Prý pořád někde courám, jen nedojdu tam, kam mám. Ale kurz, na který jsem ani nechtěla, jsem stihla a teď umím ošetřit lilek. Jedna kuchařka má v kuchyni mrtvého zotročeného římského císaře, druhá má strach, že se jí převrátí auto a ta třetí se hledá. Nebo on. Železný Brod překvapil železem a rzí a každá cesta skončila na Malé Skále anebo na Špičáku.
Procházka Malá Skála I a antikoncepce
Když se kolegyně v pondělí ptá, co jsem dělala o víkendu, ani si nemůžu vzpomenout. Nuda nuda šeď? Spíš zeleň zeleň rez. Květen začal prodlouženými víkendy. Ale proč začínat dovolenou, když můžeme být v práci nebo sedět doma, zatímco všude jsou davy. Jedno dítě v Anglii a druhé má stejně pořád fotbal, tak jsme si udělali romantickou prvomájovou procházku bez dětí z Železného Brodu přes kopec na Malou Skálu. Vypadali jsme zřejmě až tak zamilovaně, že nám cestou protijdoucí rodinka nabízela řvoucí dítě jako antikoncepci. Ne díky, i když těhotenskou epidemii mám kolem sebe v plném proudu. Ale tři stačí.
Vesnice Vrát přinesla zajímavé info o těžbě železné rudy, tak aspoň víme, odkud název Železný je. A proč jezdit vlakem, když má stejně výluku, když se můžeme dostat z Malé Skály do Železného Brodu indiánským během po dokončované cyklostezce. Svátek práce prací rozhodně neslavili, ale otevřít ji v květnu stihli.
Střípky z Londýna I a den s rodinou
Dítě strávilo týden v Londýně. Ještěže dával fotky na Whatsapp, jinak bysme se nic nedozvěděli. Nemluví. Když se nám vrátil, tak jsme chtěli něco podniknout, malou procházku a nějaký hrad. Tak prej hrady viděl tři a nachodil 70 kilometrů, nikam nejde. Víc jsme z něj nedostali. A ještě se přiznal, že už se od 3.dne nudil. Tak to nevím, jestli ho chci s sebou v létě na roadtrip.
Tak co s nimi? Válet se doma nebudeme, tak jediné na čem jsme se shodli bylo lanové centrum. Užili jsme si to všichni. Ti, co se bojí výšek, už asi otupěli a nebo si prostě zvykli. Pak nějaké nákupy, protože sice máme čtvery kopačky, ale všechny malé. A ještě oběd. To se ty výlety s rodinou prodraží, příště půjdeme zase někam na kopec. Puberťák si automaticky objednal kolu. To jako dovolil kdo? „Já jsem v Blondýně blumbal colu pořád,“ přiznal se. No bezva.
Písnička od Kabátů by se na něj ani nemusela moc přepisovat: „Já jsem denně ospalej, denně ospalej, mám ježatý vlasy, smrdím a jsem špinavej. Hodně piju, jím, ženský nebalim…“ S tím posledním si teda nejsem moc jistá. No nic.
Ale když má náladu, tak je zlatíčko. Když si chtěl něco stáhnout, táta mu to povolil, až když si nastuduje a připraví prezentaci o bezpečném stahování a ověřování zdrojů. Na prezentace má skripty, tak k tomu ještě výsměšně udělal 4 stránkovou prezentaci na oslavu tatínkova guláše. Který je nejlepší jídlo na světě, víc než jídlo a jeho vůně přináší vzpomínky. Amen.
Malá Skála II aneb zeleň zeleň rez
A protože jsme vylezli z našeho jizerskohorského brlohu a objevili Český ráj a navíc jedeme na dovolenou na kolech, vzala jsem o dalším svátku kolo a šla jsem si tu trasu Železný Brod – Malá Skála projet. Nebudu tady jezdit po kopcích, když nemusím. Zážitek z kola nic moc, snad si zvyknu a nebo vyměním kolo. Chvíli s Maky bylo fajn a údolí Jizery mne pořád fascinuje svou zelení.
Vítej v klubu
V práci se to pomalu zabíhá. Sice dělat něco, co není hned, není nic pro mne, ale manžel mi to vysvětlil. Ani oni ajťáci profíci to nemají hnedka a ještě 50% času věnují učení. Dost mi to pomohlo. A šťastná Béďa, když jsem jí vyřešila formulář schvalování oprav, byla šťastná: „Přála jsem si to a vůbec jsem netušila, že to můžu dostat.“ Musím si to připsat do seznamu splněných úkolů. Seznam nedokončených je pořád delší a delší, všechno se strašně vleče. K tomu se pěkně hodí z knihy M.Váši 1*: „Přestaň o sobě pochybovat kvůli tomu, že jednou nebo jenom postý něco nevyšlo.“
„Tak hlavně, že tě to baví,“ mi řekla bývalá kolegyně. Tak určitě, ono se to pořád mění, takže kdoví co z toho ještě bude. Třeba klub: „Neřekli mi, že nemáme poradu,“ stěžuju si v kanceláři Eli. Jen se smála: „Mně taky ne, vítej v klubu.“ – „My mame klub?“ Tak dobře.
Kouzlo priorit
Jestli umím plánovat dle priorit? No jasně, co na tom může být těžkého… a ono může. Je tolik možností čím začít. Tím úkolem, co je nejprioritnější, ale kvůli jeho dokončení se zpozdí deset dalších? Nebo začít těmi co půjdou rychle, ale co když se k tomu největšímu nikdy nedostanu. A nebo každý den chvíli z největšího úkolu, ale při každém přerušení zapomínám, kde jsem skončila. A co teprve, když se k tomu přidá reverze priorit. Tohle je docela fascinující, jestli tě to zajíma, rozklikni.
Priorita sice určuje pořadí ve frontě na zpracování a začínáme od vyšší priority. Ale co když nemůžeme pracovat na největším úkolu proto, že to vázne na nějaké nedůležité drobnosti? Díky domu, že ta prioritu nemá, blokuje nám pokračování v důležitých úkolech a často se to blokování ještě řetězí. Tento problém může vést k neefektivnímu využití systému a zpoždění. Řešením může být technika zvaná priority inheritance (dědění priorit), kde proces s nižší prioritou dočasně získá vyšší prioritu, aby mohl rychleji uvolnit potřebný zdroj.
Hledá se kuchař/kuchařka
Kuchaři nejsou. Doporučit kolegyni, že jestli potřebuje kuchaře, tak by s nějakým měla začít chodit, se nesetkalo s úspěchem. Prý co by na to řekl manžel. No, ptát se ho nemusí. Když jsme se tedy začaly rozhlížet v kanceláři, kdo je singl, tak někteří nám s kuchařem pomoct odmítali. Nejsme vůbec náročny, bereme samozřejmě i kuchařky.
Grilování
Grilování s Deny a Jonášem bylo skvělou přípravou na naši společnou dovolenou – testovali jsme, jestli to spolu zvládneme. My bychom jeli na dovolenou i s ďáblem, kdyby měl aspoň tři děti. Smíchu bylo dost, alkoholu taky, takže trénink proběhl úspěšně. Jen doufám, že na dovolené to nebude vypadat stejně.
Bereme kola. Pry když se dají dozadu na auto, tak se to auto musí převrátit. Deny má bujnou fantazii. Z toho se stala diskuze o pružinových a listových perech, my známe jen listový těsto. Psaní na stroji všemi deseti neumíš? Ne, na krájení cibule to nepotřebuju.
Den matek a Kost
Už je to i na Instagramu a můžeme to říkat nahlas – nejlepším dárkem ke Dni matek je den bez dětí. Hezký svátek matek mně! Manžel mě vzal na výlet a ještě jsem dostala celý hrad. Sice jsem si přála spíš 1+1, ale co, okna tam mýt nemusím. Je to jeden z nejzachovalejších gotických hradů v Čechách a není doloženo, že by byl klasicky dobit. Skrývá se totiž na skále v údolí a není z dálky moc vidět. Navíc jde jeho okolí zaplavit z blízkých rybníků. Jídla mohli mít ve věži na rok, ale s vodou to bylo na skále horší.
K tomu procházka údolím Plakánku a jedna kytka ke dni matek do Bělohradu a další víkend je v pryč.
Mrtvý zotročený římský císař
Jak dlouho může ležet doma něco nepotřebného? Někdy až moc. Tak už mne to naštvalo. Třeba takový kuchyňský robot, když mi párkrát nechal těsto v míse a nezapnul se, jsem už dlouho nepoužila. Stejně mi k srdci nepřilnul. Jméno má jak římský císař (Gustus IV Maximus), ale momentálně se chová spíš jako líný otrok. Fakt se divím, že se stihl porouchat v záruce. Sklep plný krabic, ale tahle tam ani není. Asi se proměnila v raketu pro děti nebo v domeček pro kočku.Tak hlavně ho vrátit se vším příslušenstvím. Manžel mne podezírá, jestli jsem něco nevyhodila. Výjmečně ne, taky se divím.
Když to rovnám do krabice, našla jsem struhadla na krouhání. Já to říkala, že je nepotřebuju, že to nemám na co používat. S každým dalším a dalším kuchyňským spotřebičem přijde víc a víc zbytečného příslušenství. Jen co bude po záruce, tak to vyhodím, včetně brousku na nože. No vida, na ten jsme taky zapomněli. A to, když jsem si dělala z manžela, při nákupu dalších nožů a nového brousku, srandu, že to je pátý brousek, tak tvrdil, že to není možné.
Střípek z Londýna III a Klára
Ještěže mám v kalendáři jednou za měsíc drink s Klárou, jinak bychom se zase nikdy nesetkaly. I když to byl drink bez drinku, protože mi nedělá alkohol dobře. Buď slabý trénink nebo staroba, sestra říká to druhé. Přidala se k nám chvíli i Kláry dcera. Přesvědčovat ji, že se nemá rozcházet se svým klukem, protože je to oblíbený syn, nebylo dobré.
Ale aspoň jsem se dozvěděla zase nějaké novinky ze školní exkurze do Londýna, když mé dítě nemluví. U druhého turnusu prý byla průvodkyně tak mimo, že je nedokázala spočítat. Na to už mé dítě reagovalo a prý u nich byla taky mimo. Dokonce občas nenastoupila do metra. Tak fajn dítě mluví a něco jsme se dozvěděli. I když ne to, co bychom chtěli.
Úplněk a partnerská slepota
Úplněk jednou vyšel přesně na pondělí a jógová sestava pozdrav měsíci byla super. Krásně se pak v noci spalo. Manžel se po letech nechal ukecat a šel se mnou na jógu. Tak samozřejmě, že mu to udělalo dobře. Koukala jsem na něj a úplně omládl. Ne, tak to se ráno oholil, partnerská slepota. Cestou domů jsme romanticky koukali na měsíc. Vzdaluje se od země a až se odpoutá, přijdeme o příliv, odliv a další přírodní úkazy. Konec romantiky. Ještě se manžel pochválil, jak je skvělej (JE), a co by za to nějaká jiná dala. Má hlasitá úvaha, co by tak za to mohla jiná dát, se nesetkala s pochopením. To prý nebyl prostor k úvahám.
Špičák se sešel se Špičákem a splněná přání
Všude v kraji jsou vlakové výluky (a kolegyni se to moc pěkně podařilo sepsat). Není divu, že nedojdu tam kam mám. Joachim si stěžuje, že nikdy nedorazím. Jenže pro mne je důležitější cesta než ten cíl. Sešel se Špičák s Annou s Malým Špičákem, kam jsem vzala manžela. Chce to změnu.
A jak s tím souvisí splněná přání? Vypadalo na volný víkend, chtěla jsem trochu vzrůša a mezi lidi. A protože je na seznamu přání naučit se něco nového, vypadalo jako dobrý nápad přihlásit nás na neděli na kurz první pomoci při jachtingu. Akorát že byl v sobotu a já bych určitě nikoho nezachránila. Hnisající rány jsem ani nemusela vidět, stačilo o nich slyšet a bylo mi zle. Já zvládnu tak maximálně ošetření lilku. Od té doby, co si koupíte tonometr, už nikdy nebudete zdravý a jestli chcetě někomu zastavit krvácení v tříslech, tak mu nejdřív vyndejte klíče od auta, protože mít v dešti otevřený kufr auta není fajn. Ale tak zkusili jsme si to a třeba to k něčemu bude.
Druhá půlka května už začíná být zajímavější, pokračování Květen II: Čas roztáhnout křídla (122)
Knihy
Martin Váša – Dělám si to sám 1*
Budu milovat sám sebe, takový jaký jsem…Nejdřív si ale musím ujasnit jaký jsem.
Teď tu sedím na stejným místě, akorát sám, a říkám si, že i když vím, co nejsem, pořád nevím, kdo jsem. Valí se to teď na mě ze všech stran. Že musím být sám sebou. že se musím umět rozhodovat – vybrat si jednu ze stran a držet se jí a svou volbu nikomu nevysvětlovat a už vůbec se za ni neomlouvat.1*
Poslední dobou u sebe pozoruji, že co chci, už nechci, jakmile to dostanu.1*
Upozornění na nové články na Facebooku a fotky z výletů na Instagramu, pracovně se můžeme spojit na Linkedin.
Předchozí články z deníku
To byla jedna loďka malá (120)
Ztraceni (6)