Předvánoční svařák inspirovala velryba. Možná trochu povrchní rozhovor potvrdil, jak je láska slepá. Kdo chybi a kdo je tady navic? A ta Markéta se zbláznila?
Ela potkala na nákupu Annu s Markétou „Pojďte něco dělat,“ vrčela Markéta, „mne to sezení doma ubíjí.“ Ela se jen smála, té přišlo všechno báječné, hlavně když u toho byl David. Pohotově však navrhla, že si můžou dát svařák u ní na terase a představovat si, že jsou na vánočních trzích. Zavolala pohotově Karolíně a Lence. Jak radostně spřádaly plány, zablokovaly v obchodě uličku. „Ahoj,“ zdravila Ela s úsměvem robustní paní, která se kolem nich prodírala. Ta se po ní zamračeně otočila, pak však naznačila úsměv:„Jé ahoj,“ a pospíchala s vozíkem dál k pokladně.
„Kdo to byl?“ odfrkla si Markéta.
„Raduna Sedláčková. Ty si ji nepamatuješ ze základky?“ zeptala se Ela Markéty nevině a koutky jí cukaly.
„Tohle?“ Markéta se za ní udiveně dívala, „tu jsem fakt nepoznala, vždyť vypadá jak velryba.“
„Tak podle toho ji vždycky poznám,“ ujistila ji Ela.
Přesunuly se k pokladně a zaplatily. Ela pospíchala domů vařit svařák a holky se šly pořádně obléct.
Svařák s velrybou
Když se sešly u Ely, každá dostala svařák do termohrnku a vyšly na terasu. Ela rozsvítila na zahradě stromeček, měsíc zářil v úplňku a osvětloval celou zahradu, na které dělali stromky dlouhé stíny. Světla bylo skoro jako ve dne.
„Ještě sníh a bude to romantika,“ vzdychla Lenka.
„Jo romantiku musí mít doma Raduny manžel,“ vrátila se Markéta k odpolednímu tématu. „Našla jsem si ji na Facebooku a fakt to byla ona. A hele, jaký je její manžel fešák.“ Anna jí nakoukla přes rameno a konstatovala: „To si představ, že si vzal mladou laňku a teď má doma starou velrybu.“ Holky vyprskly smíchy, ale Markéta pokračovala: „Fotky ze svatby jsem taky našla. Brali se před pár lety a to už vypadala takhle. Na fotkách byly jak kráska a zvíře, jenže ta kráska byl on.“
K tomu se přidala Lenka a nahlas přemýšlela: „Čím taková matrona okouzlila takového pěkného chlapa?“ Markéta se ušklíbla a ukázala jí fotku v tílku: „Tak se na ni podívej, vidíš ty prsa?“
„Ukaž,“ ozvalo se před nimi v šeru, až leknutím nadskočily. Za plotem stála postava, které si vůbec nevšimly. „Ahoj Tome,“ volala Ela, „pojď dál.“ Markéta protočila očima, ale v šeru si toho nikdo nevšiml.
„Já vám to zhodnotím,“ natahoval se Tomáš po telefonu. „Tak pro někoho pěkný, ale mně už to přijde moc,“ a vrátil telefon Markétě. Ta se na něj zamračila. Ela se mu omlouvala: „Jestlis tohle musel poslouchat, tak si musíš myslet, jaký jsme povrchní krávy.“ Tomáš jen pokrčil rameny, ale než stihl něco říct, Ela pokračovala: „kdybys věděl, jaká to byla mrcha namyšlená, tak by ses nedivil a ještě by ses přidal.“
„„Hele, mně je to jedno,“ vrtěl hlavou Tomáš.
Jedna chybí a jeden je navíc
„Co ten tady dělá?“ syčela Markéta na Elu v kuchyni, když šly Tomášovi nalít svařák.
„Chtěla jsem ho seznámit s Karolínou,“ pokrčila rameny Ela, „přišlo mi, že by se k sobě hodili.“
„Prosím tě, Karolína,“ ťukala si Markéta na čelo, „snad jsi nečekala, že přijde.“
„No, já mu to říkala, že nevím, jestli tu bude,“ ujišťovala ji Ela, „a pak jak jste přišly, tak jsem mu zapomněla napsat.“
„Tak tos mohla vědět na 100%. Vždyť ona je schopná nebýt na večírku, který se koná u ní,“ rozčilovala se Markéta.
Anna si přišla s hrníčkem dolít, Lenka s Tomášem se venku bavili o práci.
„Tys ho zvala?“ byla zvědavá i Anna.
„Jo,“ vrčela Markéta, „kvůli Karolíně, která se ale s nikým seznamovat nechce a hlavně tu samozřejmě není, že jo.“
„Ale já si vážně myslím, že by se k sobě hodili,“ stála si Ela na svým. „Karolína si zaslouží najít spřízněnou duši.“
„Hlavně nikoho nedohazuj,“ vrtěla hlavou Anna, „když to nevyjde, budeš za to moct ty.“
Ela zůstala rozpačitě stát s hrnkem v ruce: „Jen jsem chtěla, aby byla Karolína taky tak šťastná. Minule tak nepůsobila.“
Mezitím za nimi přišla i Lenka: „Já už půjdu, mrznu. Tomáš šel, když tu Karolína není.“ Společně s Lenkou se rozloučila i Anna.
Něco na něm je
Ela s Markétou stály chvíli mlčky v kuchyni se stydnoucími svařákem v ruce. „Ale stejně je to škoda,“ začala Ela, „že Karolína nenašla toho pravého.“
Markéta ji však neposlouchala: „Hele, a Tomáš teda nikoho nemá?“ zeptala se najednou.
„Ne, nemá, nebo nic vážného. Proč se ptáš?“ podívala se na ni udiveně Ela.
„Ále, jen tak. Nabyla jsem dojmu, že ten pořád loví nějaký ženský,“ mávla rukou odmítavě Markéta.
„Líbí se ti?“ vyzvídala Ela.
„Ne,“ zavrtěla hlavou Markéta zamyšleně. Zvedla oči, a když si všimla, jak se na ni Ela zvědavě dívá, vykřikla: „Nee, vůbec to není můj tip. A je to hroznej magor.“ Pak ale ještě tiše dodala: „Ale něco v sobě má, zdálo se mi o něm.“
Ela vyprskla smíchy, ale Markéta se tvářila vážně: „Ještě se mi směj. Chci tě vidět, až budeš zavřená s Davidem 2 měsíce doma, jak budeš radostně vrkat láskou. Já jsem momentálně schopná se zamilovat do věšáku za to, že mi podrží kabát.“
„Tomáš ale není pro tebe,“ vrtěla Ela hlavou. Markéta se urazila: „A pro Karolínu jo?“
„Karolína to je něco jiného, ta si s ním pohraje, bude k němu obdivně vzhlížet a přitom neztratí sama sebe,“ vysvětlovala Ela. „Ty jsi jak uherská královna. To by nesnesl a ty bys dlouho nesnesla to, že k tobě dostatečně nevzhlíží.“
„Pff, když myslíš,“ odfrkla si Markéta. Zůstala stat utopená ve svých myšlenkách. Pak si povzdychla a rozloučila se.
Pokračování Jak si to uděláš, tak to máš (16).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články
Na co skočí opuštěná holka? (4)