Holky se měly na meditačním víkendu uvolnit. Jedné se to povedlo, jiné méně. Karolína si čas vyloženě užívala, Anna se nedokázala odpoutat od myšlenek a věnovat se sobě. Jediné, co ji tam drželo, byl večerní drink. A hovor se jako vždy točil kolem chlapů. Copak se nedá ani o víkendu myslet na něco jiného? Můžou za to růžové brýle?
Tak loučí se ten Tomáš nebo co?
Ela sedí s Tomášem nad tabulkami. „Chybí ti tam odkaz,“ hlásí Tomáš.
„Vždyť jsem to tam dávala, to propojení asi zmizelo,“ hájila se Ela.
„Tak to asi děláš blbě,“ suše odvětil Tomáš. Ela se mračila. Tomáš se zasmál: „já to teda neumím, tak nemůžu radit.“
„Nebuď drzej,“ mračila se pořád ještě Ela.
„To já nikdy nejsem,“ odpověděl Tomáš samolibě.
Ela uložila dokument a zaklapla notebook. „Hotovo. Tak kdy se stěhuješ?“ zajímalo ji.
„Nestěhuju,“ pokrčil rameny Tomáš.
„Co se stalo?“ byla Ela zvědavá.
„Rozešli jsme se,“ pokrčil rameny, „tak jsem teď zpátky na trhu,“ byl opět samolibý.
„Jaktože to nevyšlo?“ zajímalo Elu.
„Bylo to takový lámaný přes koleno, tohle nechci, docela jsem si oddechl, že jsem zase volný,“ pokrčil Tomáš rameny.
„Víš, že mě to u tebe ani nepřekvapuje?“ zasmála se Ela, „fakt si tě nedovedu představit s někým žít.“
„Proč?“ zajímal se Tomáš, „jenom čekám na svou paní božskou.“
„Anebo prostě nejsi vztahový typ, tak trochu vadný,“ vysmívala se Ela.
„Tak to prosím reklamovat u rodičů,“ ohradil se Tomáš.
„No, jestli byli tví rodiče chytří, tak tě vypustili do života s dodatkem malým písmem: Pořádně si ho vyzkoušejte, na pozdější reklamace nebude brán zřetel.“
„No a kde jako ten dodatek je?“ ptal se Tomáš, „já o ničem nevím.“
„Protože je malým písmem,“ smála se Ela
„A můžeš mi prozradit, kde ho najdu?“ ptal se Tomáš naoko vážně.
„Ty ho nepotřebuješ vidět, hlavně aby si ho přečetla tvá přítelkyně,“ smála se Ela.
Tomáš nakoukl do kalhot: „Jé, už to vidím, mělas pravdu, toho jsem si nikdy nevšiml.“ Pak se zamyslel: „Ale jak ty to víš, co tam mám napsané?“ obrátil se na ni.
Ela se trochu začervenala, ale rychle odpověděla: „To má každej. Jenom to holky přes ty růžové brýle neviděj.“
Tohle nevyšlo
Silvestra holky trávily v cukrárně. Když přišla Ela s tácem chlebíčků, Karolína po ní hodila papíry: “Kde se couráš, tohle je potřeba zkontrolovat a vymyslet něco na Instagram na leden, já na to nemám čas.”
“Stačilo by říct ahoj na uvítanou,” brblala Ela, „a myslela jsem, že se dnes budeme bavit,“ a otráveně si sedla k papírům. Karolína jen rozhodila rukama, jakože tady práce nikdy nepočká. Naštěstí hned vzápětí přišla Markéta, která dostala soupis inventury.
“Jak to máš s tou prací?” ptala se Karolína Ely, “potřebovala bych, abys byla víc tady.“
„Promiň, ale na to nemám čas,“ pokrčila Ela rameny.
„Myslela jsem, že hledáš něco jiného,“ divila se Karolína.
„Jenom jsem o tom uvažovala,“ mávla rukou Ela, „nevím co bych dělala.“
„A už ses někde ptala?“ zajímalo Karolínu.
„Jo,“ vrčela Ela, „pohovor nedopadl úplně podle mých představ.“
„A co to bylo za práci?“ zajímalo Karolínu.
„Firemní ekonom,“ odpověděla Ela.
„A co bys tam dělala?“ vyptávala se Karolína.
„No to právě nevím. Zkusila jsem to, jen jsem se zeptala, co že ekonom dělá a prej se nemáme o čem bavit,“ mávla rukou.
„To je trochu blbý přístup, ne?“ divila se Karolína.
„Možná dobrý,“ mávla rukou Ela, „nevím jestli by se mi tam líbilo.“
„No tak to nikdy nezjistíš, dokud to nezkusíš,“ pohotově odpověděla Karolína.
“A co ten Tomáš?” ptala se Karolína dál, “ani se nepřišel rozloučit.“
„Neboj, ještě si ho užiješ,“ zasmála se Ela, „nikam se nestěhuje.“
„Co?“ divila se Karolína, tak jí to Ela vysvětlila. Karolína se zasmála: „Já jsem to věděla.“
Novoroční předsevzetí
„Tak co s tím uděláš?“ ptala se jí Ela. Karolína se jen ušklíbla: „Hele, to je asi marný. Já chci chlapa, co mě bude nosit na rukou, to tady neklapne.“
„Nemáš tak žrát,“ vtipkovala Ela.
„Css,“ ušklíbla se Karolína, „já si váhu držím. Teď mezi Vánocemi jsem postavila váhu před lednici, abych nežrala.“
„A funguje to?“ ozvalo se ode dveří. Stály tam Anna s Lenkou.
„Jen když nejsem doma,“ smála se Karolína, „a mé novoroční předsevzetí je žádné žrádlo a žádní chlapi.“
„Tak to budeš mít dost smutný rok, ne?“ zhodnotily to Ela s Markétou.
Růžové brýle
„Kde se couráte?“ vítala je Ela, „musíte nám pomoct, nebo se z těch papírů nikdy nevyhrabeme a Silvestr nebude“.
„Zdržela jsem se v práci,“ mávla rukou Anna, „s kolegou, a ten mi nakonec potvrdil, že všichni jsou podobný idioti, ale někteří jsou ještě horší. A že muže si idealizují většinou jen rozvedené ženy, co žijí dlouho samotné.“
„Co ti proboha udělal?“ divily se Karolína s Elou.
„No právě že nic,“ mávla rukou Anna, „jen jsem musela sledovat, jak tam kolem něj Darina cukruje, ponižuje se a vyzdvihuje jeho ego, a on se nosí jako páv. Fakt nechápu, proč je z něj tak poprděná a ještě ho obhajuje, zatímco on na ni z výšky kašle.“
„Hele, ty si furt stěžuješ. Myslíš, že ostatní mají doma pana dokonalého, když si nestěžují?“ Ela se otočila ke Karolíně, „co myslíš?“ Ta jen mávla rukou: „Spíš mají tak nízké nároky.“
„Asi musí být fakt zamilované, abys přes ty růžové brýle neviděly, jaký je to vemeno,“ vrtěla hlavou Anna.
„No tos mi připomněla jednu známou a ta má ty růžové brýle už asi deset let, pořád ho vynáší do nebe,“ vypráví Ela.
„A je dobrej, ten její?“ zajímalo Annu.
„No bere ji, že na něj zbyla, tak když ho chce, tak ho má a ať se stará,“ pokrčila rameny Ela.
„No to musí být láska,“ smála se Anna. „Slávek je jako chlap dobrej, řekla bych i skvělej,“ pokračovala Anna, „ale pro úplně jinou ženu,“ povzdechla si.
„A proto se lidi vdávali ve 20, dokud to neví, co je to za matroš. Růžové brýle toho hodně zakryjí,“ vysvětlovala Ela
„Jo máš pravdu,“ přidala se Lenka, „ve dvaceti se vybíralo nějak snáz.“
„Protože ve dvaceti se řídíš jen srdcem, teď už do toho kecá moc rozum,“ vysvětlovala Ela, „chceš se usadit, a někde bydlet a jestli je genleman, jaký má vztah k dětem, a jak tráví čas. Už je tam moc otázek a příliš mnoho nesprávných odpovědí.“
„A proto jsem sama,“ zhodnotila situaci Karolína.
Pokračování příště.
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Předchozí články
Meditační víkend II (53)