Párty nikdo neplánoval, před Silvestrem šetřili síly. Jenže procházka se zvrhla v bazén párty a kluci chtěli vidět zadek. Tak trenky dolů a jako doma.
„Tak co ten večírek?“ ptala se Markéta po Vánocích.
„Teď před Silvestrem?“ mávla rukou Ela.
„Ale no tak,“ nedala se Markéta odbýt, „přece nebudeme sedět doma.“
Ela váhala:„Slíbila jsem Ester, že se u ní večer chvíli stavím, viděly jsme se v říjnu, pamatuješ, jak jsme šly naposledy do hospody po cvičení?“
„Jo pamatuju,“ usmála se Markéta, „to byla legrace“. A protože se večírku nehodlala vzdát, navrhla: „Tak se k ní půjdeme projít teď hned.“ A už balila láhev Prosecca, co kdyby byla příležitost ho vypít. Když z toho koukalo pár kilometrů, přidala se i Lucy.
Ester byla sice trochu překvapená, protože Elu očekávala až navečer, ale hned vylovila další lahve. S radostí si přiťukly, že se konečně sešly. „Já mám pocit, že jsme se neviděly snad rok,“ povídá Ester.
„Asi tak nějak,“ kývala hlavou Ela. „I když jsme se ještě viděly na plese a určitě jsme u vás jednou byly, ale je to strašně málo, chybělas mi.“
„Jo, letí to,“ vrtěla hlavou Ester, „není čas.“
„A to já mám pocit, že letos je ho až moc,“ mračila se Markéta a vzdychla, „tančila bych.“
Diskotéka
„Uděláme si diskotéku,“ vyskočila Ester a běžela do dětského pokoje pro diskokouli, dětskou hračku za dvě stovky.
„Ty jsi teda vybavená,“ smála se Markéta a mrkla na Elu: „tak to bychom měly pozvat i kluky, ať tu není Matěj tak osamělý. Zavoláš Tomášovi?“ Během půl hodiny dorazil Tomáš a hluk přilákal i sousedy Marka a Reného. Marek byl vtipálek, takže za chvíli řvali smíchy jeho historkám, které doplňoval i ukázkami.
Křičeli jeden přes druhého, co chtějí pustit.
Telefonu se chopil René: „Něco vám pustím.“ „Co to je?“ divila se Markéta.
„To neznáte?“ vrtěl hlavou René.
„Už to poznávám, to jsou Wohnouti,“ přidala se Ester.
„Jo to jsme říkaly, že chceme,“ kývala hlavou Lucy.
„Tak jsem tam dal rovnou 4,“ chlubil se René.
„Neee,“ vykřikly Markéta s Ester. Jako DJ se René neosvědčil, dával tam především své oblíbené písničky.
„Kašlem na to a budeme tančit,“ tahala Ester Markétu.
„Ale kde?“ divila se Markéta. Na jediném prostoru se u televize povalovaly děti. V domě byl příliš velký ruch a spát se jim rozhodně nechtělo.
„No tady,“ rozhodila Ester rukama.
„Kopeš si do dítěte,“ zděsila se Ela.
„Né, jen do matrace,“ mávla rukou Ester. „Táhněte do postele,“ vykřikla a vypla jim televizi. Vůbec se jim nechtělo, tak je odstrkala do koupelny a do pokojíčku.
Když se vrátila, z repráku řvala Barbora Poláková: „Nafrněnááá.“
„To tam nechej,“ smál se René, „v tom se holky vidí.“
Holkám to ale bylo jedno. Svíjely se do rytmu. Kluci je pozorovali a hodnotili.
„Když cvičíte, tak byste nám měli ukázat zadky, ať posoudíme, kdo má nejlepší,“ navrhoval Matěj a hned začal osahávat ten Esteřin.
„No tak to ne,“ volala Markéta a odháněla Marka, „vám teda nic ukazovat nebudu.“
Fešák, co přebral
Když se holky trochu unavily, vrátily se ke stolu. Zrovna tam Matěj radil Tomášovi:
„Nevybírej moc dlouho, ať nepřebereš,“
„Ale prosím tě,“ mávl Tomáš rukou, „na mně se ženský lepí, přece nezůstanu s jednou.“
„Tak znáte toho Michala Křemešnýho?“ ptal se Matěj. Ester něco šeptala Ele. Té se rozzářily oči: „Jo tenhle, fešný myslivec, to víš, že ho známe.“ A volala na Markétu: „To je ten, jak jsme ho potkaly v lese, víš, jak jsem se ho ptala, co tam chodí krmit.“ Markéta musela chvíli přemýšlet. Holky se uchechtávaly a Ester vysvětlovala: „Tak ten tak dlouho vybíral, až si pořídil dítě s takovou nudnou a rozteklou matrónou.“
„Chudák,“ litovala ho Ela.
„Tak ten by stál za hřích,“ rozplývala se Ester. Matěj se na ni zamračil: „No ženo, tak Michala by se ti zachtělo?“
„Ale no tak,“ ovinula se mu Ela kolem krku, „přece bys nežárlil na takovýho prcka, ty jsi přece pořádný chlap, ty se nemusíš tímhle vůbec zabývat.“
„Takže bude čtyřka?“ rozzářily se Matějovi oči.
Zaslechl to Tomáš a volal: „Já nechci čtyřku, mně stačí trojka, tři ženský bych nedal.“
Velký nebo malý?
Ale Matěj dál rozvíjel svoje fantazie: „Ale tak nechcete nám je aspoň do kříže vykouřit?“
„Jako že bychom měly žirafí krky?“ ptala se Ester.
„Ty zase narážíš na malý ptáky?“ mračil se Matěj, ale to už ani nikdo neposlouchal, protože Tomáš měl potřebu se změřit, jestli je taky pořádný chlap. Vybral si nejmenšího Marka.
„Tak kdo je větší?“ ptal se zvědavě.
„Jste úplně stejný,“ smála se Markéta. Jen Marek je větší šašek.“
„To není úplně lichotka,“ otočil se Tomáš na Marka, ale ten se jen vesele smál a objímal Lucy, které popisoval, jak ho nudí běh, protože běží, běží a ten strom v dáli se pořád ne a ne přiblížit.
„Ale je to s ním jednodušší,“ dodala ještě Markéta.
„Jak to myslíš jednodušší?“ ohradil se Tomáš.
„Komunikace,“ doplnila Markéta.
Než stačil Tomáš něco dodat, otočila se k Ele a funěla: „Je tu hrozné horko.“ Opřela se o stůl, až zacinkaly lahve.: „Neříkej, že jsme všechno tohle vypili,“ zděsila se a začala počítat: „Ježišmarja, chceš říct, že jsme každá vypila 2 lahve, fujtajbl. Pojďte chvíli na vzduch.“ Vylezly za chatu. Okna dřevěné chaloupky teple zářila do tmy, v údolí svítila světla a vzduch byl mrazivý. Rozhlížely se do kraje a navzájem se podpíraly.
A konečně ten bazén
Lucy pochodovala po terase sem a tam. „Jé bazén,“ vyhrkla, „pojďte, budeme se otužovat,“ vykřikla a začala se svlékat.
„Děláš si srandu?“ vytřeštila na ni Markéta oči, „já tady zadek teda ukazovat nebudu.“
Matěj se smál: „Stáhni trenky, vždyť jsi tu jako doma,“ a už se s Markem chystali také do vody.
Lucy na nic nedbala a skočila do vody. „Uááá,“ vykřikla, ale hned volala: „Pojď Elo, na jaře, jak jsme byly pod těmi vodopády, jsi slibovala, že vlezeš do vody příště se mnou a celý rok se tomu vyhýbáš.“
Ani René se nenechal dlouho pobízet, tak nezbylo Ele než tam skočit taky. Ester důstojně slezla po žebříčku, zatímco Markéta se odmítala svléct a vrávoravě postávala po kraji. Když se snažila uhnout před nenechavými rukami ostatních, uklouzla na mokrém okraji a skončila ve vodě taky. Oblečená.
Prskající se plácala ve vodě: „Tak tohle má být osvěžující?“ plivala vodu, „asi zmrznu. Já už dneska nikam nejdu.“ Doplácala se k žebříčku a snažila se vylézt. Marek s Tomášem ji tlačili za zadek, aby se v nacucané bundě z té vody vůbec dostala.
„Tak hlavně, žes nechtěla ukazovat zadek,“ chechtali se, „tak my si ho teď pěkně osaháme.“
Markéta chtěla odehnat jejich nenechavé ruce, ale místo toho zajela zpátky do vody. Napodruhé už se nebránila, vší silou se snažila dostat z vody. Ostatní mezitím také vylezli a utíkali ke kamnům. Holky ještě chvíli brebentily, studená voda vyplavila trochu alkoholu, ale stejně byly unavené a hluk pomalu utichal. Marek s Reném odešli domů, usušená Markéta, oblečená v Esteřiných teplákách, klimbala na gauči, Tomášovi na rameni. Ela s Lucy dostaly spacáky a ustlaly si na zemi. Tohle byl povedený neplánovaný večírek.
Pokračování Silvestr, fusekle a strniště (20).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)