Někdo má osm týdnů dovolené a je mu to málo, protože nemá s kým jet. Jiný už má dovolené plné zuby. Já už nikam nejedu, protože 7 tisíc kilometrů mi stačilo. Vítězí vlastní zahrada, kde nejsou lidi a vody je v řece dost. Ve tmě číhá netopýr a plch má tak roztomilý ocásek, že ho člověk nemůže praštit, i když mu žere úrodu. Tenhle článek je zalitý srpnovým sluncem a prolíná ho voda. Co taky čekáte v létě jiného.
Voda začíná kaluží
Ke každému se prý chovají lidé tak, jak se k vidí sám. Když se považuje za drahou minerální alpskou vodu, potom se k němu lidé tak chovají, pokud se vidí jako petka za deset korun ze supermarketu, dopadne jako petka. Já dnes byla nejspíš kaluží.
Nejdřív mi někdo nezvedne telefon, protože je na homeoffice s přítelkyní. Co jako čekal, že mu chci vyprávět? Mně stačí slušně říct, že nebude v kanceláři. Pak si ze mne udělal kolega poskoka, když se ušpinil na kontrolním dni, ať mu seženu ručník a přinesu ponožky. A to mi ještě zapomněl říct, že vlastně stojí v zácpě. A ještě si chtěl povídat o paragrafech z občanského zákoníku. Naštěstí jsem si vzpomněla na tu alpskou vodu. Oznámil jsem mu, že po tom všem mě musí vzít na oběd na Indii, protože to potřebuju. Tak teda jo.
Ochoty udělat radost se holka většinou dočká jen, když není okoukaná. Nestačí si to přát, muži reagují spíš jen na povely. Kamarádka tuhle teorii upřesnila, že se chlapi můžou přetrhnout jen do chvíle, než viděli kalhotky. I zralé ženy potvrzují. Ten její neviděl kalhotky už hodně dlouho, a jak jim to teď spolu klape.
Blbej den pokračoval kolonou u Boleslavi, kterou jsem si vystála rovnou dvakrát, protože navigace si dělala, co chtěla a přece se nebudu dívat na mapu. To nějak trefím. No trefila jsem se: na dálnici jsem najela na špatnou stranu a dostala se podruhé do stejné zácpy. Nezáleží na tom, co děláte, ale jak to děláte, řekla Ella Fitzgerald. Proto jsem zavolala Juditě a Karolíně. Kdy jindy má člověk tolik nerušeného času? I když takhle určitě nebylo myšleno: Každý den se věnuj umění, aneb dělej to, co tě baví, těší a co má pro tebe smysl. (J.Markel 5* odkazy na knížky, z kterých jsou citáty dole)

Sny o dovolené
Nevím, kde vznikl ten mylný dojem, že dovolená je válení se na pláží nebo cestování. Z hlediska zákoníku práce je vlastně jen dovoleno nebýt v práci. A od té doby, co má člověk děti, tak je to jen relokace a přesunutí problémů.
Alfons mne ujistil, že on o dovolené také jenom sní, protože každou dovolenou si musí napracovat před dovolenou i po dovolené a bonus žádný. A pak, dovolená s dětmi je jen jiná forma pracovní náplně, akorát pro firmu Rodina. A ještě náklady převyšují mnohonásobně příjmy. Ale aspoň až bude starej, tak nebude sám.
Děti se nezastaví
Děti remcají, že nic nechtějí a tak skončili na příměšťákách, pěkně jeden za druhým, že ani nestíhají protestovat. Na sportovním zkouší 20 sportů. Ani nevím jaké sporty, protože jsou tak utahaný, že usínají v sedě už v půl osmé. U lakrosu dítě nechápe, kdo by to dobrovolně trénoval, když nemůže míček vypinknout z pálky. Pravidla chápe rychle. Pak odjeli na soustředění a starší ani nestihl dělat scény. Aspoň nemusím vařit a rychlý oběd může být třeba patizon a “to fuj” (tofu). Mám radost, že je to dietní a s tou slaninou je to fajn. To dává smysl, dietní se slaninou.
Když nevíš kam, je tu Turnov a Jizera
Děti stále remcají, že musí někde jezdit, raději by se váleli doma. Proto jsem chtěla aspoň malý výlet, třeba na zříceninu Zvířetice, na kterou koukám cestou do práce a ještě jsme tam nikdy nebyli. A když už jedu s klukama tak třeba do muzea aut, to by je mohlo bavit. No nebavilo. Vlastně jsme tam ani nedojeli, protože jsme se zastavili v Turnově na koloběžky a starší chtěl radši kameny. Jako haleluja, dítě něco chce, ale když je venku krásně, máme koukat na šutry? Takhle si letní den nepředstavuju.
Jediná fotka z Turnova je 2x hřbitov. Turnov u mne obsadil 2. místo mezi ošklivými městy. A nezachránila to ani městská pláž s temnou vodou Jizery. Děti se hrabou v písku, ale do vody nás nikdo nedostane. Ale do muzea jsme museli rovnou dvakrát. Znovu za čtrnáct dní na den s mineralogem. Protivné dítě konečně něco chce a natěšeně hopsá po chodníku. Kutat acháty v sádrové žule, rýžovat rubíny nebo cesta za pokladem?




Kamenice a plavky bez lidí
Nakonec ta dovolená doma není vůbec špatná. Můžu chodit celý den v plavkách, vykoupat se v Kamenici a hlavně tu nejsou žádný lidi. I ta práce na zahradě a se dřevem je uspokojující a dává smysl.
Děti chtějí počítač. Přepočítali si kasičku kolik už mají a spočítali, že jen s měsíčním kapesným si na něj vydělají za 3,5 roku,. Pak šli dobrovolně vozit dříví do dřevníku a uklidit auto, protože jsem jim zakázala jít pomáhat na stavbu vozit kolečka. To by ještě neuvezli. Tak nás oškubali aspoň dobrovolnou prací. Počítat by jim šlo.
A zatímco v dřevníku roste ze starého nábytku hromada dřeva na zimu, já nemám z téhle dovolené žádné fotky. “Udělej to jako komiks,” radí Maky. Kdo by to kreslil, ťukám si na čelo. Proč ne? Do komiksu však půjde spíš kus Cukrárny, tam mají také dovolenou. Tak celkově má Maky samé dobré rady: “Už všechno umíš, tak běž něco dělat.” A hotové projekty přibývají.
Alfonse zaujalo to využití starého nábytku na topení. Židle by rozštípal, klidně i stůl. Dokonce by prodal rodinu, levně. Jenže to nikdo nechce ani zadarmo. Ale dnešek je fajn.
Netopýr a plch
V noci jsem se vzbudila a nemohla spát. Je období Perseid, ale neviděla jsem ani jednu. V ložnici byla tma a v té tmě něco bylo. A nebyl to náš duch. Něco v té černočerné tmě mlaskalo. Bála jsem se tmy i rozsvítit. Fritz Perls, zakladatel Gestalt terapie, řekl, že: „Strach je jen vzrušení, při kterém zapomenete dýchat.“ No já bych radši normálně dýchala. Světýlko hodinek ukázalo poletovat nějakou obří můru. Byl to netopýr. Stačilo ho odlovit utěrkou, vyhodit z okna a byl zase klid.
Někdo tyhle informace neocení a musí se poměřovat, že je na tom líp a nebo hůř. Co je prý lepší? Kuna, která skáče po půdě a občas něco shodí a nebo mlaskání? A prej proč o něm nepíšu. Tak teď píšu, protože píšu jen frustrace.
Třeba tu o tom plchovi. Manžel by ho nejradši praštil, jenže když on má ten roztomilý ocásek jako veverka. Takže v červnu sežral jahody a teď nám v kůlně žere zrní.
Někdy si člověk myslí, že Štěstí je schopnost opustit něco, o čem jsme se mylně domnívali, že to pro nás má v životě cenu. Jenže, co když nám to kromě štěstí přinese i něco jiného? Nezištnou podporu? Uznání? A nebo jen pochopení bez ALE a zbytečného kázání, vyžádanou radu. “A na co ty potřebuješ rady?” přerušila kolegyně moje zamyšlení, “ty si to tady stejně srovnáš do latě podle sebe.” Ok, konec sebelítosti a jdeme něco dělat. Musím si udělat radost sama sobě, na nikoho jiného se nedá spolehnout.



Zítra začnem
Na běhání je sice moc teplo, ale Urban Challenge se blíží. Obelix tvrdí, že to dá, to jsem na něj zvědavá. V práci jsem výzvu poslala na pár lidí. Úplně jsem nepřemýšlela, tak to dostal i ten, co kulhá. No stejně nikdo neodpověděl, jen ten blázen, co běhá pořád. Ale není to priorita. Já vyběhla jednou, a pak jsem se šla objednat na rehabilitaci. Stále běh nejde. Takže zítra nezačnem.
Šla jsem tedy aspoň posilovat, a pak mne všechno bolelo. Teď aspoň vím, že žiju, stejně jako stoletý stařík, díky bolestem se dozveděl, že žije. (J.Jonasson 3*). Anna jde příště na trénink se mnou, prý zase přibrala. S novým školním rokem přichází nová předsevzetí. To už jsou tenhle rok třetí. A předsevzetí jsou od toho, aby se mohla, co? Odsouvat na později.
Kokořínsko a Kamenice
Víkend bez dětí a velké plány. Balíme auto a vyrážíme, kam nás nohy ponesou, přespat můžeme kdekoliv. Třeba dojdeme na tu zříceninu Zvířetice, kam jsme minule nedojeli. No zas taková nádhera to nebyla, vyfotit se to nedá, protože všude jsou stany, ale jako romantická procházka ve dvou dobrý. Pro malý děti asi taky dobrý, je tam zahradní železnice a 3D model a na zřícenině i 3D brýle.





Vedro bylo na padnutí a přece se nebudeme mačkat u vody na Mácháči s davy lidí, když se můžeme projít kolem Ralska. Strážovská jeskyně vypadala jako chladivý cíl a na mapě byly zeleně lesy. No lesy to vlastně moc nebyly, ale rozhodně tam nebyli žádný lidi. Taky tam nebylo co pít, voda nám došla už v půlce. A když jsme v duchu spočítali, že druhý den musíme jet v 10 domů, abychom stihli vyzvednout děti na soustředění, takže by na další výlet nebyl čas, jeli jsme radši rovnou domů. Co lidé říkají, že chtějí a pro dosažení čeho jsou ochotni sáhnout až na dno svých sil, to jsou dvě různé věci. (H. MacLeod 2*) A pak vyhrála vlastní postel, grilování a studený drink na zahradě. A taky osvěžující koupání v Kamenici. Ale jednou na ten Bezděz dojdeme.



Nesejít z cesty
“Má cenu kamarádit s někým jen proto, aby člověk nebyl sám?” ptám se kolegyně. Vynadala mi, ať se na takové lidi vykašlu, že přece nikoho nepotřebuju. Na jednu stranu má pravdu, jenže když jsme průměrem pěti lidí, s kterými jsme nejvíc, jsou kolem nás skutečně lidé, které potřebujeme? Nechybí nám někdo, kdo dodá inspiraci a pozitivní myšlení?
Při putování je potřeba se zabývat sebou. Aby si člověk pomohl, musí se dívat na sebe a na to jak, do světa zapadá. Člověk je soustředěný sám na sebe, stará se o sebe, myslí na sebe. Na cestě nakonec pokaždé narazí na sebe, jako by byla vlastní osoba jejím cílem. Ve vlastním domě člověk prostě jenom je, není třeba o nic bojovat, o nic se snažit.
Olga Tokarczuková – Denní dům, noční dům
Počítat letní kilometry jsem přestala někde u 7 tisíc. Cestování mne baví, ale co je moc, to je moc. Někdy je potřeba se i zastavit, když léto dorazilo i k nám do lesa.
Impostor syndrom
Ještěže mám Maky a Kláru. Hledají práci a navzájem se podporujeme.
“Já se nebudu nikde vnucovat,” vrčí Maky.
“To se nevnucuješ, to oni jen ještě neví, že tě chtějí, proto jim to musíš říct,” opravuju ji. Kdybych to sobě uměla říct také tak. Prý vyhraje ten vlk, kterého krmíš víc, já asi krmím toho špatného. Chce to inspiraci a nebo zoufalství. Změna nastane tehdy, když ji lidé dostatečně chtějí.* Všechny skutečně špičkové plány byly na začátku jen zoufalými kroky. (H. MacLeod 2* )
Jenže chybí inspirace i zoufalství, zmítáme se tak nějak mezi. Klára má stres z pohovoru, Maky po pohovoru volá, že tam nastoupit nemůže, protože šéf je moc sexy. Já žádný pohovor nemám. A teď už si nejsem jistá, že chci dělat personalistiku, vypadá to jako peklo. Každý zaměstnanec je potenciální problém a nejlepší zaměstnanec je žádný zaměstnanec. Jak se bez doložené praxe prodat? Ty jsi ale krásné zrnko písku. Jen škoda, že ležíš na pláži. (H. MacLeod 2*) No já na pláži rozhodně neležím. V životě existují okamžiky, chvíle, kdy musíš zariskovat. (T.J.Klune 1*) Je tohle už ten správný okamžik?
Impostor syndrom se snaží promazat seznam úspěchů. Naštěstí jsou tu však lidé, kteří mne podpoří. “Nevěř tomu, ty máš spoustu dobrých nápadů a energie to zorganizovat…a lidi tím žijou, děláš v tomhle směru skvělou práci.“ Díky V.
Rozloučení s prázdninami, i tam byla voda
A najednou bylo rozloučení s prázdninami. Děti se odešly bavit samostatně už po obědě a my je šli odpoledne hledat a na jedno pivo, aby se neřeklo, že na ně nemyslíme. Dětské soutěže se přehouply do večerní zábavy, a kdyby nepršelo a nenateklo do aparatury, tak tam tančíme dodnes.

Citáty z knížek za poslední měsíc
“Logika tě přivede z bodu A do bodu B, fantazie tě přivede všude,” řekl prý Albert Einstein. Ten svět fantazie mne baví víc, a tak čtu.
Objevují se tu znovu citáty z knížky
1*T.J.Klune – Dům v blankytně modrém moři.
Zaujal mne i:
2*Hugh MacLeod a jeho Pekelně dobré plány. Vždyť co dělám každý den? Žít život naplno můžete jen v současném okamžiku. Minulost a budoucnost jsou jen rušivé elementy.
Lidé skomírají kvůli věcem které vyžadují čas a další peníze, aby neztratili lesk. Tomu naprosto rozumím.
Osvobození od sebe samého je to nejtěžší ze všech.
3*Jonas Jonasson a jeho Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel v tom mají jasno. Člověk je v tomhle věku málokdy, protože málokdo se ho dožije. Ale jak je uklidňující přestat řešit ostatní? Alan se nepletl do cizích záležitostí, pokud to nebylo nutné a ono to většinou nutné nebylo. Přestože ho bolelo celé tělo, určitě bylo zajímavější utíkat před sestrou Alicí než ležet 2 metry pod zemí. To se k našemu hřbitovu přesně hodí, i když my to zatím máme spíš 6 metrů nad zemí.
4* Olga Toakrczuková – Denní dům, noční dům Jak je bolestné, když je člověk milovaný za nic, jen za to, že je?
5*Jan Markel – Prodej svoje know-how. To, co vás dělá tím, kým jste, je to, co děláte.
Pokračování Září a babí léto (101).
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu.
Předchozí články z deníku
Zas je tu léto – dětský den a rodinné setkání (57)
Podzimní Jizerky – světový den turistiky a co s plody podzimu (38)