Prosinec – blázinec. Opět je tu čas tmy a světýlek, vánočních večírků, předvánočního stresu a úklidu. To je ten pohádkový čas princezen, královen a krav. Někdo má třeba Vánoce rád a někdo sbírá ocenění, která neexistují. Utekli čert s andělem z mateřské školky? A čím překvapila Bratislava? Uchvátil nás třpyt vánoční Prahy a Olomouce, zavalila tíha předvánočních příprav a utěšil klid vánočních Jeseníků. Stihli jsme to všechno.
Tak zatímco příroda zpomaluj, zastavuje se a usíná, my se honíme jak blázni. Anebo nevím, kde se celý prosinec ztratil. Jednou dvakrát jsem zapálila svíčky, začla s vánočními přípravami a už byl nejkratší den v roce a mrk, je tu nový rok. A to jsme začali tak poklidně.
Jóga pro malé fotbalisty
Na fotbale se dětem letos moc hezky věnují. Kromě neustálého běhání po hřišti byli i v bazénu, na trampolínách, aby neměli jednostrannou zátěž a také se učili protahovat. Zváni byli i rodiče, protože by se měli protahovat doma a pravidelně, na tréninku není na všechno čas. Aspoň jsem si ujasnila protahování nohou, to se hodí vždycky. I když jóga pro malé fotbalisty byla tak trochu dvacetihlavé peklo. Nebo nevím kolik jich bylo, ale hodně. Snad si z toho něco odnesli, prý to ještě zopakujeme. Vlastně je super, že ty děti zkouší i jiné věci než pořád dokola fotbal. Protože už i mladší žáci mají zkrácené nohy a úrazy v dětském věku. Protáhnout potřebuje každý.
Po zkušenostech z minulých let, kdy jsem se snažila do jednoho týdne vměstnat běžky, sjezdovky i brusle a pak se těšila na konec sezóny si říkám, jestli se chci někde honit. A ještě tahat protestující děti na sjezdovku? Nechci. Vyhlašuju zimní spánek. No ale místo poklidného prosince nám škola vyhrožuje s bruslením a na fotbale budou chodit na běžky. A do toho prosincové akce.
Utekli čert s andělem z mateřské školky?
Vánoční dárky zaměstnancům u nás tradičně roznášejí čert s andělem. Bez Mikuláše, protože ten dal před lety výpoveď, a kdo by se otravoval s chlapem. Výjimečně dorazila i má kolegyně z kanceláře a nebála se dát najevo své rozhořčení: „Je to jak v mateřské školce.“ A že čert chodí i v důchoďáku nemám brát jako důkaz, že je to normální. No já nevím, lidi to mají rádi. A já taky. Kdy jindy si můžu píchnout do kolegů vidlemi a vyzvídat jestli zlobili. A ještě i do kolegovi návštěvy.
Kolegové dostali adventní salám a podtácky pod hrnek s milými vzkazy, které si navzájem psali. Prej co jsem to zase vymyslela za blbost. Ale když to teď viděli, někteří litovali, že přeci jen nenapsali. Bylo milé slyšet, jak se pak týmy v kancelářích objímaly a říkaly si, že se mají rádi.
Mikulášskou nadílku tedy dělají nejenom u nás, ve školce anebo v důchoďáku, ale i v našich dceřinkách. Jedna měla mikulášskou snídani a druhá akci pro děti. Doprčic, proč mi nikdy nepřijde dost to, co zrovna dělám, ale mám pocit, že bych měla udělat víc? Já se prostě dokážu naštvat i sama. A to nám Cedrik ty salámy pro zaměstnance skoro záviděl. U nich jim při Mikuláši pro děti totiž vyvstala otázka, co ti chudáci, co nemají děti.
Cena oslav a síla ano
Jsou to chudáci? Já myslím že se mají dost dobře. Tuhle jsem si taky připadala jako chudák, jako Carrie v Sexu ve městě, když pořád někomu kupuje dárky k narození dětí, na svatby, narozeniny a jí nikdy nikdo nic nedá. To když se teď vybíralo na x-tého kolegu k narození dítěte. Dokonce jsem to stihla v čase mezi příspěvkem a podpisem přáníčka zapomenout a tvrdila jsem, že jsem určitě nepřispěla. V tomto případě by mne to tedy velmi mrzelo. Ale naštěstí v tom měli pořádek.
To já v tom tedy pořádek nemám. Odpovědi z ankety zaměstnanců jsem poslala bez křestních jmen a někdo tam byl dvakrát. No copak mne napadlo, že někdo neví, že odpovídal, a jak se jmenuje? Dokonalá asistentka ze mne nebude. Ono vůbec žádná asistentka, když to nedává smysl. Aspoň že kolega byl vtipný, když chtěl přesunout z kolonky “spíše ANO” do “určitě ANO”, a nezapoměl zdůraznit, že tuto stranu nemá rád. Zato kolegyně jako detektiv zavětřila, že když jsem ze seznamu zmizela já, tak se něco děje. Tak hlavně že jsem ji přemlouvala, že určitě musí v létě do Mnichova jet taky. Tak někdy jindy, jestli se ještě uvidíme. Lidi se vždycky chytali na zítřek. Já to nechápal. Zítřek se totiž nechystal na ně. Zítřek ani netušil, že existujou. 2*
H. si udělal průzkum zaměstnanců a zjistil, že PROjektanti a PROgramátoři rovná se PROblém. Takhle přísně bych to neviděla, mám mezi nimi plno přátel a většinou mi přijdou zábavní a báječní. Ale po tolika letech v Praze mne změna práce a hlavně toho města děsí.
Nikdo nic nechce
Ale změnu jsem už potřebovala. Ubíjí mne, když nikdo nic nechce. Třeba svátku mužů v listopadu si ani nevšimli. Teď po Mikuláši se ozval kolega, že prý jsem jim zapoměla udělat oslavu ke dni mužů, a nebo jen nebyl v práci. Tak fajn, že aspoň někdo si všiml a ano, oslava byla jako společná snídaně. A pár mužů opět remcalo. Že na den žen jsme popíjely Prosecco samy a je jsme nepřizvaly a teď jim ujídáme. A přitom většina vůbec neměla tušení, že je den mužů a ostatním to bylo jedno. A že dostali dáreček i loni, to si už vůbec nepamatují (viz Listopadová bábovka).
I když tou vlastní iniciativou si většinou spíš tak nadělám do bot. Personální se mi směje, co si z toho vezmu za ponaučení? Že jsem na špatném hřišti.
Víkend doma a předvánoční šílenství
Vánoce jsou jako divadelní představení, které jede podle předem daného scénáře a přesného harmonogramu. Barbora, Mikuláš, adventní neděle, Štědrý den. Je to strukturovaný rituál, kterým ozvláštňuje každodennost. Každodennost, jež zároveň musí bez zádrhelů běžet na pozadí.
Martina Dvořáková – ferovadomacnost.cz
Nejsme pořád pryč. Jsme vlastně většinou doma, ale co by o tom člověk psal. Obzvlášť teď v prosinci, každý to zná: Úklid, cukroví, dárky a do toho každodenní život. Už mi z toho prosince hrabalo. I když knížka Cesta nebyla moc pozitivní, v něčem měla pravdu: Žádné seznamy, co je třeba udělat. Den šťastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, prochází z bolesti. Zrodilo se to ze žalu a popela. 2*
Vánoční přípravy vůbec nebyly podle plánu. Tak vlastně jaký mají ještě Vánoce smysl? Náboženský už dávno ne a přilepšit dnešní člověk nepotřebuje. Spíš naopak. Zastavení, ztlumení v tomhle času opravdu chybí. A vánoční dekorace? Nesnáším je. Vytvářejí ještě víc vizuálního chaosu než máme doma obvykle. Dárky jsou jen další hromada zbytečností a žereme celý rok.
Aspoň že ty děti z toho mají ještě radost. Dárky si žily vlastním životem, ale kupodivu jsem udržela přehled, na nikoho nezapomněla ani neobjednala zbytečně mnoho. “Cukrovi nepeču” zase nevyšlo, i když jsem dělala jen to, co milujeme a pro zjednodušení jsem rozpůlila těsto, půlku na citronová kolečka a druhou půlku na kakaové s pařížskou šlehačkou. Ale když se nepovedlo těsto na vosí hnízda, vznikla hromada kuliček. Ale aspoň to byly dobrý kuličky.
Ocenění, která neexistují
I když jsem se tomu snažila vyhnout, bylo to stejně šílenství. A to na tom ještě nejsem tak jako lidi kolem mne. Ty asi soutěží o ocenění, která se nedávají.
- Nikdy neřeknou ne
- Neodpočívají
- Zůstávají co nejdéle v situaci, která je trápí
- Pracují během volného času
- Nikdy si neřeknou o pomoc
Já jsem si taky o pomoc neřekla. Protože tu ostatní bydlí taky, nemají mi pomáhat, je to i jejich prostředí. Takže jsme byli naštvaní všichni.
Život je jednoduchý. Ale není snadný. A pro každého z nás je snadné něco jiného 1*
Čas krav a královen
Ještě než se dostanu k princeznám, musím se pozastavit u královen. A krav. Rozdíl mezi krávou a královnou jsou tři písmena 1*
Sestra, když dělala doktorát, tak mi vysvětlovala, že už nechce být dojná. Ta kráva, co furt chodí do práce a čím je lepší, tím jí víc nakládají. Že chce být chovná. Myslím, že nakonec jí to úplně nevyšlo a stejně je pořád dojná. Na stejnou myšlenku dojných a chovných krav jsem narazila v knížce Ztracenné. Asi tak. Děláme si to my, často si toho nejvíc naložíme sami. A i když hledáme někoho, kdo nám s tím pomůže, je to velmi těžké. A do toho minulost, obavy, naši draci. Pamatuj si, že co si dáš do hlavy, tam už zůstane napořád, řekl. Měl by ses nad tím zamyslet. Něco zapomeneš, nebo ne? To ano. Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si co chceš zapomenout. 2*
Často je jednodušší žít s tím co máme. Uprostřed divočiny skýtá dračí jeskyně aspoň teplo a bezpečí 1*
Princezna ví, že čas princů vypršel, že teď už může do svého života přijmout jedině krále. Takového, který nebude s jejím drakem bojovat, ale přijme je oba
Táňa Brodská, Michelle Losekoot – Ztracenné
Čas vánočních večírků a Praha
Firemní vánoční večírek byl konečně ve Vinohradském pivovaru. Už několik let jsem se ho snažila rezervovat a vždycky bylo plno, takže jsem měla místo objednané 2 roky dopředu. Kolegyně, která chtěla přijít skoro v bačkorách, se mezitím stihla odstěhovat. Pubkvíz, dobré pivo i jídlo, všichni byli spokojení. Jen mně trochu štvalo, že řekli šéfové při proslovu, že končím, takže se na to každý ptal. Alfonse má stížnost pobavila: “Takže jsi ukradla vánoční večírek?” Takhle jsem nad tím nepřemýšlela, na mé rozlučce tedy byli všichni. Alfons ví, jak potěšit.
Ale ještě se neloučíme. Sice jsou Pepové potěšeni, že teď už mi nemusí podklady posílat, protože přestanu otravovat, ale on to po nich bude chtít někdo jiný. A s Brnem se loučíme: “Tak pa, v Bratislavě.” Večírky ještě nekončí.
Po večírku se mi kolega omlouvá, že to trochu přehnal. Opil se, nic si nepamatuje, jen nějaký záblesk. No jsem dospělá a hranice jsem mu ukázala. Já se nikdy za nic omlouvat nepotřebuju, na firemních večírcích mám autopilota. To jsou buď léta zkušeností nebo staroba.
V práci to druhý den bylo jako na hradě duchů. Nikde nikdo, i šéf to po obědě zabalil. Já si udělala svoje a mohla jsem vyrazit do Olomouce. Jako každý rok. Minulé akce: Co všechno může být zrušeno (70), Prosinec jako sezona tmy, světýlek a večírků (89) , Čas vánočních večírků (104)
Nic si nevyčítáme, nikam nespěcháme, prostě přijímáme fakt, že je čas právě na tohle. 1*
Čas vánočních večírků v Olomouci
A protože ostatní přijížděli až v sobotu, tak jsem měla čas si užít sestry. Prý kam chci na brunch: Telegraph, Sofie´s, Kafec, La fee, New Ona, Primavesi? Sakra, mluvíme stále o Olomouci? Ale snídaně byla báječná i krátká procházka po trzích. Akorát je tam každý rok to stejné, nevadí. Něco na mě lezlo, tak jsem byla ráda, že můžu ještě odpoledne chvíli zalézt do postele. Náš desetilůžák na hostelu zůstal opět poloprázdný. Část lidí nepřijela a já na ně nechtěla prskat.
Večer na trzích utekl jako voda. Konečně se mi podařilo se obléct tak, abych nemrzla. Trojkombinace termoprádlo, termolegíny a termosilonky byla dobrá volba, k tomu medovina, svařák, čaj s vodkou a koktejlbar. Tohle všechno dohromady už tak dobrá volba nebyla. Ale zábava to byla.
„Nekoukejte mi na prsa,“ vrčela slečna na kluky. A to je měla jen vytetovaný na ruce. Prý když je na dveřích napsáno pracovní sračka, tak první běží Žofie a za ní můj manžel. Půjdeme na večeři nebo jenom na něco malého? Vyřešila to otázka: „Jaký máš hlad? Jako Asterix nebo Obelix?“ Podivné budky jak z japonské seznamky, na ruské kolo už mne nikdo nedostane. A jaký má být správný chlap? Nemusi být starší, stačí když má najeto.
