Ela jela ke Kláře. Sice se potkávaly v poslední době dost často, ale pořádně spolu nemluvily. Ela přemýšlela co vzít s sebou, ale nakonec vzala jen nealko Radler, když Klára nepije. Ta ji ale překvapila obří lahví Prosecca. „Tohle nemůžu vypít,“ děsila se Ela, tak Klára namíchala Aperol Spritz. Ještě než se stihly napít, přišla Karolína s Jirkou. Ten jenom Ele přinesl podklady, které potřebovala. Když viděl skleničky na stole, rejpnul si: „Jak často používáš tenhle náladový doping?“
Ela chvíli přemýšlí a odpověděla: „Tak 6x týdně, jeden den to většinou přeženu, pak nemám chuť.“
Chvíli na sebe koukali a Ela si uvědomila, co to vlastně řekla: „Teď vypadám jako alkoholik, ale tak to není, někdy to je jen panák bylinek v alkoholu na zlepšení imunity…“
Tím to úplně nevylepšila. Naštěstí jí přerušila Karolína. Hodila na stolek časopis a skočila ji do řeči: „Koupila jsem si Elle a mám chuť ho zahodit. Nedá se to číst. Pojeď se mnou do Prahy. Mám schůzku ohledně nového časopisu. Měla bych dělat grafiku a ty bys do toho měla psát.“
Ela se ošívala: „No to né, já mám dost své práce, to bych asi nedokázala.“
Karolína byla ale neúprosná: „Ne neberu jako odpověď. Aspoň si pojeď poslechnout podmínky. Myslíš, že ty tvoje projekty někoho zajímají? Tohle bude aspoň za něco stát. Naberu tě zítra rano v 7.“
Ela chtěla ještě chvíli protestovat, ale Karolína nebrala ne jako odpověď. Brzy se rozloučily a Ela šla spát. Byla rozpolcená z toho, jestli to má cenu na nějakou schůzku jezdit a jestli by to dokázala. Víra Karolíny, že na to má, ji ale těšila. No co, řekla si, o nic nejde.
Po schůzce
Když vyšly z vydavatelství, Ela se tvářila vážně, Karolína se usmívala. Otočila se na Elu: „Ty to bereš nějak moc vážně, vždyť jsi tam nechtěla.“
Ela si povzdechla: „Když už jsme sem jely, tak jsem chtěla, aby to dopadlo dobře. Zato ty se směješ, jako bys to místo dostala.“
Karolína se hlasitě zasmála: „Nedostala. Ale uvědomila jsem si, jak je mi dobře v mé kanceláři a připoměla jsem si, co mne baví na mé práci. Tam mi na té ženské něco vadilo.“
Ela se konečně rozesmála: „Něco vadilo, jako dvě krůty na jednom hnojišti?“
Karolína oponovala: „Takhle bych to úplně nenazvala, ale nevydržela bych s ní.“
„Protože jste úplně stejné, musí být po vašem.“
„Nechme toho,“ mávla rukou Karolína. Zastavily se na přechodu, kde čekaly na červenou. Rozmýšlely, co teď. Ela se otočila na Karolínu: „Potřebovala bych se stavit …,“ jenomže se zastavila uprostřed věty a zůstala zírat Karolíně přes rameno. Ta se otočila po směru jejího pohledu: „Co je?“ zeptala se.
Překvapivé setkání
Za nimi stál vysoký hnědovlasý muž a usmíval se na Elu. Ta jen zašeptala: „To je David.“ Byla jak přimrazená, i když si stokrát říkala, že kdyby ho potkala, tak okamžitě odejde, teď to nedokázala. Na semaforu blikla zelená, kolem nich přecházeli lidé, ale oni se ani nehnuli. Karolína chytla Elu za ruku: „Přece tady nebudeme stát, pojďte,“ a kývla na Davida, aby je následoval. Zastavili se na druhé straně u postranní uličky. Ela je navzájem představila, ale moc jí do řeči nebylo. Karolína z trapné situace rychle vycouvala: „Musím si něco vyřídit, domů pojedeme po obědě, tak si to vyřiď. Zavoláme si,“ a zmizela.
Ele moc do řeči nebylo. První promluvil David: „Nepůjdeme si někam sednout?“
Ela zavrtěla hlavou. „Tak se pojď aspoň projít do parku,“ navrhl David a namířil k nejbližším stromům.
Ela to ticho už nemohla snést: „Nevím, jestli si máme co říct. Na té svatbě jsem získala dojem, že by mezi námi něco mohlo být, ale ty jsi zmizel, nechtěl jsi mne.“
David: „Chtěl jsem tě, ale né v té situaci, v jaké jsem byl.“
Ela: „Jak v situaci? Říkal jsi, že jsi sám a rozvedený.“
„Rozváděl jsem se,“ opravil ji David, „nebo spíš jsem o tom zatím uvažoval. Nežili jsme spolu, ale nechtěli jsme dětem ničit zdání rodiny.“
„Lhal jsi?“ obrátila se k němu Ela.
„Když to řekneš takhle, tak asi jo. Ale v tu chvíli mi to přišlo, že je na čase tu divnou situaci vyřešit a mluvil jsem o ní jako o vyřešené. Ale nechtěl jsem ti lhát.“
„Aha,“ odpověděla Ela a čekala, chvíli bylo ticho, „a co teď?“ otočila se na něj.
„Teď jsem tě potkal v pravý čas,“ usmál se na ni David.
Pokračování Neděle nešťastných žen (11).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás hlavně na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Ela na svatbě aneb muška jenom zlatá (2)
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)
Kdo jsme? Ema a Ela