Výhoda homeoffice je, že člověk nechodí za tmy do práce a z práce. Svět není černý, ale šedivý, jak pořád sedím na té stejné židli a dívám se z toho stejného okna. A nebo není? Kdyby aspoň nebyla káva bez kávy.
Pár prosincových dní ve škole
Ať už děti do školy chodily nebo nechodily, pořád řešíme školu. Jedno dítě z těch pár týdnů strávilo 10 dní v karanténě. Prý mluvil bez roušky s pozitivní spolužačkou. Děti teda tvrdili, že se muckali. Nestačí, že je to dítě pořád negativní a všechno se mu zdá být špatně. Člověk to pak najednou touží mít potvrzené i písemně. S Isabelou jsme to oslavily: „Tak jsou všichni negativní, juhů, půjdou do školy.“ Isabela si povzdechla: „Ale na jak dlouho.“ Svěřovala jsem se jí: „Dnes jsme zapomněli na angličtinu online.“ Udiveně se na mne dívá: „Dnes nebyla.“ Divíme se na střídačku obě a pořád. Tentokrát měla pravdu ona. Tak hlavně, že jsem se angličtinářce omluvila, že jsme zapomněli.
Kamarádka tělocvikářka píše: „Ty vole, neumím si představit, jak ty děti třeba v dubnu začnou chodit na TV. To se zabijou.“ Už předtím se s nimi bála něco dělat, protože byli schopné spadnout na obličej z hrazdy, aniž by se vůbec pokusili držet nebo si dát ruce před obličej. Ještěže nikdo na hrazdu nevěší mne, to bych možná spadla taky.
Pro nás byla tělocvična otevřená 2 týdny. To jsme se ani neprotáhly a nezahřály. Takže místo vánoční pauzy jedeme online dál.
Kdo mi snědl cukroví
S holkama z práce jsme měly minibesídku. Každý si rozmyslí, jestli se mu chce. Ofélie tvrdila, že se bude snažit. Odpovídám jí: „Víš, že „Snažit se“ je líná sestra od „Udělám to“?“ Nakonec dorazila i s cukrovím. T. mi z něj uloupila ořech před nosem. Ještěže tak, když mám pevnou vůli a cukroví před Vánoci nejím. T. brblá: „Jen to cukroví vidím, už mám 10 kg nahoře.“ No tak přesně proto budu cvičit jak debil 2x týdně, abych se mohla nažrat. Zdravé cukroví nechám jiným. Nejraději bych nechala i to cvičení, ale metabolismus kašle na to jak vypadám, ale chová se dle reálného věku.
V práci jsme se rozloučili s pár kolegy. Utěšuju personální: „Neboj, teď odejdou ty naštvaný, a pak bude klid… do ledna.“ Úplně ji to neuklidnilo. Odešel i můj dočasný šéf. Tak na to, že byl jen dočasný, tak měl z mých šéfů nejdelší výdrž. To není mnou, určitě není…
Káva bez kávy
Koukáme na Star Trek. Taky pijou kafe z hrníčku. Ani budoucnost není kelímkům nakloněna. Díky domácí výuce mám sice v malíku, že káva bez kávy je druhý pád. Ale on je to spíš pád ze srázu. To nám jako vážně zakázali kafe s sebou? Má oblíbená kavárna už mele z posledního. I když co si budeme povídat, kdyby do nás k té kávě nelili i alkohol, tak v malém městečku nepřežijí. Kolikrát jsme si přály, když jsme ještě chodily s kočárem, pěknou kavárnu, kam se dá sednout. Ale kolikrát jsme tam reálně zašly? Sotva 1-2x za měsíc. Jejich facebookové hlášky mne pobavily, tak snad se po Novém roce zase setkáme.
Pražská procházka
Je to divný čas, místo abychom se s kamarádkou z VŠ sešly u kávy nebo u piva, procházíme se večer po Praze. Stačí trochu zabloudit a ani nikoho nepotkáváme. Druhý večírek toho dne jsem nestihla, ale nevadí, i tak mne poprskalo dost lidí. Letos jsem neměla ani rýmu, jak pořád sedíme doma. Imunita potřebuju trochu potrénovat.
Velkopřevorský mlýn má prý největší vodní kolo v Evropě (8 m). No nevím, tak možná na kontinentu. Moc dobře si pamatuju obří kolo v Quarry Bank v Manchestru, 9,8 m velké a 6,4 m široké.
Rokytnice – Harrachov
Rok se nachýlil k závěru a mně se konečně podařilo udělat dlouho plánovaný výlet z Rokytnice do Harrachova. No výlet, co si budeme povídat, je to asi 7 kilometrů. Nebýt trochu toho převýšení, tak to snad ani nemá cenu tu dálku jezdit.
*****
Pokračování Vánoční cesta přes šťastné a veselé (45)
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nepravidelný Emin deník na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články z Emina deníku
43. Kam v diáři nacpat podzimní únavu?
10. Útok šneků
4. Okno ve věži