Sešly se v neděli, hned jak se Ela vrátila z Prahy. Zářila štěstím a chtěla se o ně s ostatními podělit. Markéta je pozvala k sobě, že potřebuje vidět normálního dospělého. Nic nechtěla po telefonu vysvětlovat, až se uvidí. Když se sešly u ní přede dveřmi, už tam stála Maky a Ela s Tomášem. Markéta neotvírala. Co se to děje? Volaly jí.
Přišla otevřít a snažila se maskovat, jak je rozzuřená. Zevnitř se za ní ozvalo: „Nezvoní, protože jsi dala blbě baterku.“ Markéta se otočila a štěkla přes rameno: „Tak nezvonil už čtrnáct dní, očekávala jsem, že se o to jako chlap postaráš.“ Odpověď zanikla v hluku, protože se přiřítila Anna s Lenkou. Markéta se omlouvala: „Jsme spolu doma zavřený skoro měsíc a už ho nemůžu vystát.“ Otáleli, ale Markéta otevřela náruč a zvala je dál: „Nebojte, Alex si zaleze do ložnice, má práci.“ Tázavě se na ni dívali, o žádném novém příteli nemluvila. „Potom…,“ zašeptala a pobízela je dovnitř.
Uprostřed obýváku stál vysoký hnědovlasý sympaťák a usmíval se na nás. „To je Alex,“ ukázala na něj Markéta, a pak nás postupně představila. Alex nás přátelsky pozdravil. Pak vzal ze stolku notebook a loučil se s námi: „Opustím vás dámy, mám ještě práci. Jsem rád, že jste tady, Markétka potřebuje společnost,“ a s tím odešel vedle.
Koho Markéta ukrývala?
Usazené na pohovce, s horkou kávou a koláčem čekaly. Dokonce i Ela, která měla plnou hlavu Davida a potřebovala se o to podělit, nic neříkala. Tázavě se dívaly na Markétu, když přestala pobíhat kolem, usadila se k nim.
„Tak už povídej,“ nevydržela to Maky, „kdo je to? O nikom jsi nemluvila.“
Markéta se zavrtěla: „To je Alex, s kterým jsem žila v Německu, přijel za mnou a už tady nějak zůstal. Jenže teď, když jsme zavřený doma je to peklo, hrozně mi leze na nervy.“
„Vypadá sympaticky,“ hodnotila ho Lenka.
„Alex, co mluví česky…“ poznamenala Anna.
„Jo, má maminku Češku a jezdili sem, takže mluví,“ mávla rukou Markéta, „nebudeme ale mluvit o něm, že ne? Jsme tady, abychom oslavily Ely setkání,“ a vylovila lahev vína.
Ela a David
Ela se rozzářila. Pro ty, kdo to neslyšely, vyprávěla, jak náhodou na ulici potkala Davida. Nechtěla s ním mluvit, ale nedokázala ani odejít. Vysvětlil jí svou situaci. Už byl rozvedený a evidentně na Elu pořád myslel.
„A to mu věříš?“ nedalo to pesimistické Anně.
„Má to napsané v občance,“ ujistila ji Ela.
„To sis mu řekla o občanku?“ vytřeštily holky oči.
„Ne, ale viděl, že mne úplně nepřesvědčil, tak mi ji ukázal.“
„A co bylo dál?“ ptala se zvědavá Lenka.
„Procházeli jsme se a povídali si. Vůbec se mi nechtělo domů, ale v poledne Karolína volala, že už chce jet, tak jsem se s ním rozloučila, že se znovu sejdeme,“ vysvětlovala Ela a hned pokračovala: „A druhý den mi volal, že tady bude, jestli bych nepřišla na snídani.“
„To ses ani nepochlubila a nepředstavila nám ho!“ vykřikla Markéta.
„No jo, neměla čas,“ smála se Maky. „Tak povídej,“ pobídla Elu.
„Byla to taková pozdní snídaně. Bylo to za celý týden jediný den, kdy se udělalo teplo a vylezlo sluníčko. Hrozně ráda jsem ho viděla, ale potřebovala jsem jít ven na vzduch, tak vzal stoleček s tou snídaní a vynesl mi ho na balkon.“
„To je ale romantický,“ vzdychla Lenka
Snění nad snídaní
„To je hezký,“ vzdychla Anna, „ten můj nevstává a nežere.“
„Že?“ skočila jí do řeči Maky, „můj taky nevstává a první jídlo jí ve dvě.“
„Já miluju společné snídaně,“ přidala se Lenka, „až najdu svého prince, tak mi bude dělat ráno snídaně.“
„Ty ještě pořád čekáš na prince?“ vložil se do toho Tomáš.
„No samozřejmě, že čekám na prince,“ odpověděla mu Lenka.
„Myslím, že princovi nebude stačit sníst spolu snídani,“ pokračoval Tomáš.
„No však snídaně je až potom ráno,“ pokračovala Lenka.
Tomáš se jí to snažil vymluvit: „Se obávám, že po tom ti princ usne a žádná snídaně nebude.“
„Takové pesimistické vyhlídky,“ vzdychla Lenka, „myslela jsem, že aspoň ty mne trochu podpoříš.“
„A co ten tady dělá?“ zeptala se překvapeně Markéta, „je to tvůj gay kamarád?“ otočila se na Elu.
„Néé,“ odpověděli najednou Ela i Tomáš, toho se to velmi dotklo. Ela vysvětlovala: „Je to můj kamarád, chtěla jsem ho vzít mezi lidi a podělit se s ním o tu radostnou novinku. Vždyť jste to občas ocenily, když nám dal svůj názor chlapa.“
Tomáš se raději urychleně rozloučil. Tohle se ho vážně dotklo.
Klub nešťastných žen
Anna pokračovala: „Škoda, že jsou to princové jen na začátku vztahu, můj byl gentleman a strašně hodný, když byl zamilovaný, ale pak ho to přešlo.“
„Každý chlap je na začátku hodný, když něco chce,“ povzdychla si Maky, „pak je z něj dítě. Byly jsme se projít a skuhral v půlce kopce, že je to moc do kopce.“
Markéta se rozesmála: „Jo, to Alex taky dělá. A batoh je moc těžký. A když začalo mrholit, tak hysterie, že zmokne a bude určitě nemocný.“
„Já teď radši chodím sama,“ pokračovala Maky. „Dorazila mi totiž nevlastní dceruška. Takový ten věk, kdy sedí celý den s mobilem na gauči, žere chipsy a čokoládu, ale obědvat nebude, protože má dietu. Její matka to s ní už nemohla vydržet, tak ji šoupla k nám.“ Markéta se napila kafe, bohužel víno nepije. „Jsme jak rodina. Táta, máma, dítě, pes a všichni doma v obýváku. Ještě, že máme větší byt a můžu se zavřít do kuchyně.“ Větší byt je myšleno 2+1. Takže pak procházky jsou opravdu to jediné, kam se dá utéct.
Markéta navázala: „Já už jsem měsíc neviděla žádného milého kolegu, mám deficit společenských kontaktů, asi doma zešílím.“ „Společenských?“ rejpla si Anna. „Jo, nazývejme to společenskými,“ uzavřela to Markéta.
„Vy jste dnes jak klub nešťastných žen,“ povzdechla si Ela. Holky se na ni otočily: „Ale ne, máme z tebe radost, že jsi tak šťastná. A nechceme tě nijak strašit, ale vidíš, jak to po letech dopadá.“ „To mne úplně děsíte,“ odpověděla Ela, „Myslela jsem, že jste spokojené. Má vůbec cenu si s někým něco začínat?“
„Tak většinou ano,“ povzdechla si Markéta, „rozhodně na začátku to bylo s Alexem krásné. Ale teď se to tak nějak nakupilo, ještě ten deštivý podzim, já mám pocit, že jsem celý měsíc neviděla sluníčko. A to ještě nezačala zima.“
„Tak co s tím uděláme?“ podívaly se tázavě po sobě. „Najdeme obchod splněných snů,“ odpověděla Ela.
Pokračování Když máš dobrý koktejl, je jedno, kde paříš (12)
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás hlavně na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Překvapivé setkání (10)
Na co skočí opuštěná holka? (4)
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)