Ve vztazích teď žádné změny ani turbulence a přesto nám dělají pořád vrásky. Ela má svého Davida, Markéta Alexe, Anna manžela a dítě, které nám nikdy neukáže. Takže možná si je jen vymyslela, ale kde by pak vzala tolik cynických postřehů. Karolíny přítele si ani nezapamatujeme jméno, ale možná je to tím, že Karolína většinou nedorazí. A Lucy stále hledá.
Šťastná přešťastná Ela
Ela byla šťastná přešťastná. Odjela se svou novou láskou na dva dny do Prahy. Stavila se v kanceláři, probrala s Lenkou, co nového, ale na práci se nedokázala soustředit. Dokázala myslet jenom na Davida. A tak se spolu procházeli vylidněnými ulicemi historické části a měli si toho tolik co říct. Vše bylo nové. Ela byla jako opilá. Když se k němu tulila v poloprázdném vagonu metra, rozjařeně šeptala: „Podívej, na plánu už je nakreslená čtvrtá trasa metra.“
„To je Vltava,“ šeptal jí David do ucha. Tvářil se vážně, ale jiskřičky v očích mu hrály. Oba vyprskli smíchy.
Když se Ela vrátila, holky vyzvídaly: „Tak co bylo?“
„Nic pikantního vám neřeknu, jestli je to to, na co čekáte,“ odpověděla Ela.
„Tak proč o tom mluvíme?“ rozhodila rukama Markéta.
„Protože to bylo hezký,“ ujistila ji Ela, „a nechci to pokazit.“
„Mluvíš jak nějaká dvacetiletá naivka,“ odfrkla si Markéta.
Ela pokračovala: „Navečer jsme si udělali u něj večeři a povídali jsme si. Chtěla jsem se vrátit do kanceláře, že tam ještě něco udělám a přespím tam na gauči, ale nakonec se nám to protáhlo, tak jsem zůstala u Davida. Je to gentleman.“
„A?“ vyzvídala Markéta a Ela pokračovala: „Je to s ním strašně skvělý. Nasmáli jsme se tak, že z toho budu mít vrásky. Ráno jsem potkala v kanceláři Alfonse, viděl mě i den předtím, kdy jsem mu říkala, že budu v práci brzo ráno, že budu spát v kanceláři, tak se ptal, jak se spalo. Tak mu říkám, že jsem tam nespala. Chvíli na mne zíral, a pak řekl: Aha. Si to domyslel jako vy,“ škodolibě se usmívala Ela.
Markéta šílí
Markéta už ji víc nepustila ke slovu a popoháněla je: „Musíme jít ven, jinak se doma zblázním.“
„Co se děje?“ divily se.
„Potřebuju někam jít, jinak tady z těch čtyř stěn zešílím. Podívejte jaké mám vrásky, jak se pořád mračím. Já se potřebuju aspoň chvíli hýbat. Oblečte se, naberu vás za půl hodiny,“ dodala.
Markéta nabrala postupně Karolínu, Elu, Annu i Lucy a vyrazily. Když zabočila na silnici přes les, Lucy se divila: „Kam to jedeme, té odbočky jsem si nikdy nevšimla.“
„Nemáš koukat do mobilu a jezdit tu 110,“ smála se Markéta. Projely vesnicí a ve druhé zaparkovaly u opuštěného sportoviště.
„To jako vážně budeme chodit po lesích?“ zděsila se Karolína a ukázala na své bílé boty.
„Říkala jsem, že se potřebuju projít,“ upozornila ji Markéta, „ale neboj, jdeme jen kousek tady na kopec.“
„A to si na to bereš batoh?“ nedůvěřovala jí Karolína.
„Uvidíš,“ smála se Markéta a vyrazila. Cesta opravdu nebyla dlouhá. Vyšplhaly za vesnicí na kopec a po odbočení k lesu se objevila lavička se stolečkem a výhledem do údolí.
„Tady musí být krásné výhledy,“ rozpřáhla ruce Anna a dodala: „Až bude jasno.“
„Co? Jo, asi máš pravdu,“ zvedla hlavu Markéta, která štrachala v batohu, „to mne vůbec nenapadlo. Když jsem ten stoleček viděla, tak jsem si na něm úplně živě představila lahev vína a skleničky.“ A z batohu vylovila termosku a hrnky: „Udělala jsem svařák, ať nám není zima,“ ujistila je, když každé nalévala.
„Slyšíte to ticho?“ opřela se Markéta do lavičky. Holky se rozesmály, protože přes jejich štěbetání žádné ticho slyšet nebylo, dokud nezmlkly.
„Někdy jsem z toho chození kolem chlapa po špičkách tak unavená,“ vzdychla Markéta.
„Co se děje?“ otočila se k ní Lucy.
Rýmečka
„Alex má rýmečku,“ vysvětlovala Markéta.
Holky jen tázavě zíraly, sarkastická Anna se ale začala smát: „A vypráví ti, jak je mužská rýmečka vážná nemoc, a že ji má horší než ty, viď?“
„Jo,“ otočila se na ni s údivem Markéta, „strašná herečka to je.“
„To znám,“ mávla rukou Anna. „taky bych si uměla nemoc hýčkat, kdybych na to měla čas.“
„Můžete mi říct, kde najdu normálního chlapa?“ otočila se Markéta ke Karolíně, ale ta jen zavrtěla hlavou: „To se ptáš mne? Vždyť já jsem neměla vztah 3 roky.“ Anna se na ni otočila: „Jak neměla, vždyť tě pořád s někým vídáme.“
„No zas tak často se teda nevídáme,“ vrtěla hlavou Karolína a Markéta pokračovala: „Ale myslím opravdový, takový jak spolu vše sdílet, trávíte spolu hodně času, atd.“
Anna na ni chvíli mlčky zírala a pak dodala: „Ty brďo. A přitom jsi taková kočka. Co my obyčejný. Teď to vypadá, kdybych se rozvedla, tak zůstanu navěky sama.“
Soulmate a co nás čeká?
K tomu se přidala Markéta: „Já si jen říkám, jestli někde ta „soulmate“ skutečně existuje anebo jsem jen já moc náročná a mám toho nejlepšího, koho jsem mohla potkat. Protože i když mne strašně štve, tak má i plno pozitivních vlastností.“
Lucy se pokračovala: „Já jsem asi moc nepřístupná nebo nevím. Buďte rády, že máte trvalý vztah a Anna i dítě, a že tohle nemusíte řešit. “
Markéta si povzdechla: „Tohle sice řešit nemusím, ale také mne už nic pěkného nečeká. Jen prošedivělý vrčící chlap na gauči.“
A Anna navázala: „A mne čeká ještě protivná namyšlená snacha a vřeštící vnoučata. A vrásky, tloustnutí, bolavý klouby, vypadávání zubů…“
To už dostala Ela s Karolínou záchvat smíchu: „Hlavně zůstat pozitivní.“
„Tak na to máme tohle,“ pozvedla Anna hrnek se svařákem.
„Tak aby z nás dřív, než potkáme tu pravou lásku, nebyli alkoholici,“ smála se svařákem rozehřátá Karolína.
Pokračování Kdo si hraje (14).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Když máš dobrý koktejl, je jedno, kde paříš (12)
Lovci mamutů (6)
Na co skočí opuštěná holka? (4)