Březen za kamna vlezem se nekonal, protože byly jarní prázdniny s pavilonem šelem. Dávno už nepotřebujeme nikoho, aby nás chránil před lvem nebo finančně zajistil. Ale bezpečí? To potřebujeme pořád. Stres z workshopu proti stresu? No tak jasně, děláme si to sami v hlavě, ale sami si to taky můžeme vypnout Něco se přidalo, něco zrušilo a já jsem teď přeborník v běhu na podpatcích. Hlavně že nejsem kuňka ani ve slepé uličce.
Správný směr i slepa ulička
Manžel potřeboval odvoz, takže jsem si naplánovala cestu do Prahy. Jenže něco přibylo, něco se zrušilo a já jsem teď přeborník v běhu na vlak na podpatcích. Jela jsem o tři hodiny později, než jsem původně chtěla, a stejně jsem nestíhala. Je mnohem lepší zůstat v klidu, než reagovat na změny tak, jako kdybychom prožívali nějaké egocentrické melodrama. Nahoru a dolů, jako na horské dráze. 1*
Ingrid nás vzala do divadla Radar, Srdcaři mne zaskočili a stejně se všechno nějak zvrtlo k debatě o vzdělávání. Dítě dostalo 5 z němčiny, doučoval ho tatínek. Ten se ohradil, že němčina je stejně slepá ulička. Aspoň víme, po kom to dítě je. Ingrid se nabídla, že mu dá konzultační hodiny. Nevím, je mu 15. Já mu taky můžu dát konzultaci, ale škola i my jsme teď zajímaví asi jako návod k vysavači.
A protože nebudu čekat na důchod nebo na to, až děti odejdou z domu, prošla jsem výstavy: Beyond the City of Time – Sahej Rahal v Rudolfinu, expozice v ČNB a výstavu v Magnus Art.
Krajiny nezačínají lidmi ani jimi nekončí. Mají odlišnou časovost – nespoutaný svět, jenž do středu všeho nestaví člověka.
Komentář k výstavě Beyond the City of Time
Tři kuňky
Měla jsem čas, proto jsem napsala Alfonsovi a Veru, že se za nimi můžu konečně ve středu po obědě stavit. Alfons z toho byl tolik v šoku, že dělal fóry: “A ty si jako myslíš, že si jen tak řekneš kdy a kde a já všeho nechám a přizpůsobím se?” Ještě než jsem stihla zareagovat, psal: “No jasně. ” Měla jsem si zjistit adresu dopředu. Já znám Braník jenom jako lahváč v ruce podivných individuí u nás před krámem. Je to tam dost stejné: Divné a mimo centrum.
Teď vím, že Alfons je holek šéf. Ale asi mu musí napsat lísteček na monitor: “Já to tady vedu.” Není si s tím totiž jistý, protože jsou na něj drzý a on se jim bojí něco říct. Ještě vyšší šéf říká holkám kuňky.
Nejvyšší z nejvyšších
Holky se smějou, že Alfons není chlap, ale jejich 3. kuňka. Nejvyšší z nejvyšších. Řešit s Veru chlapy, že chceme mladý, protože už v mém věku jsou starý, Alfonse probralo: “Říkal jsem, že mi ještě nebylo 40?” Veru pohotově reagovala: “Věkově nebo mentálně?” Má Alfons pravdu, jsou trochu drzý. A to zapoměl zmínit, že mu třicet něco bude už jen pár dní.
Když vyprávím o výstavě, na které jsem byla, Alfons neví, kde je Rudolfinum. “Tys nechodil na Dušní?” diví se Veru. To je střední stavárna v Praze, kam určitě chodil, a Rudolfinum je nedaleko u Staromáku. Je vidět, že ho nezajímá hudba ani výstavy. A vlastně ani architektura.
Itálie
Jarní prázdniny vycházely na březen, to bylo jasné, že už nebude sníh. Rakousko bylo moc drahé, takže jsme jeli do Bormia, tam je sníh prý vždycky. Hlavně že nemám lyže moc ráda a teď budu týden na horách a ještě se smečkou pubertálních výrostků. Brblala jsem, až jsem si zkazila náladu sama sobě. Joachim to nechápal: “Koukni, jak je venku krásně. Vždyť nemusíš každý den lyžovat. Udělej si den podle sebe. Do městečka zajdi, vířivka, sklenice bublinek…” Aha, tak to mne nenapadlo. Když nás vlastně jede víc dospělých a dětí, nebude všechno na mně. A taky že ne. Podělili jsme se o hlídání dětí, přípravu snídaně, nákupy i plánování času.
Inženýři na dovolené
Sníh tam byl a taky indukční varná deska. Jenže se mi ji podařilo zamknout a nešla odemknout. Stojí nad tím dva inženýři a dohadují se, co s tím. AI radí zmáčknout “L”, jenže to tam samozřejmě není. Chvíli se radí, zkouší a jeden se osmělí a zkusí stisknout hodiny, kde je na ručičkách 9. Sice obrácené L, ale funguje. Digestoř hučí, ale nesaje, přineslo to divné úvahy, nevím na co myslí.
Tak celkově jsou jejich myšlenky v jiné dimenzi. Holka fakt nechce slyšet: “Lásko, tvoje bříško vypadá jako velryba.” To nebyl útok na tuk, ale tričko s přední stranou bílou a zadní tmavě zelenou.
Máme dvě koupelny, ale k malým smraďochům nikdo nechce. Chlapi si při čištění zubů dělají návrhy: “Pojď do koupelny se mnou, já nejsem plachej.”
Výchovné úspěchy v pavilonu šelem
Ložnice kluků smrdí jako pavilon šelem, raději tam nechodíme. Taky by nás mohli hlady sežrat. Ale dosáhli jsme několika výchovných úspěchů. Kluci bez řečí myli nádobí již od druhého dne. Chtěli remcat, ale mohli si vybrat a příprava snídaně se jim zdála moc brzo.
Dalším milníkem bylo, že puberťák sám od sebe vyhodil plastový obal do koše. Sice jen jeden a do směsného, ale kdo je máte doma, víte, že i toto se počítá.
Pak také občas odpoví na zprávu a IDK jsem si při čtvrté výměně zpráv ani nemusela googlit. Co by taky jiného matce odpovídali než že je jim to jedno, hlavně ať neotravuju.
Šikana tyček a marketing prdu
Puberťák, který nikdy nic nechce, teď pro změnu nechce slézt z lyží. Zrovna tam byl šampionát ve slalomu, který se mu tolik líbil, že by chtěl taky mlátit tyčky. Pak řešil jesti to vlastně není šikana tyček (branek), a jestli bysme za ně neměli protestovat.
Na parkovišti je to samý ital. Kluci se diví, že by italové jezdili do Itálie. No tak jasně, přece tu bydlí.
Další dítě průběžně řeší marketing prdu. Nebojí se ho představit publiku, popsat jeho parametry ani vysvětlit, co se bude dít v další fázi. Má k tomu kompletní komentář, dramaturgii i zvukovou ukázku.
Myslím, že by to jednou mohl někde využít. Třeba v obchodě, reklamě nebo v politice.
Dovolenou jsme přežili ve zdraví, a protože nám to klape, můžeme hned naplánovat léto.
Den žen
Maky se toho nebála a v práci šéfovi nenápadně připoměla, že by to firmu nezruinovalo, dát ženám kytku. Takže jim objednal čokolády. No jenže to šéf zapomněl, kdo je bude naskladňovat. V téhle firmé čím je blíž žena k šéfovi, tím dostane větší čokoládu. Tak to už Maky nebyla tichá a nenápadná a řvala dost nahlas: “Netušila jsem, že tady se na MDŽ neoceňují ženy, ale pracovní pozice.”
Stres a strach je věrný přítel
Strach. Instinkt, který mnoha lidem nedovolí udělat to, co by je osvobodilo, přestože hluboko uvnitř vědí, co to je. 1*
Dávno už nepotřebujeme, aby nás někdo chránil před lvem nebo finančně zajistil – všechno jsme se musely naučit zvládnout samy. Ale bezpečí? To potřebujeme pořád. Jenže tělo si často myslí, že je v ohrožení. Amygdala vysílá signály, adrenalin a kortizol jsou nahoře, stres nepolevuje. Možná je to tlakem společnosti, možná si to děláme samy, možná opravdu chybí jen základní pocit jistoty ve vztahu.
Je velmi užitečné sdílet vlastní poznání s ostatními lidmi 1*
Workshop proti stresu
Takže z jógové praxe a sledování toho, s čím ostatní bojují, vznikl workshop: Jak si ulevit od stresu. To jsem si stres přidělala, protože se bojím mluvit před lidmi. I když proč vlastně, když na józe mi to nevadí. A jak získat jistotu v mluvení? Stačí si to natočit na kameru a vyhodnotit. Jenže ADHD mozek kašle na doporučení si to vyzkoušet nejdřív na kameru. Je to ztráta času a málo adrenalinu. Rovnou jsem to vyzkoušela na holkách dvacetiminutovkou po józe. To nějak půjde. A taky že jo. Workshop se povedl a lidi byli spokojený.
Náš hlavní problém je, že máme plnou hlavu já. Myslíme na sebe bez přestání. I když jsme kvůli tomu nešťastní a naštvaní. Přílišná zaujatost sebou samými způsobuje, že se nám z nás dělá špatně. Mluvíme sami se sebou od božího rána, v poledne i večer, neustále uvnitř nás běží vnitřní monolog. A přitom čím víc dokážeme myslet na to, jak zprostředkovat štěstí druhým, tím sami budeme šťastnější.
David Michie: Dalajlámova kočka
Cvičení s královnami
Je zajímavé, že když se pro něco rozhodne, okolnosti se často poskládají ve váš prospěch. Není to ovšem pokaždé zřejmé, neděje se to hned a někdy to probíhá způsobem, jaký byste rozhodně nečekali. 1*
Tak cvičení se seniory jsem vážně nečekala, ale královny jsou skvělé. Poctivě chodí a mají radost, jak se zlepšují.
Kočka
Na zahradu se nám nastěhovala kočka. Zakázala jsem ji krmit, aby si nemyslela. Děti byly nadšené a měla tak hebký kožíšek, že bych si ji i nechala. Jenže byla moc pěkná na tulačku. Jak rychle se nastěhovala, tak zase šla, protože jsme našli majitele.
A protože lidé vykazují stejnou zálibu v rutinních činnostech (jako my kočky), dovolujeme jim sdílet s námi naše domovy a držíme si je dokonce jako své zaměstnance. 1*
Jaro v Praze: Dneska je dobrý den
Někdy je lepší plánovat, protože bych se dobrovolně nezvedla. Protože se má minulá firma bude stěhovat, chtěla jsem se za nimi ještě stavit, tak jsem naplánovala výlet do Prahy. Vůbec se mi ráno samozřejmě nechtělo. Ale co. Volno mám, odvoz mám, lítačku na MHD mám a vím, co je kde zadarmo. Takže dopoledne botanická zahrada PřF UK kousek od Karláku mne překvapila jarními květy a pak výstava obrazů Giorgio de Chirico v italském institutu na Malé straně. Rychlý nákup, a pak už káva s Milu. “Ty sis nekoupila nic hezkého?” divily se holky nad taškou z lékárny. No co já na vesnici potřebuju jiného než lékárnu a silonky.
Všední dny
Budeme-li moudří, mohou největší problémy vést k těm největším prozřením 1*
Nakonec se to tak sešlo, že možná v zenu budu. Stačí si uvědomit, že mám za sebou dny splněných přání. Vsichni máme stejná dvě základní přání: byt šťastní a vyhnout se utrpeni 1* Ještěže mám taky lidi, kteří mi to připomenou. A taky ty, co mne někam vezmou. Anna na Šumburk, Deny na Černostudniční hřeben a Lucy na Kozákov.
Hledat práci v Holešovicích? To Alfonse akorát naštvalo. On už tam totiž není. Za to nemůžu, že mi všechno dlouho trvá. Anebo jdu proti proudu?
Někdo má ta přání úplně v jiném levelu: „Představila sis, že bys byla sama ve vesmiru?“ Tak to mne vůbec nenapadlo, já se držím při zemi. Prý je tohle přání dost depresivní, protože tam nahoře je nekonečná samota.
Prý si nemám po večerech číst, že jsem jak stará babka. O kolik je jiný sedět u televize? A tak mám program na večer. Manžel by mi mohl psát na záda, já si to budu číst a ještě budu příjemně naladěná.
Pokračování v dubnu.
Knihy
1* David Michie: Dalajlámova kočka
Je to delší, pro citáty rozklikni
Dalajlamova kočka: byl to pocit a myšlenka zároveň. Hluboké hřejivé vědomí toho, že všechno je v pořádku
A nejvíc ze všeho si všichni přejeme, aby nás měl někdo rád
Náš pocit štěstí nebo neštěstí neutváří podmínky v jakých žijeme, ale to, jak se na ně díváme (vězení vs. mnišský život)
Nemluvil jen o fyzických okolnostech, ale také o názorech a domněnkách, kvůli kterým jsme nešťastní
Sněžná lvice
I když je nějaká myšlenka snadno pochopitelná, neznamená to ještě, že je také snadné se podle ní řídit
Smyslem budhismu neníi lidi obracet na víru, ale poskytnout jim prostředky, aby byli šťastnější
Tim nejlepším způsobem, jak sám získat štěstí, je rozdávat ho ostatním
Nebyly to dané okolnosti, kvůli kterým jsem si zoufal. Trápení mi způsobil můj přístup k těmto okolnostem
Mit bdělou mysl znamená pozorně vnímat přítomný okamžik, svobodně a bez posuzovani. Nezaobírat se myšlenkami na minulost ani na budoucnost, nepoddávat se snění
Je to takový paradox, protože čím více se zaměřujeme na to, aby ostatním bylo dobře, tím je nám samotným lépe.
Budeme-li moudří, mohou největší problémy vést k těm největším prozřením
První dojem, ač třeba působí kdovíjak přesvědčivě, může jenom maskovat zcela jinou pravdu, která se skrývá pod povrchem
Tím, že dáváme, nejenže vytváříme příčinu budoucího bohatství, ale zároveň také podmínky pro to, aby mohla uzrát karma, která nám může zajistit bohatství v přítomnosti. Podmínkami bohatství jsou tedy nejenom tvrdá práce a šikovné podnikání, ale také štědrost
Do okolního světa si neustále aktivně projektujeme svou vlastní verzi reality. Dva lidé, kteří se ocitnou ve stejné situaci, ji budou prožívat zcela rozdílně. A to právě díky odlišné karmě
Dlouhému bezesnému spánku se nic nevyrovná – můžete zapomenout na všechny nepříjemnosti a ponechat je minulosti.
Jakou cenu má nálepka, když to uvnitř není pravé?
Nenajdeme žádnou kvalitu, která by existovala odděleně od naší vlastní mysli
Vina nemá žádný smysl. Citit se provinile kvůli něčemu, co jsme udělali a co nemůžeme vzít zpátky, nikomu nepřinese užitek. Ale lítost? To je užitečnější.
Odkud se v nás ten hněv bere? Jestliže je skutečnou přičinou hněvu chladnička, nedostatek plynu nebo chybějící maliny, proč se tedy nezlobí všichni kolem? Hněv nepřichází nikde zvenčí. Přichází z naší mysli. A to je dobrá zpráva, protože nemůžeme sice ovládat to, co se děje ve světe kolem nás, ale můžeme se naučit ovládat vlastní mysl
Musíme převzít osobní odpovědnost. Nikdo jiný nás nemůže přimět, abychom byli vědomější, pozornější, trpělivější nebo laskavější.
Nedělám to schválně, jsem prostě takový. Tak se schválně rozhodněte, že to překonáte. Co se děje, když ustupujete slabé mysli? Posilujete slabost.
Vůbec o tom nemusíte tolik přemýšlet
Nemůžete mít pod kontrolou to, nad čím nemáte přehled
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu. Pracovně se můžeme propojit na Linkedin.
Předchozí články
Únor s čistou hlavou (134)
Březnový restart a nuda zřícenin? (119)
Spontánní březen (94)