Po Elině aférce, která se vlastně ani nekonala, se do toho vložila Markéta a rozhodla se o holky postarat. Pojala to jako hru. Jenže ani královna není bezchybná.
Tak už zase necvičíme, teď už nám to radši zrušili úplně. V situaci, kdy je koronavirus odpovědí na všechno, chce člověk slyšet něco pozitivního. „Něco pozitivního?“ ptá se Jiří, „já mám i testy na covid negativní.“
Už ani do hospody nemůžeme. S holkama jsme se sešly u Markéty. „Tak povídej, co se to minulý týden dělo?“ vyzvídáme.
Markéta vzdychala: „Každý mě po pár měsících opustí a už toho mám dost.”
„A to je všechno?“ není nám to jasné, „můžeš s námi hrát takovou hru,“ trochu jsme se jí posmívaly.
Ale Markéta pokračovala: „Nechápu, co chtějí, skvěle vypadám, postarám se o sebe, tak chci někoho, kdo mne bude hoden.“
Co chce královna? Nebo spíš kdo chce ji.
To jsme vyprskly smíchy a Ela povídá: „No, tak se na sebe podívej. Ty nejsi žena, ale královna. Umělé řasy, nehty, každý měsíc kadeřnice, kosmetika, hodinu si maluješ obočí. Ty nevypadáš na to, že bys hledala chlapa pro život. Spíš nějakého namachrovaného alfasamce, co potřebuje ozdobu.“
Markéta i my jsme se zarazily, tohle trochu přehnala. Ela pokračovala: „Nevykládej si to špatně, vypadáš skvěle, ale normální chlap se tě prostě bojí, a nebo ty nad ním ohrneš nos. Kdybych byla chlap, tak se s tebou chci vyspat, ale domu bych tě nechtěla.“
No tak tím to teda vylepšila, Markéta vypadala, že nás vyhodí z bytu i s těmi chlebíčky. Naštvaně se vymrštila a odkráčela na balkon, kde za sebou bouchla dveřmi až se stěny zaklepaly. Dívaly jsme se vyčítavě na Elu. „No co? Bude nás poučovat, ať si nejdřív udělá sama jasno.“
Druhý úkol splněno
„Náhodou mně se ta hra líbí,“ ozvala se Lucy. „Já jsem se tento týden fakt osmělila oslovit víc lidí, kolikrát opravdu blbosti, třeba když messenger dovezl balíček, tak ať mi ho zkusí hodit ze 2 metrů, ale že nevím, jak to podepíšu nebo v parku, kde venčil kluk pěkného psa jsem se osmělila a bavili jsme se o psovi. A Markéta měla pravdu, protože je to mnohem jednodušší než řešit, co si ten kluk myslí, a jak se na mne kouká, co tím chtěl říct a jestli to nebude blbý. Takže já mám druhý úkol splněn,“ usmívala se spokojeně.
Jdeme na třetí: Kde se dá někdo potkat?
Markéta se po chvíli, kdy to venku rozdýchávala, vrátila dovnitř. Napila se a zase se ujala své role. Už zase to byla ta královna, ke které všichni vzhlíží: „Takže třetí úkol. Kde se dá někdo potkat?“ ptala se.
„V hospodě,“ odpověděla Ela.
Markéta si odfrkla: „No to zapomeň, jen si vzpomeň jak to vypadalo. No, tak přemýšlejte.“
„V práci?“ zkoušela to Lucy.
„To je riskantní,“ smála se Markéta, „spíš si pokazíš vztahy. No tak se trochu zamyslete. Chcete pupkáče, co sedí s pivem u televize?“
„Neee,“ křičely.
Markéta jim musela napovědět: „Kde najdete chlapa? Buď o víkendu ráno na dětském hřišti a nebo v lese.“
„Jak to myslíš. Nějakého úchyla?“ překvapilo to Lucy.
„Prosim tě, na hřišti tatínka s dítětem. Ale ten bude mít zřejmě doma ženu, která je vyhnala na hřiště, protože vaří a uklízí. Na druhou stranu jsou z těch malých dětí většinou hrozně vystresovaný, tak je snadné zaujmout pár milými slovy. No a v lese při běhání.“
„To máme běhat?“ zděsila se Ela.
„Jasně, prospěje ti to,“ vysvětlovala Markéta, „tak běžte a sledujte, kde se dá někdo potkat.„
Holky brblaly, ale nakonec jsme se rozcházely s tím, že to s tím běháním není zas tak špatný nápad.
Je Tomáš šampónek?
Tomáše Ela v práci nepotkala, tak mu psala: „Kde se couráš. Jdeme na oběd?“
„Je mi blbě,“ odpověděl, „ale jestli tě to v práci nebaví, tak mi můžeš donést jídlo, abyses nenudila.“
„Na to zapomeň,“ ujistila ho Ela, „jsem ráda, že jsem mezi lidmi a do žádného doupěte bacilů nejdu. Vždyť si umíš uvařit sám. Zase musíš mít něco extra. Když ostatní mají respirační problémy, tobě je blbě.“
„Jak jako zase extra, copak mám furt něco extra?“ byl Tomáš dotčeny, „proč mě to furt někdo píše takový věci.“
„On ti to řekl i někdo jiný?“ divila se Ela, „tak to asi bude pravda, nemyslíš?“
„No, je vás víc. Přestaňte se koukat na Ulici nebo jak se to jmenuje, a radši se věnujte chlapům,“
„Já se věnuju,“ ujistila ho Ela.
„A kterému?“ vysmíval se Tomáš.
„Css, děláš jako bych jich měla deset.“
„Já jsem teď z poslední ženský zklamanej,“ svěřoval se Tomáš.
„To byla ta, co jste si moc neměli, co říct nebo nějaká další?“ rejpla si Ela.
„Jo, ta blondýna s umělýma kozama, co sem ti ukazoval. Jako v posteli dobrý, ale to je jediný, jinak je úplně hloupoučká. Fakt se s ní nedá o ničem bavit.“
Ela vyprskla smíchy, i když se snažila ovládnout: „Ježiš, na tohle téma jsme se zrovna bavily s holkama, že chce královna jedině krále. A ty jsi čekal něco jiného? Jako promiň, ale když vidím jaký typy si vybíráš, tak bych vážně nic nečekala.“
„To jsou předsudky. Co ty si o mě myslíš?“ byl Tomáš uražený.
„Že jsi magor?“ odtušila, „nebo spíš šampónek, podle toho koho si vybíráš.“
„No tak to ne,“ ohradil se Tomáš, „se šamponkem nesouhlasím. Šamponci jsou hloupý nagelovaný čuráčci.“
„Ahaaa., no když to řekneš takhle, tak to platí jen 1/3.“
„Tvl to snad ne,“ zděsil se Tomáš, a protože Ela už spěchala, raději se rozloučili.
A jak to pokračoval se dozvíte v článku: Ela: Otázky, otázky (9)
** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vychází každou středu.
Předchozí články
Hra (5)
Ela na svatbě aneb muška jenom zlatá (2)
Kdo jsme? Ema a Ela