteří mají rovnou dvě holky. Té jedné nevadí být druhá.
„No, když to bereš takhle, tak jsi asi pátá,“ uzemnil ji, „ale bereš to s humorem, to dokáže málo žen.“
No tak jasně, domů ho nechce. A aspoň nikoho nepřekvapí, když ji s ním potkají.
Samostatnost především
Po týdnu válení doma odjelo dítě konečně na tábor, a pak i druhé. Při balení se ptám, jestli si přečetl seznam. Prej ne, že si s tím utřel zadek. Při čtení zakázaných předmětů na tábor: “Zbraně a drogy” komentoval: “Přesně tohle jsem si chtěl vzít.”
Ale zodpovědně se zabalili sami. Mise splněna, jsou samostatní a já můžu na kopec s Annou. Stejně jsem zas matka roku a zapoměla jsem jim dokoupit trenky a dopisní známky. Stejně víme, že se na táboře každý den nepřevlíkají a dopisy nepíšou. Deny si stěžuje, že jí napsali: “Žiju.” Tolik písmen? Naši píšou jen “jj.”
Dvůr Králové a 24hodinová minidovolená
Konečně dovolená, i když bez dovolené. Děti se na táborech střídají, ale radovali jsme se, že bude aspoň volný víkend. Takže jsme odevzdávali dítě na táboře až v sobotu ve 4 odpoledne, to není víkend, spíš 24hodinová dovolená.
A když už jsme byli ve Dvoře Králové, udělali jsme si procházku po městě. Bylo fajn chvíli jen bezcílně bloumat, nalákala nás hudba a Festival dvorských kapel. A protože jsme měli volno, matraci a spacáky v autě, zaparkovali jsme na jih od Dvora. Procházka k Braunovu betlému a konečně využijeme auto na spaní. Já jsem po dlouhé době spala jako mimino. Druhý den brzká ranní snídaně v lese, procházka areálem Kuksu, a pak už konečně výlet, Babiččino údolí od severu k jihu. Lézt na každou zříceninu, obzvlášť když tam bylo jen pár šutrů manžela úplně nenadchlo. Ještěže nemám nápady jako obejít všechy hrady, zámky a zříceniny v ČR. Je jich přes dva tisíce. Když jich dáme 15 za rok, to máme 166 let co dělat.
Byl to takový hodně dospělý výlet. Za 5 hodin 22 km, 3 zříceniny, 1 rozhledna a 1 zámecký areál. Žádné dlouhé očumování, běh na vlak a za 20 minut jsme byli zpátky u auta. Sice jsem se chtěla vykoupat v Rozkoši, ale válet se na zahradě s knížkou a Aperolem je taky rozkoš.
Homeoffice ve městě
Děti na táborech, že bychom si udělali výlet do města? Naštěstí jsem na tohle myslela už před měsícem a při posledním divadle jsme si domluvili další akci s Pátečníky, tour de beer. Ve středu. A proto jsem si udělala ve městě rovnou i homeoffice. Přišla řeč na vedra: “To se u vás v Jablonci zas tak neohřeje, ne?” Ale ohřeje, i my v Jablonci máme ulice. Návrat do bývalé firmy byl jako návrat domů, a i když mělo dost lidí dovolenou. Bylo milé obejmout své milé holky, jít na oběd nebo dostat knížku, kterou mi zapomněl dát kolega na rozloučenou. A pak už jsem se radši moc neukazovala, abych něco udělala do práce, protože to bych tam mohla kecat dodnes.
Tour de beer
Ingrid nikdy nezklame, takže nám na začátek večera naplánovala galerii zdarma. Kluci remcali, ale když si měli vybrat, jestli se budou bavit o práci nebo půjdou s námi, tak radši šli. První hospoda bylo Pivo Karlín a ochutnávka piva. Skoro to vypadalo, že to bude první tour de beer, která skončila dřív než začala, protože těch piv bylo víc. Kdo říkal, že musíme nachodit 20 kilometrů? Ingrid s telefonem hledala klidný kout v této kulaté budově. Ale našla a my šli dál. O zajímavé historii budovy Invalidovny nikdo nic moc nevěděl, takže jsme se nachytřili. Hrát na ulici hru: „V jaké fázi je vztah?“ byla docela sranda:
„Tohle byli jen kolegové, ale něco k sobě cítí. Viděls jak se smála?“
„Tyhle se k sobě nehodí, nebyli podobný typ. Myslíš protože je holohlavý a ona zrzavá? Ne, ona se netvářila. Jako měla radost z té kytky, možná z jeho auta, ale byla tam kvůli tomu, ne kvůli němu.“
Drobná zlepšení
Když se něco povede, je to radost. A proč nevyužít AI k zjednodušení života. Třeba automatizace ve formuláři. Sama bych skript nenapsala, ale AI to udělala za mne. A kolegyně se radovala, že si to přála už dávno a ani nevěděla, že to může chtít. Tak je to s těmi přáními, musíme si umět správně přát.
A co třeba hlášení drobné závady na autě. Auta se pujčují, jezdí sem tam a jak člověk zavře dveře, tak na to zapomene. Drobná nenápadná porucha na autě, o nic nejde, zatím. Ale když má na očích možnost, jak to hned nahlásit? QR kód přímo v autě navede na online formulář, kde závadu nahlásí. Závada je v tabulce a správci aut přijde email s upozorněním, že to má řešit. Jednoduchý skript v Google Sheets napsala AI, na to nemusím být programátor. A řešení je na světě. Z malé nenápadné závady se nestane problém za desetitisíce.
Ale prý to nebude fungovat, protože to lidi stejně nenahlásí, co myslíte?
Čertova stěna a kraj za Ještědem
Starší odjel na další tábor a my se díky tomu dostali do kraje za Ještědem. Čertova stěna u Smržova vznikla zatuhnutím magmatu v puklině.
Dovolená bez dovolené
Stále nejsem bohatý rentiér a musím s těmi pár, rovná se málo, týdny naložit zodpovědně a pečlivě. Když shrnu minulé zkušenosti:
- Dokud jsme měli dovolenou v prvních čtrnácti dnech července, děti si nestihly ani vybalit svačinu a mrzli jsme v Jeseníkách
- Další rok jsme jeli tedy radši víc na jih, abychom si užili teplo (a kluci nemohli chtít po 6 dnech domů). Tak to byl roadtrip s rodinným cirkusem.
- Největší pecka byla dovolená bez plánu, kam mne nohy ponesou. Ale na to se teď už moc hádají.
- Loni jsem nechtěla nutit děti na tábor, když na žádný nechtěli a bylo to jak ten vtip: “Když ti přijde, že jsi na všechno sama, že tu pro tebe nikdo není, nezoufej. Víš co tu pro tebe bude vždycky? Prádlo a nádobí.” A i když jsem si vzala i náhradní volno, abychom měli hodně času na sebe, nestálo to s puberťákem za to. A nebo asi stálo? Srpen byl dobrej
- Dovolená na Vranovské přehradě, kde bylo všechno – zámek, víno, voda, výlety, knížky – byla perfektní a přitom si na ni nikdo nevzpomene
A že mám letitou zkušenost, vymýšlím nový plán. Tahle dovolená už bude perfektní.
Takže co letos? Letos budou mít děti na dovolené kamarády a bazén a pak ještě týden roadtrip. Tohle už musí vyjít a být perfektní. Ale než ten čas nastane, uděláme si to hezký a dovolenou každý den. Stačí k tomu trochu pohybu, trochu čerstvého vzduchu a něco dobrého.
Pokračování Dovolená Pálava (125)
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.
Knihy
John C. Maxwell – Dobrý lídr pokládá skvělé otázky 1*
Odpovědi dostanete pouze na otázky, které položíte
Pravý duch rozhovoru spočívá ve stavění na postřezích druhého, nikoliv na jejich vyvracení
Abyste však dveřmi mohli projít, musíte je nejdřív otevřít. Otázky jsou klíče, kterými je odemknete.
Než se pokusíš dát věci do pořádku, ujisti se, že je v pořádku tvůj pohled na věc
Předchozí články z deníku
Pomoc, ufoni mi vyměnili děti (8)
Narozeninová (23)
Červenec a roadtrip s rodinným cirkusem po zemích oleandrů (98)