Na podzim prý budu mít křídla. Taky září bylo rychlé a bylo toho hodně. Nová práce, staré tělo, puberťáci jsou jako divá zvěř, vylézají jen v noci. Brzké večerní stmívání je letos fajn. Jógový víkend přinesl klid, snad nám chvíli zůstane.
Hodně brzo vstávat a cvičit
Proto jsme chodili do školy, abychom nemuseli vstávat brzo ráno do práce. Tak teď vstávám ještě dřív. To mi vyhovuje, takhle brzo z práce jsem ještě nikdy nechodila. Odpoledne se dá i něco stihnout, pokud na sebe nenavalím 10 projektů. Ale v tomto věku už vím, že stačí dělat to, co přináší peníze, radost, klid, inspiraci (nebo orgazmus). To mi dost pomohlo vyškrtat úkoly, které nepotřebuju. Ale kdy budu uklízet, to nevím. Puberťák chtěl brigádu, ale na úklid bych preferovala někoho staršího a zkušenějšího. No ještěže já jsem do nové práce stará a zkušená dost.
Hodně lidí, nová práce a staré tělo
„Tělo stárne, jsem unavený, i když jsem hodně spal,“ začala ranní filozofická debata dvou mladíků v kuchyňce. Stihnou tam u kafe vypustit neskutečné množství myšlenek. To se té únavě ani nedivím, ono by stačilo vypnout mozek.
Kolegyně slavila narozeniny. Kolik jí je? 39. Jsme tu všichni takovy starý. “Ale vypadáte mladě,” komentuje to mladý kolega. On nám tu kazí průměr. “To zas ne, mně je 36,” ohradil se. No to taky vypadá mladě a hodí se do kolektivu. Ten, co je starší, se našemu stáří jenom směje. Ještěže nás omlazuje aspoň duševně.
Plánujeme den otevřených dveří a řešil se věk dětí na prohlídky. 10, nebo 6? Tak udělali průměr 8. Divím se: “Víš jak jsou ty 6letý děti hrozný?” Šéfová se jenom směje: “Vím mám je doma a měli jsme fakt těžký ráno.”
Můj mozek silně reaguje na novost, emoce a vzrušení, takže žiju jako na houpačce. Teď je to dobrý, dopaminu je dost. Jen nezapomenout dobíjet. A na to potřebuju lidi, pohyb a nové plány. A to mám teď vrchovatě splněno. Kolegy si asi nikdy nezapamatuju, informací o firmě je víc, než stíhám a ještě bloudím po budovách a nemůžu trefit zpátky do kanceláře. A Hugo nic neřekl, i když viděl, že jdu blbě. Ale dělám to, co umím a co mi jde nejlíp. Ale vnitřní kritik mne stejně sžírá. Joachim se vysmíval, že jsem hrozná. Ale no a co. Sám je hrozný, ale nikde to nemáme říkat.
Hodně hladu, puberťáci
Puberťák vstoupil do období hladu. Je teď jako divoké zvíře, vychází na lov až když ostatní usnou. Nevím teda co jí, protože odmítá udělat pohyb navíc, otevřít hrnec a dát jídlo ohřát do mikrovlnky.
Očkování dětí u našeho nového pediatra rozšířilo obzory, co všechno je možné. Třeba pozvat na 14-15 h 40 dětí, protože oni určitě všichni nepřijdou a nebo přijdou pozdě, takže jsme přišli ve 14 a už byla fronta až na schodiště.
Děti odjely na adapťák a nemusím vařit. Já teď moc nevařím. Když nejsem doma a ani nevidím ten nepořádek, tak ať si ho uklidí ten, kdo si ho udělal. Píšu Deny, jestli vezme dítě na trénink. Jsme sice předběžně domluvené, že vozí ona, ale chtěla jsem být zodpovědná matka a myslela jsem na to. Deny se akorát smála, že jsou přece na tom adapťáku. Nojo, kdo si to má pamatovat, když to dítě pořád někde courá. A když přijel, tak se ani nepochlubil, že skoro dostal třídní důtku. Ještěže je tak pomalý, a když zdrhli se koupat do řeky, tak tam nestihl vlézt než je našla.
Posílám do rodinné skupiny fotku kluků v kuchyni, moc je teď nefotím. Zaujalo mne, že společně chystají jídlo, (protože v době večeře zaváhali). Sestra se diví: “Oni mají v tomto věku stejné oblečení?” Jako je to divný, ale je to pyžamo a to se mi ještě nestalo, že by oba měli na sobě oba dva kusy a nic neměli naruby.
Motorky
Na motorku bylo nejdřív v létě moc teplo a teď už je zase moc zima, ale můžu si ji užít cestou do práce. Když zrovna nepotřebuje dítě bundu, protože si ji půjčuje. Šetřila jsem a nekoupila mu, že stejně do jara vyroste. Dítě si dělá motoškolu, vůbec nebyla sranda ji v tom areálu najít. Ale kupodivu jsme dorazili včas. Puberťák totiž konečně něco chce a vstal dřív než ve 12. Akorát si to mohl pořešit přes prázdniny, a ne že to řešíme teď v září. Ale fakt se to dobrovolně učí. Zato z němčiny a chemie už stíhá sbírat čtyřky hned v půlce září.
Sportovní odpoledne
Nerozumím fotbalu, ačkoliv ho dítě hraje tolik let. Vlastně ho ani nemám moc ráda. Na volejbal jsem levá a z míčových her mám záchvat smíchu, protože mám asi jen 2D vidění. A ještě ani nepotřebuju vyhrát, hlavně když máme pohyb. To není moc dobrá výbava na sportovní odpoledne. Administrativní patro nás pozvalo na teambuilding, což je super, aspoň se hned můžu seznámit. Tak naštěstí se hrálo ringo, aneb házení kroužku přes síť, na to stačí jedna ruka. A my dámy to můžeme chytnout rovnou jako náramek. A cornhole, házení pytlíku do díry, bylo jako hra pro těhotné a důchodce. Tak to by mi i šlo.
Když se víkend naplánuje sám
Na víkend nebylo nic v plánu, protože těch náročných víkendů bude v září a říjnu dost. A ono to tak hezky vyšlo. Krásné počasí zvalo na motorku a zrovna mělo dítě fotbal až v Martinicích, kam jeli společně busem. Tak jsme měli pěknou projížďku. U toho jsme vymysleli, že půjdeme na vinobraní na burčák. Ten byl taky výborný. “Pojď si pronajmout skleničku,” zval manžel, abysme ho nemuseli pít z kelímku. Známé jsme tam moc nepotkali, Karolína šla sice zrovna kolem, ale zprávy nečte a já nevolám. Tak na nás zbyli senioři. Prý už maj na kahánku. „Jo, Kahánek tam byl taky,“ skočil tomu další do řeči. Proč má někdo ruce v kapsách? Aby si přidržel tepláky. To vlastně platí i pro naše děti, protože je jim všechno široký. A kdo hrál babu jagu v divadelní hře? Přece jeho žena. ta je tomu předurčena.
Návštěva sestry
A víkend zakončila návštěva sestry. Koukaly jsme na periodickou tabulku prvků, to tak člověk s návštěvou běžně dělá a zdá se nám, že tam od dob našich studií přibyly nějaké prvky. A nebo si už nic nepamatujeme. A ono skutečně za posledních skoro 30 let 8 prvků přibylo.
Prý tento týden vyprala 4 pračky jenom svého prádla. Jak to vypadá když pere rodina? No já když peru 4 pračky, tak si říkám, že máme nějak málo prádla.
Kultura na vesnici
Manžel říká: “Jdu na pivo.” Opravuju ho: “Ne, jdeme do divadla.” On: “Já tomu říkám na pivo.” A pak jsme přišli do kulturáku ve vedlejším městě a oni tam nemají bar. Tak to bylo velké zklamání, chtěl ihned odejít. Ale vydržel a docela rychle odhalil, že když se to jmenuje Mezi nebem a zemí, tak ti dva, co mluví, nikdo je nevidí a jsou celí v bílem, tak jsou mrtví. A hrála jeho kamarádka, tak jsme ji aspoń mohli řekvapit. Vždycky jsem chtěla někomu v divadle donést kytku.
Workshop Barvy v pohybu
Malování špachtlí nevytvoří úplně to, co člověk očekává. „A to je život,“ vysvětlily si holky na workshopu Popatlaly jsme si s barvami, míchaly, přetíraly. 1,5 hodiny bylo mnohem víc času, než by si člověk myslel. Podařilo se vypnout hlavu, přestat řešit, jak bude obraz vypadat a jestli je to správně nebo špatně. A právě to se jim líbilo nejvíc.
Hodně myšlenek
Alfonse jsem sice víc jak měsíc neviděla ani o něm neslyšela, ale co bych si bez něj počala. Jednou řekl, že každý správný muž má doma protein. Tak když jsem hledala recept na proteinovou bábovku a naivně si myslela, že to bude třeba z mandlové moouky, tak v receptu byl Whey Gym Beam protein a světe div se, máme ho doma. Takže teď máme bábovku bez bílé mouky a bez cukru, ale jíst se to dá. Puberťák se možná nasytí a nesní mámu i tátu a ten, co nemá rád sladké, je taky spokojen.
Z rozhovorů si občas zapíšu nějakou myšlenku, která mne zaujme. Akorát pak už nevím kdo to řekl a kdy. „Já jsem tvoje všechno a ještě maličko víc.“ Někdo se umí pochválit. Tak hlavně by si měl manžel sundat sluchátka nebo bude mít otlUčenou hlavu. teda chci říct otlAčenou. A jestli se mi bude smát, bude ji mít vážně otlUčenou.
Stěžovat si na špatné sny moc úlevy nepřineslo. J. si libuje, že ve snu můžeme být lepší než ve skutečnosti. Mít třeba superschopnost, být nejlepší a všechny po něm šílí. Tak hlavně že nás svou přítomností omlazuje. Nevím jestli tím porovnáním, když je starší anebo duševně.
Včera jsme se bavili o současných kauzách kolem znásilnění a zarazila mě jedna věc. Chytrý muž s vysokou emoční inteligencí řekl, že se také bojí, že by mohl být falešně obviněn. Že i nevinný člověk může být odsouzen. Ano, může. A samozřejmě nechci, aby byl někdo odsouzen za něco, co neudělal. Jenže proč opět tak rychle řešíme hypotetickou újmu na cti nevinného člověka, ale mnohem méně újmu člověka, kterému možná skutečně někdo ublížil fyzicky a psychicky?
Liberecka epopej a Hubáčkův dům
Lucy mne vytáhla za kulturou: Dům architekta Karla Hubáčka a Liberecká epopej. Škoda, že jsme nevěděly, že na epopej si máme nechat víc času. Je tam i kavárna a se skleničkou vína se na obrazy dá dívat hodiny. Tak třeba ještě někdy příště.
Noc vědy
Někdo vystudoval fyziku,nekdo chemii a někdo redstone. King-puberťák se mnou nikam nepůjde, protože jsem trapná. Ale potkali jsme se na noci vědy a strávili spolu víc času než za měsíc. A ještě poslouchali. Splnilo se mi dětské přání učit, i když opět trochu jinak, ale o to lépe. Nejenže jako instruktorka jógy můžu předávat znalosti, ale teď můžu i přibližovat studentům a lidem na exkurzích a akcích, jak se vyrábí „oči přístrojů. Takže se znovu učím fyziku a chemii a snažím se vysvětlit složité jednoduše. No pátek na noci vědy byl sice zábavný, ale dlouhý a skoro jsem přišla o hlas. Takže na prodloužený víkend jsem vyrážela vybavená zásobou pastilek na krk a nervama, že přijdu o hlas, když jsem si vymyslela tolik workshopů..
Jógový víkend
Brzké ranní vstávání, auto nabalené dva dny předem, protože jsem to nestíhala, a stejně jsem si zapoměla vzít svoji jógovou podložku. Ale víkend s jógovými holkami byl skvělý. Na Kuksu se čas zpomalil, přes den jsme nic nemusely. K tomu byl úplněk a courali tam duchové. Kuks sice vypadá jako zámek, ale když se to jmenuje hospital, tak to fakt byla nemocnice a lidi tam umírali. Zámek Šporků býval na protějším kopci. Na programu nebyl jen seznam bodů, které musíme stihnout, ale každý si mohl vybrat na co má chuť. Připravila jsem jim 4 jógové lekce, workshopy s barvami, psaním a muzikoterapii. Ta byla i léčivá.
Někomu se možná vylepšil i pohled na svět. Mně určitě, mám na to lidi. A ti jsou teď spokojený, že už nemusí nic dalšího v životě dělat. Spokojená žena s novým pohledem na svět je uz poměrně velký počin .
A teď už zase doma. Snad nám ten klid chvíli zůstane. Září uteklo. Nesnáším podzimní stmívání, ale teď je úžasné. Do práce ještě chodíme za světla. A i když je v 7 večer tma, doma je teplo, světlo, nikam nemusíme a můžeme si ještě 3 hodiny povídat a pít. No ráno jsem to nevyhodnotila jako nejlepší nápad. Příště si dám čaj.
Stand-up na zastupitelstvu
Občas si zajdu na jednání zastupitelstva, bývala to fraška. Poslední předvolební jednání odsýpalo docela rychle. Než dorazil místní podnikatel vylít si hněv na některých zastupitelích. Scéna jak z říše zla. Chrlil doměnky, dštil síru a nechtěl je pustit ani ke slovu, aby mohli vysvětlit. Přitom ve smlouvách lze snadno pravdu dohledat. A ostatní zastupitelé včetně starosty jen tiše seděli a nezakročili. Starosta si tu show vyloženě užíval. A pak že u nás není kultura. Stand-up pro 10 zastupitelů a 3 občany, asi by měli lidé na jednání zastupitelstva dorazit častěji.
A za chvíli obecní volby. Dají se lidé opít gulášem? To se dozvíme příště.
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu. Pracovně se můžeme propojit na Linkedin.
Předchozí články
Srpen a nějakým způsobem to bude bezva (143)
Září a babí léto (101)
Podzimní Jizerky – světový den turistiky a co s plody podzimu (38)