Je namyšlené mít pohodové a šťastné Vánoce nebo je potřeba stresovat s pečením, úklidem a nákupem dárků?
Cukroví jsme jako celorodinnou aktivitu dodělali teprve víkend před Vánoci, takže jsme přeslazený a to jsme ho ještě ani nezačali jíst. Trochu mne to děsí, cukroví je přeci nejlepší před Vánoci a na Štědrý den míváme poslední talířek, pak už ho stejně nikdo nechce. Teď mne tam straší celá krabice. A ještě začalo vánoční válení, jen jsme se prošli na kafe ke švagrové. Děti prudí, že víkend je od toho abychom si odpočali, že nechtějí nikde chodit. To na ně přišla zimní lenora brzy. Já bych chodila pořád. Narazila jsem na knížku Ladislava Zdibury Prazdniny po Česku a hned bych někam jela.
Místo toho se cpu cukrovím. Ze vzteku jsem si zacvičila, teda jen jógu, ono to na špek nepomůže, ale aspoň jsem chvíli nežrala a taky jsem se zbavila vzteku a už mám v hlavě naplánované 3 dovolené a 2 víkendy na příští rok.
Výroba cukroví s pohádkou Nač se dělat s cukrovím, když si můžeme udělat dezert z Mascarpone, tak příští rok
Maják na kopci
Dva dny před Vánoci přišla zpráva od Anny: „Vánoce ještě nezačaly a já stále žeru, chlastám a už mám jateční hmotnost, nepůjdeme někam? Ale musíš přijet, já už nevyjedu.“ „Jasně,“ odpovídám, „taky žeru a ráda vypadnu kamkoliv z téhle líné nory.“ A tak jsme s Annou vyrazily na kopec. Od kolegy přišla provokativní zpráva s pozdravem ze sluncem zalitých zasněžených Krkonoš. Posílám mu zpět fotku tmy na kopci se slovy: „Nojo, pražáci zaplavují hory. My, co pracujeme, lezem na kopec až potmě.“
Bylo po úplňku, tak jsme měly na cestu světla dost. A ten maják taky docela svítil, i když spíš do očí než na cestu. Příjemný výšlap zakončilo pivo, které jsem ani nechtěla, ale prej se moc dlouho rozmýšlíme, co chceme.
V prosinci jsem si připadala trochu nepatřičně, když jsem nemohla přispět do diskuze, jak nestíhám vánoční přípravy, kolik prádla jsem večer vyžehlila, kolik oken ještě zbývá umýt, jak po nocích uklízím a kolik dárků musím ještě sehnat. Nemají být Vánoce spíš o setkání s rodinou a přáteli? Stačilo se stavit u Kláry a svět je zase v pořádku. Ta měla ještě navečer před Štědrým dnem plný obývák krabic, protože stavěli dětem skříňky na hračky, a brambory na salát se také ještě nevařily. No a co. Příjemně jsme si poseděly u kávy a Vánoce mohly začít.
Vánoce bez ponožek?
„Já vím, že dostanu ponožky,“ hlásilo dítě, „to by nebyly Vánoce, abych nedostal ponožky.“ Opatrně jsem se ptala: „A to nebudou Vánoce, když nedostaneš ponožky?“ Loni jich dostali tolik, že žádné nepotřebují. „Tak to právě budou Vánoce,“ odpovědělo dítě drze.
Vzpomněla jsem si, jaké jsme mívali se ségrami a bratránky záchvaty smíchu nad „měkouši“, ručně pletenými tlustými ponožkami od babičky. Co bychom za ně dneska dali, zásoby došly. Ségra se naučila plést. Radovala jsem se, že příští rok je k Vánocům zase dostaneme. „To ještě ne,“ ošívala se, „jedna ponožka mi trvala rok. Příští zimu budu mít pár.“
Štědrý den
Hra na Ježíška se nám letos dost zkomplikovala. Děti si přály takové kraviny, že to nekoupím ani s vidinou toho, že jim to udělá radost aspoň ty dva dny, než to odloží. Tak jsem kývla na TV, kterou se ani neodvážili přát, protože ji nepotřebujeme žejo. Manžel trochu brblal, že nedovolím tak velkou, jakou by chtěl on. Já nevím, co ti chlapi mají s velkými televizemi a auty. Jenže jak mám sakra nenápadně donést pod stromeček obří krabici? Vymyslela jsem plán, dost komplikovaný. Možná by bylo na čase říct malému, že Ježíšek neexistuje.
Štědrý den byl tradičně oběd u rodičů, procházka se švagrovou na kopec a k nim na kafe. Déšť byl také tradiční. Na zemi ležela vrstva mokrého sněhu v kalužích. Kluci remcali, že nejdou na procházku, že mají mokré boty. Tak to vzali nejkratší cestou a na procházku jsme šly jen my, holky. Po návratu jsme našly chlapy u kamen a kluci bobovali v tom rozmočeném sněhu. Tak teď už byli mokrý celý. Ani nevím o čem jsme mluvili, shodli jsme se však, že bychom nejradši zalezli k televizi a nic nedělali. Jenže děti natěšený na dárky, tak honem domů.
Operace Ježíšek
Maso na večeři šlo do trouby, na tradice si moc nepotrpím, já chci vánoční pohodu i v kuchyni (a žádný bordel). Manžel vyzvedl mého tátu, abychom se společně navečeřeli. Bývá večer unavený, tak hned po večeři pospíchal domů. Plán mohl začít. Starší dítě se mne drželo, protože chtělo vědět, kdy tam ty dárky dám. Nedočkal se. Manžel jel ke svým rodičům, tak musely děti s námi. Než jsem odvezla dědu, nainstaloval manžel se svým tátou televizi, takže bylo překvápko, že se nevěřícně drželi za hlavu.
Ostatní dárky byly vlastně zbytečné. Já jsem dostala šampaňské a udělala jsem si radost saténovým župánkem, který potěšil i manžela a sešitem, do kterého si naplánuju dovolenou. No vlastně už jich mám v hlavě několik, každý den na cestě se počítá. Manžel si hned oblékl teplý overal, který si přál. Nevypadá to tak hrozně, jak jsem čekala. Pak všichni 3 kluci zalezli k TV a k hrám a já s Proseccem k vánočnímu filmu. Hromada deskových her zůstala ležet netknutá. No to taky nejsou úplně tradiční Vánoce, ale co každý měl co si přál a všichni byli spokojení. A na ty hry nás čeká dalších 365 dní v příštím roce.
No a pak to manžel s tou televizí nějak prokecl. Takže malej jen pokýval hlavou, že to stejně ví od první třídy, že Ježíšek neexistuje. Velkej naši komplikovanou operaci rozlouskl docela rychle.
Na cestě: Lázně Bělohrad
Vyrážíme na cestu, každý k ní přistupuje po svém: Děti sednou do auta a spí, manžel není nadšen, ale drží se, já si užívám ubíhající silnici, zasněžené Krkonoše v dáli a kopce s hrady. Když máme volný den, chtěla jsem aspoň někde zastavit na výlet, aby děti pořád neseděly u obrazovky. Jenže mráz a náledí moc neláká. Tak snad příště.
Každý chvilku tahá pilku
Sešli jsme se se sestrami na oběd u mamky. No tedy sešli, my jsme dorazili jako vždy poslední, a to to máme nejblíž. Nic si dávat nebudeme, jsme si slibovali, a zase to úplně nevyšlo.
Sestra rozbalila dárek, dostala pilku a pracovní rukavice. A také radu: Opatrně je ostrá a křehká. Povzdechla si: „Byly doby, kdy jsem žila v Paříži, teď žiju v Rudě.“ Rud je překvapivě v ČR podle mapy a wikipedie jenom 6, název pochází od těžby. Těží se sice v každém koutě, ale asi ne ruda.
Malý fotbalista dostal knížky, tak se nudil, stavebnice ho moc neberou. Dítě-vědec dostalo stavebnici, tak se hned pustilo do stavby. „Potřebuju něco, s čím bych si odřezával dílky,“ rozhlížel se. „Třeba pilku?“ smála se sestra a mávala s ní. Opět zaznělo: „Pozor, je ostrá a křehká.“ „To jsem nikdy neslyšela,“ smála se sestra a stále máchala s pilou před sebou. „Nemáchej tady s tou pilou, irituješ mne,“ odsouvala se druhá sestra. „Vy jste mne nutily si hledat slovo iritovat ve slovníku a taky jste mi zakazovaly hrát hry na počítači. Teď už jsem velká a můžu si hrát kolik her chci,“ dodala trucovitě. Pilu uložila, ale šťouchala do druhé. „Mami, ona mne otravuje,“ volala ta druhá. „Otravný sourozenci, těžko se ovládaj,“ dodala první. „My jsme dneska komediální duo,“ radovala se druhá, „Lepší humor nežli tumor,“ kontrovala první.
Erbenův kostelíček
Po obědě jsme vyšli na procházku, tentokrát opačným směrem než obvykle, abychom konečně došli ke kostelu sv.Petra a Pavla na kopci u Bělohradu, na místě zaniklé obce Byšičky. Prý byl inspirací pro Erbenovu Svatební košili. Kostelík se k nám otočil zadkem. Obklopený malým hřbitůvkem a zalitý sluncem, pochmurnou atmosféru Erbenových balad vůbec nepřipomínal. Anebo už jsme těch hřbitovů viděli tolik, že to na nás nefunguje. Dítě při psaní úkolu ani nevědělo, kdo straší na hřbitově. Zombie se mu do křížovky vejít nechtěla, kostlivce zatím nepotkal.
Cimrmanem to začalo a Cimrmanem to končí
Co vymyslet za výlet, když to strašně klouže a někdo nemá rád výšky? Chtěli jsme vyrazit na kluziště, ale kluci z bruslí vyrostli, tak jsem při hledání větších narazila na vesničku Příkrý u Semil. Nejenomže jsme si odtamtud odvezli brusle, ale hlavně je tam Cimrmanova nejnižší rozhledna na světě. A abychom si procházku užili, tak pořádně foukalo, mrzlo a pršelo.
Tak kam vyrazíme příště?
Pokračování Žijeme si jako v akváriu (73).
*****
Nechcete přijít o nové články? Sledujte Emin deník na Facebooku nebo na Instagramu, kde jsou i další tipy na výlety.