Markéta se Sylvou se starají o cukrárnu. Alfons jim rád dělá společnost. Občas se staví Anna nebo Lenka, ale teď se spíš válejí někde u vody. Naštěstí se stavila Maky a vytáhla Markétu do Itálie. Konečně dovolená. Aspoň se má na co těšit. Dopadne podle jejich představ?
Markéta se ten den střídala se Sylvou. Pořád ještě nerozdýchala, že už nevídá Karolínu každý den, i kdyz jí Sylva byla dost podobná. Skamarádily se, Sylva byla fajn, ale přeci jenom to Karolína nebyla. Předaly si tržbu, probraly, co nového v práci a Sylva se sbírala k odchodu.
Sylva si zaťukala na čelo a odešla. Objevila se Maky, chtěly ještě domluvit pár detailů k odjezdu. Tak hlavně aby si nelezly na nervy, zas tak dobře se neznaly a měly spolu sdílet manželskou postel. Chvíli potom dorazil do cukrárny Alfons.
„No, já jsem vždycky jezdila sama,“ povzdychla si Markéta, „buď nebylo s kým a nebo ho to nebavilo. No ono to bylo možná lepší. Než jet s někým, kdo zhodnotí dovolenou slovy: Bylo to super, hlavně že jsi na mě moc nemluvila.“ Připomněla svou loňskou dovolenou s Markem. „Tak doufám, že spolu si to užijeme, když si můžeme o těch zážitcích povídat,“ usmála se na Maky. Ta měla taky radost.
Dorazila Karolína. Markéta jí skočila kolem krku: „Tolik jsi mi chyběla,“ vzdychala, „úplně mě mrzí, že odjíždím, že tady nemusím být s tebou.“
„Co šílíš,“ mávla rukou Karolína, „děláš jako bychom se už nikdy neměly vidět.“
„No však jsi tu nebyla nejmíň půl roku,“ chrlila Markéta.
„Teď už tu budu častěji, neboj,“ ujišťovala ji Karolína, „tak utíkej, ať všechno stihneš.“
A s tím se rozloučily.
Hurá do Itálie
Holky naložily Maky tmavého Golfa a vyrazily na cestu.
„Juhů, jedeem,“ radovala se Markéta, která si připadala jako by ji propustili z vězení a vůbec jí nevadilo vstávat ve 4, aby brzo vyrazily. „Věřila bys tomu, že jsem několik měsíců nevytáhla paty z města?“ otočila se na Maky, která řídila. Pozvedla termohrnek na zdraví a hodila nohy na palubní desku.
„No to zase prr,“ krotila ji Maky, „nohy si dej dolů a s pitím to taky nepřeháněj, nebudeme každou hodinu stavět.“
Markéta brblala, že to jí to pěkně začíná, ale poslušně nohy sundala. Střídaly se v řízení, povídaly si a cesta utekla nečekaně rychle.
Na hotelu hodila Markéta tašku na postel a svalila se vedle ní: „Nech mne minutku odpočinout a můžeme jít na večeři a na drink,“ oznámila Maky.
Kdy je dovolená dovolená?
Vzbudila se ráno, právě když svítalo, oblečená na posteli vedle Maky. Tak tohle nevyšlo úplně podle jejích představ, ale to byl teprve první den. Zalovila po telefonu a zkontrolovala zprávy. Odpověděla Erikovi, který jí posílal pusinky a projela starší konverzaci s Martinem. Povzdechla si. Hezká slova, ale skutečnost tak růžová nebyla. „Možná jsem se měla naučit pár slovíček italsky,“ zauvažovala, ale nakonec skončila u skrolování videí. Když se Maky konečně probudila, bylo skoro 9 hodin, tak vyrazily na snídani.
„Miluju hotelový snídaně,“ libovala si Markéta, když si nakládala třetí talíř. Maky si dala vločky a kafe a smála se jí, že je Šípková Růženka, co zaspí večeři. Po jídle, vybavené osuškami, klobouky a časopisy, vyrazily na pláž obhlídnout situaci.
„Paráda,“ radovala se Markéta, když našly lehátka nedaleko vody, „těším se, jak si odpočinu.“ A zatímco si šla Maky zaplavat, otevřela knížku. Maky ji našla opět spící.
„Myslela jsem, že s tebou bude větší zábava,“ dělala si srandu, když budila Markétu na oběd.
„Promiň, ale jsem z té práce úplně vyšťavená. Jen se dám trochu dohromady a můžeme někam vyrazit,“ slibovala Markéta Maky. Ale nakonec zůstala celý zbytek dne na pokoji, protože se stihla hned první den spálit.
Ale nakonec vše dopadlo podle jejich představ. Válely se u vody, četly si, přes brýle sledovaly kluky a bodovaly je. Plavaly, chodily na procházky a večer tančily. Stihly se projet na skútru po městě, projít se rozvalinami římské pevnosti i vyrazit za nákupy do města. Přecpaly se zmrzlinou i pizzou, ochutnaly mořské potvory a popíjely kdykoliv měly chuť.
Poslední den
„Těšíš se domů?“ ptá se Maky Markéty poslední večer.
„Blázníš? Vůbec,“ přiznala se Markéta po pravdě.
„Ani na Erika?“ vyzvídala Maky.
„Na toho jsem tady vůbec nemyslela,“ přiznala se Maky, „možná na Martina, ale s ním je to komplikovaný,“ mávla rukou.
Dopily, dobalily, naložily auto a chtěly vyrazit na cestu. Jenomže Golf ne a ne nastartovat.
„To jako vážně?“ nemohla uvěřit Markéta, „nechalas rozsvícený světla?“
„Ale prosím tě, určitě nenechala,“ ohradila se Maky a zkoušela to ještě jednou. Postarší Ital se zastavil nedaleko nich a se zájmem je pozoroval.
„Tak doufám, že máš aspoň nějaký pojištění,“ pokračovala Markéta.
„No vlastně nevím,“ pokrčila rameny Maky, „tohle vždycky řeší Libor.“
„Ježiš marja,“ panikařila Markéta, „my tady teď zůstaneme, nedostaneme se domů.“
„A co je lepší než zůstat na dovolený?“ snažila se situaci zlehčit Maky, ale Markéta se chytala za hlavu. „Já musím být zpátky, Karolína odjíždí, chtěla jsem ji ještě vidět.“
Maky vyndala telefon a šla volat Liborovi, co má dělat.
Ital zatím přišel blíž a něco se snažil Markétě vysvětlit. Nerozuměla mu ani slovo, naštěstí to za chvíli vzdal a odešel.
„Libor poradil nechat odtáhnout auto do servisu a nabít baterku,“ hlásí Maky. Do toho se vrátil Ital ještě s jedním mladším. Ten jim lámanou angličtinou vysvětloval, že jim pomohou.
„Ježiš, ti nás někam odtáhnou a zabijou,“ děsila se Markéta.
„Nešil,“ uklidňovala ji Maky a vrátila se na recepci. Tam domluvila, aby auto odvezli do servisu. Holky se s taškou vrátily do pokoje. Aspoň že měly kde zůstat. Markéta si zamračeně sedla. „No tak,“ snažila se ji povzbudit Maky, „máme o den dovolené víc, není to paráda? Pojď, půjdeme na pláž.“
Nekompromisně Maky vytáhla.
Pokračování 11.9.
Také nás můžete sledovat na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Letní sezóna (67)
Dítě a co kdyby (37)
Pizza party (29)