Jak rychle plavková sezóna přišla, tak zase skončila. V létě holky pořád někde lítaly, ale první chladné dny je přivedly zpátky do cukrárny. Co v létě zažily?
Ela, Markéta, Anna, Karolína a Lenka se sešly na konci léta v cukrárně. Takhle všechny najednou se už dlouho nepotkaly. V létě spolu vlastně komunikovaly jenom prostřednictvím skupinových zpráv. Ale víte jak to je. Buď nemá člověk čas psát a pokud má čas, tak není o čem. A to pak snad ani nechce číst, jak si užívají ostatní. To byl případ Karolíny. Celé léto trčela v práci. Těch 14 dní na Šumavě se nepočítá.
“No to je dost, že se tady ukážete,” povzdychla si Karolína, “já jsem tady zavřená od rána do večera a nikde nikdo. Co nového? Kde je vůbec Tomáš?” otočila se na Elu.
“Nemá čas, znáš ho,” pokrčila rameny Ela.
“Taky jsem se ho ptala,” přiznala Lenka, “řekl mi, že i kdyby mohl, tak by nechtěl.”
“Csss, cože?” otočila se k ní Markéta.
“Nojo, nemá čas, když je teď zamilovaný,” vysvětlovala Ela.
“Takže je šťastný?” smála se Karolína
“jo, musí,” vyprskla smichy Marketa
“No tak co vy? Povídejte přehánějte,” pobízela je Karolína, která byla za celé léto docela znuděná. Otevřela lahev bublinek, aby si na to setkání všechny přiťukly.
Anna perlí
“Já jsem byla konečně s tím dítětem u psycholožky,” začala Anna první.
“No počkej, čekala jsem nějaké pikantnosti a ty sem taháš tohle,” mračila se Karolína.
“Nene, to si nech povyprávět,” zastala se Ela Anny.
“No byla jsem s dítětem u psycholožky, protože je negativní a na všechno říká nechci. Ten malej démon se tam tvářil jako andílek a nejúžasnější dítě a udělal ze mne hysterickou náročnou matku. A ještě mne tam objímal jako nejhodnější synáček, takže nabídla termín mně,” byla Anna rozhořčená.
“No vidíš, co já bych dala za termín,” zvážněla Karolína, “tys na něj ani nemusela čekat.”
“Nepůjdu tam,” mračila se Anna, “nejsem blázen.” Holky dostaly záchvat smíchu. Ale má cenu jí něco vysvětlovat? Tak jen pokrčily rameny a myslely si svoje.
Hádá se čokoláda s kávou
“U nás se přes léto vůbec nic nedělo,” pokrčila rameny Lenka, “jen když skončila Jarmila, tak jsme si říkaly, koho budeme pomlouvat, ale je to stejné jako předtím než přišla. Nikdo nás neštve, tak nikoho pomlouvat nepotřebujeme.”
“Jen Martina,” smála se Ela.
“Jo, jen Martina,” přitakala Lenka, “od té doby, co se vrátil z dovolené s Markétou je neskutečně protivnej.”
“No dovol, děláš jako bych za to mohla já,” obrátila se k nim Markéta.
“Když máš blbý nápady,” vyčítala jí Lenka, “my tam s ním teď musíme vydržet.”
“Copak já za to můžu, že má krizi středního věku?” hodila Markéta hlavou, “spíš byste mě měly politovat, že jsem s ním musela týden vydržet.”
“Hele, já tě litovat nebudu,” nedala se Lenka, “co sis vymyslela, to sis vyžrala.”
“Já si nic vyžírat nepotřebuju,” vrčela na ni Markéta.
“No tak se uklidníme,” vstoupila jim do hovoru Karolína.
Anna se zasmála: “To mi připomíná vtip: Hádá se čokoláda s kávou: Mně má nejradši, ne mně má nejradši. Rozsekla to sklenička bublinek: No tak se všichni uklidníme.”
Holky si svorně přiťukly a napily se. Hádka byla zapomenutá.
“Jak to teda bylo s tím Martinem?” otočila se Karolína k Markétě, “já už jsem pak neměla čas ty tvý nekonečný story sledovat.”
Markéty dovolená
“To já jsem ráda, že jsi psala,” smála se Ela, “já jsem ti to přála, aby to vyšlo.”
“Ani mi nemluv,” mávla rukou Markéta, “já bych po dovolené potřebovala druhou dovolenou.“
“Ale to nás právě zajímá,” smála se Ela, “ty jsi buď tajemná, šíleně zamilovaná nebo ho nenávidíš. Kdo se v tom má vyznat.”
“Je to komplikovaný,” vysvětlovala Markéta.
Výběrové řízení na chlapa
Aby si mohla vybrat mezi těmi třemi, rozhodla se Markéta otestovat je na dovolené. Ať se v nekomfortních podmínkách předvedou, jestli s nimi má cenu ztrácet čas. S Martinem jela na hory, sportovce Marka vzala na válecí dovolenou u moře a s Erikem měla v plánu poznávací zájezd.
Martin
“S Martinem jsme jeli do Tater,” vypráví Markéta, “né že bych byla takový milovník kopců, ale ještě jsem tam nikdy nebyla. Čekala jsem, že se Martin nějak účastní plánování, ale nechal to komplet na mně a jen se vezl. No vlastně byl jen jako zavazadlo.”
“Cože?” divila se Lenka.
“Poslala jsem mu seznam míst, kam se chci podívat, tak neměl nic proti,” vysvětlovala Markéta. “Když jsme pak vyrazili, tak vzdychal, že je to nuda, a že je to strašně pomalý. Že by radši šel třeba na brusle, nebo na kole. Popsal to slovy: Jdeš jdeš a pořád vidíš ten stejný strom jako ve zpomaleným filmu, je to nuda. Jako by byl slepý. Nezajímaly ho hory nebo jezera, pořád spěchal dopředu, abychom už byli někde v baru. Ideálně do rána. Hele, kdyby to řekl dopředu. Věděl do čeho jde,” uzavřela to Markéta.
“To ale nevysvětluje tu změnu v jeho chování,” vyzvídala Lenka.
“No trochu jsme se chytli na téma budoucnosti,” vysvětlovala Markéta.
“Ty už s ním řešíš budoucnost?” divila se Lenka.
“Ne, ale vytočilo mne, když se holedbal, jak musí vydělat hromadu peněz, aby si mohl dovolit mladé milenky, co se o něj budou starat. Že žádnou starou bábu doma nechce,” přiznala Markéta.
“No to je drzost,” vykřikla Lenka.
“Jo, obzvlášť když je skoro o 10 let starší,” přitakala Markéta.
“Myslíš že má vážně krizi středního věku?” nedalo to Ele.
“Hele, je mi jedno, co to je, ale už ho nechci ani vidět,” vrčela Markéta.
„Aha, a co jsi teda podnikala v létě dál?“ ptala se Lenka
Marek
“S Markem jsme byli v Řecku,” vyprávěla Markéta. Chtěla jsem poznat něco nového, takže kromě pláží a koktejlů jsme jezdili po starých památkách a byli na kurzu vaření. To byla parádní dovolená.
“A Marek to viděl jak?,” vyzvídaly holky.
“Marek mne docela překvapil,” přiznala Markéta, “pozitivně i negativně. Asi nejzajímavější byl ten kurz vaření,” pokračovala Markéta, “vůbec nevím, co mne to popadlo. Gyros nebo pita, na to nepotřebuju kurz, že jo. Ale vlastně to byl nejlepší zážitek s Markem. Motat se po kuchyni s vysokým pěkným voňavým chlapem, podávat si maso, dávat si ochutnat, to bylo teda fakt sexy. Povídali jsme si, smáli se. Hele, já ti dneska už vůbec neřeknu, o čem jsme mluvili, ale konverzace prostě plynula od jednoho tématu k druhému úplně nenuceně, jako bychom se znali roky.”
A dál?
“A? Co bylo dál?”byla Lenka zvědavá.
“No jinak mě štval. Když jsme byli venku, tak jsme spolu vlastně vůbec nemluvili. Jen kam půjdeme nebo jestli už půjdeme jíst. Po městě ho nebavilo chodit, když jsem se rozplývala, jak je tam krásně, tak si akorát stěžoval, že slunce moc pálí nebo že ten dům stíní výhledu a u moře pod slunečními brýlemi akorát očumoval ženský. Úplně jsem z něj vystřízlivěla.”
“Ty jsi taky dobrodruh, vyrazit s někým, koho pořádně neznáš. Taky ti tam mohl něco udělat,” byla Lenka opatrná.
“No vždyť ho už nějakou dobu známe ne,” pokrčila rameny Markéta, “teď vím, že s ním být nemůžu. Otevřelo mi to oči.”
“A co Erik?” Vyzvídaly holky.
“Dovolenou s Erikem jsem si nechala na konec,” usmála se Markéta, “jedeme zítra a nemůžu se dočkat.”
“No počkej, neříkalas, že to není tvůj tip?” divila se Lenka tomu zvratu.
“To se změnilo. Je to zlatíčko. Psali jsme si celé léto, jsem z něj úplně hotová.”
Jak tohle dopadne? Pokračování příště.
Také nás můžete sledovat na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Cukr a pan Dokonalý (61)
Kancelář s tvrdým Y (25)
Na co skočí opuštěná holka (4)