Že by nebyl žádný večírek? Tentokrát se raději prošly. V cíly je čekala rozhledna a nečekaná souhra. Markéta objevila Tomášovu lepší stránku. Nebo možná ne lepší, ale tu, která ji nepřipadala nesnesitelná.
Holky už to sezení doma nebavilo, „Zvedněte zadky a pojďte se projit?“ psala Anna, „už mám toho sezení doma dost.“
Markéta hned odpověděla: „Myslela jsem, že bude předvánoční večírek, ať se něco děje.“
„Vždyť máme večírky pořád, já mám zimní spánek,“ odpovídala Lucy. Markéta si jen pomyslela, že od ní snad ani nic jiného nečekala.
„Já večer taky nemůžu,“ odpověděla Anna, „musíme ven teďka.“ Ela nebrala telefon, tak se u ní zastavily.
Uviděly ji na zahradě jejího domku. Co to na té zahradě dělá? V šatech, s dlouhými naušnicemi, makeup, rtěnku. Ptaly se, co blázní, odpověděla: „Mně už z té homoffice hrabe, tuhle jsem si v autě všimla, že jedu do krámu v pyžamu, protože jsem se ráno zapomněla převléct. Nemůžu s nošením šatů čekat na to, až někam pojedu. A nemůžu doma furt chodit v teplákách, připadám si jako šmudla. Je to tak skvělý pocit se namalovat, vytáhnout rtěnku,“ a natáhla ruku s čerstvě nalakovanými nehty.
Když jí holky řekly, že se jdou projít, běžela se převléct. Také potřebovala něco dělat. Cestou pokračovala ve svém monologu: „David byl v šoku, když jsem se po 14 dnech namalovala. Já mám pocit, že už ho ani nevnímám, jak vypadá. Tuhle mi ukazoval fotku, kde byl nějaký týpek v černém a s cylindrem a druhý se zmijovkou. Říkám mu, že toho se zmijovkou poznám, to je jeho kolega z práce. A když jsem zaostřila, uvědomila jsem si, že v tom cylindru je on. Byl to fakt nezvyk vidět ho pěkně oblečeného.“
„Anebo vidět ho vůbec oblečeného?“ vyprskla Lenka.
Proč štve Elu David?
„Ale prosím tě,“ mávla rukou Ela, „nějak rychle jsme v tomhle divném světě upadli do nudného teplákového skoro manželského života.“ A pokračovala: „Dík, že jste se stavily. Musela jsem vypadnout. Je na mě tak hodný, stará se o mne, zajímá se o mne… potřebuju si od něj odpočinout.“
Lenka: „To je hezký, musíš to ocenit.“
Ela: „No řeknu ti, že mi až leze na nervy, jak je pozorný a přítulný.“
Markéta pokývala hlavou: „Na to nejsi zvyklá, tak tě štve.“
Ela: „Jo právě. A bojím se zvyknout.“
Lenka: „A až přestane, bude tě taky štvát.“
Markéta: „Pořád je všechno špatně.“
Ela se zamračila: „Jsme nějaké zhýčkané, když to řešíme.“
Lenka: „Spíš jsme nedostatečně hýčkané, když tohle řešíme a nebereme to jako normální.“
„Protože vy nejste normální,“ ozvalo se za nimi. Všechny se jako na povel otočily. Za nimi stál Tomáš. „Jé, ahoj, dlouho jsem tě neviděla,“ rozesmála se Ela. Od té doby co měla Davida, se s Tomášem moc nevídala. Markéta protáhla obličej a šeptala: „Doufám, že nepůjde s námi, potřebuju si od chlapů odpočinout.“ Lenka pokrčila rameny: „Ale jen ať jde, potřebuju se zasmát.“
„Jdete na kopec?“ ptal se Tomáš. „Jdeme se jen tak projít,“ pokrčila rameny Ela, „rovnou za nosem,“ smála se.
Anna a Lucy
Markéta jen vrtěla hlavou. A tak se Lenka s Elou přidaly k Tomášovi a Markéta popoběhla dopředu k Anně a Lucy.
„Co ty Lucy, jak se máš?“ ptala se jí. Lucy toho nikdy moc nenamluvila a Markéta ji většinou spíš ignorovala.
„Mám nového souseda,“ pokrčila Lucy rameny.
„A?“ vyzvídala Markéta, „stojí za to?“
Lucy se zasmála: „Jako on je vcelku sympaťák, usměvavý, to nemůžu říct, ale děsí mne asi jako vraždící klaun. A jeho přítelkyně mne láká na trojku a to se vůbec neznáme. Divný.“´
Anna: „Aspoň se u tebe děje něco vzrušujícího,“ po chvilce dodala: „nebo může dít. Můj manžel se nechá přemlouvat, aby jako něco bylo, a já akorát tak řeším dítě, že bych s ním měla asi dojít k dětskému psychologovi. Nevím, jestli je normální, že drží v ruce auto od rána do večera.“
„Protože ještě nenašel penis,“ ujistila ji Markéta, a pak se svému vtipu zasmála.
Rozhledna
Dorazily na kopec ke staré kamenné rozhledně.
„Tam jsem nikdy nebyla,“ dívala se Markéta nahoru.
„Tak pojď,“ zval ji Tomáš a už bral za kliku.
„Nee, to nemůžeme,“ vrtěla hlavou. Dveře nebyly zamčené, jak očekávala. Tak se tam po chvilce váhání vydaly za ním.
Rozhledna nebyla příliš vysoká, ale nabídla jim pěkný výhled.
Když se chtěly vrátit dolů, Markéta se zarazila u dveří. „Je tady koule,“ povídá zděšeně. Tomáš se začal smát. Natáhl se ke dveřím, pootočil koulí a povídá: „Funguje jako klika,“ a se smíchem jim otevřel a podržel dveře. Na schodišti se protáhly kolem dvojice, která také vystupovala nahoru. Poslední Tomáš se pár schodů vrátil a podržel jim dveře. Ještě se tam chvíli s nimi zastavil a s vážnou tváří jim vysvětloval, že si mají nechat pootevřené dveře, že je tam z venku koule. Holky mezitím sešly dolů. Za chvíli seběhl Tomáš a dusil se smíchy: „Já jsem jim ty dveře zacvakl. To jsme zvědavej, jak dlouho tam budou stát, než je napadne zkusit otevřít.“
Annu s Lucy to rozhořčilo: „Co když tam v té zimě zůstanou stát?“ vrtěly nevěřícně hlavou. Tomáš pokrčil rameny: „Tak jsou hloupý, když ty dveře nezkusí.“ Zírali na sebe, holky naštvaně, Tomáš nechápavě. Ticho přerušil Markéty smích: „Tak tohle bych od tebe nečekala, myslela jsem, že se bereš příliš vážně.“
„Jak jsi na tohle přišla?“ divil se Tomáš. Pomalu se vydali do údolí. Tomáš s Markétou a za nimi naštvané holky, které debatovaly, jestli jím to mají jít nahoru říct, jak to s těmi dveřmi je.
Markéta našla společnou řeč s Tomášem?
Markéta pokračovala v diskuzi s Tomášem: „Přijde mi, že si většinou nerozumíme, nestíháš mne nebo co. No a tváříš se jako hroznej machr a studenej čumák a někdy jako ťunťa,“ vrtěla hlavou.
Tomáš se na ni podíval: „To zní komplikovaně teda. By mne zajímalo, při jakých příležitostech ti to přijde?“
„Takhle zpětně si asi nedokážu na nic vzpomenout,“ pokrčila Markéta rameny. „Machr asi jak furt něco vyprávíš o ženských a ťunťa, když se na tohle ptáš.“
„Když se ptám na co?“ nechápal Tomáš.
„Když se ptáš, při jakých příležitostech jsi ťunťa,“ vrtěla Markéta hlavou. „Přitom plno lidí řekne, že jsi frajer.“
„Jaký lidi?“ divil se Tomáš.
„No to si už nevzpomenu, kdo konkrétně, prostě holky,“ odpovídala Markéta
„A to myslí negativně nebo pozitivně jako frajer?“ vyzvídal Tomáš.
„Spíš negativně,“ odpověděla Markéta.
„Tak to díky za zpětnou vazbu, ale stejně by mně zajímalo jaký holky?“ trval Tomáš na svém.
„No takový normální jako já. Ty tvoje barbíny ti to možná žerou,“ smála se Markéta.
„Já nemám barbíny,“ ohradil se dotčeně, „tak mi řekni, kdo si třeba co myslí.“
Markéta pokrčila rameny: „Já ti to řeknu, až to nastane, jestli se mnou ještě budeš mluvit.“
„To víš, že budu,“ usmál se na ni Tomáš. „To bys na mne musela být nepříjemná, abych se nebavil. Naopak mne to zajímá, leze mi to do hlavy,“ dodal.
To už je dohnaly Anna s Lucy a Elou, které incident na rozhledně pustily z hlavy a řešily povánoční večírek. Markéta slíbila: „Tak po Vánocích uděláme večírek u mne.“ A k Ele prohodila: „A můžeš vzít i Tomáše.“
Pokračování Rozhledna bez večírku (18).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Svařák s velrybou (15)