Pár dní plných práce, každá někde lítá, cukrárna se rozjíždí svým pomalým tempem. Holky se dlouho neviděly. A pak si konečně mohly trochu vydechnout a navečer se sejít. Za Karolínou s Markétou, které už byly v obchodě, dorazila i Ela, Anna a její kamarádka Darina. Je v tomhle světě žen muž potřeba?
Když ji všem představila, že je to učitelka, má dvě děti a žije sama, prohodily pár obecných vět a posadily se k jednomu ze stolků, z kterého Karolína sundala rozložené papíry. Začala: „Já už jsem z těch papírů tak zmagořená, že už se nedovedu o ničem jiném bavit. Tak povídejte, jak se máte? Zažil někdo něco zajímavého?“ Bylo ticho. Karolína rozhodila rukama: „Jako nikdo nic pikantního dneska? Já mám pocit, že jsem buď jen v obchodě nebo na něj myslím nebo něco objednávám nebo zařizuju nebo spím. Jako bych vůbec nežila.“
„Z toho si nic nedělej,“ mávla rukou Markéta. „Já žiju a stejně nemám o čem povídat. Pokud bys to teda definovala, tak jak jsi řekla, tak taky nežiju.“
„Já začnu žít, až toho chlapa zabiju,“ přidala se do rozhovoru Anna, „a vy dosvědčíte, že to bylo v sebeobraně. Byli jsme na výletě u Jizery, nechal toho kluka se tam máchat ve vodě a ten je zase nemocnej. Těšila jsem se, jak vypadnu a zase sedím doma. Dlouho se tu nezdržím.“
„Né,“ otočily se na ni holky, „vždyť jsi sotva přišla, nemůžeš hned zase jít. Tak si aspoň otevřeme jednu lahev, ne?“ Do toho zacinkal zvonek nade dveřmi. Přišel Alfons.
Řezan nebo hodný?
„Tak co holky, jak to máte s chlapama?“ ptal se Alfons.
„Ále,“ mávly rukou, „zrovna se o tom bavíme, že se není o čem bavit,“ doplnila Markéta.
„Vsadím se, že chceš někoho, kdo ti bude oporou a bude ochotnej se za tebe porvat,“ smál se Alfons.
„No to si piš,“ pokývala Markéta hlavou.
Alfons jen vrtěl hlavou: „Když ženská chce vždycky nějakého řezana, a pak se diví, že je řezan i na ní.“ Než stačily něco odpovědět, pokračoval: „Nebo někoho roztomilého, a pak se diví, že ten chlap je takovej na nic anebo někoho hodného a ten ji za chvíli nebaví, protože nemá jiskru.“
Holky na něj jen zíraly. „No, když to řekneš takhle, tak to je pravda. Jenže kde najít někoho normálního?“
„A co kdybyste ho nehledaly, ale prostě vzaly toho, kdo má zájem o vás?“ zeptal se Alfons.
„Jenže to jsou zoufalci,“ mračila se Markéta.
„A já to znám ještě jinak,“ nakrčila nos Ela: „sedávej panenko v koutě, nenajdou tě a chcípneš tam.“
„Tak to vám nehrozí, ne?“ smál se Alfons.
„Já si s tím nejsem tak jistá,“ prohlásila smutně Markéta.
Na co je muž?
„Vždyť vy chlapa ani nepotřebujete,“ smál se jim Alfons, „a když ho potřebujete, tak je to vlastně úplně jedno, jestli je to manžel nebo soused. Máte to hrozně jednoduchý.“
„Jak jednoduchý?“ ptala se Anna, „mám manžela a polička pořád nevisí.“
„Tak to já mám souseda,“ smála se Markéta. Toho stačí pozvat na oběd a on si všimne všeho, co potřebuje opravit a opraví to.
„Taky mám svého údržbáře,“ smála se Darina a hned lovila v mobilu fotku sexy svalnatého a potetovaného chlapíka, „ten se postará o poličku i o mně.“
„No přesně,“ přitakal Alfons, „když něco od chlapů potřebujete, máte dvě zbraně – jídlo a sex. My, když něco potřebujeme, tak jsme v háji. Všechny slíbený poličky si stihnete pověsit samy, žehlit moc neumíme, prát taky ne, vařit taky ne a můžu pokračovat. Jediné, co umím a manželka ne, je řidit, ale i to si umí zařídit sama,“ ušklíbl se Alfons.
„Tak to je přesný,“ pokývala hlavou Anna, „náš vztah šel do kytek od té doby, co mám řidičák. Předtím byl Slávek důležitej, když jsem ho musela prosit, aby mne odvezl. Teď už mne sere i to, že dejchá.“
„To je jen dočasné,“ snažila se ji Ela uklidnit. „Až to dítě trochu odroste a budete mít zase čas na sebe, tak se to srovná.“
„Jenže my jsme vlastně spolu nikdy moc nebyli,“ pokrčila rameny Anna, „vždycky jsme žili tak nějak vedle sebe, každý si jel po své koleji a teď jsme se potkali na jedné s tím malým vagónkem, který si přehazujeme,“ povzdechla si.
Zahoď batoh
„Tak budeš muset zahodit batoh,“ smála se Darina, „podívej se na mne, jak je mi bez manžela skvěle.“ Anna jen kroutila očima a doufala, že si nikdo z holek nevzpomene, když vyprávěla o Darininých eskapádách a úletech za posledních pět let jejího skvělého singl života.
„Co kdybychom šly tančit?“ rozjela se Darina, která už stihla vypít část lahve. Holky na ni chvíli koukaly. Ela s Annou vrtěly hlavou, Karolína vypadala, že usne ve stoje. Ale Markéta se toho chytila: „To je ale skvělý nápad. Už tak dlouho jsme nikde nebyly. Nebuďte asociální, jdeme tančit.“ Zvedla se však jako jediná. Zašla tedy dozadu otevřít ještě jednu lahev: „Kdo nepije s námi, pije proti nám.“ Pozvedla skleničku. Holky se přidaly, za chvíli se už vesele smály. A nakonec jim to jako špatný nápad nepřišlo. Je škoda jít už domů, ani Anně se nechtělo, tak kam vyrazíme?
Pokračování příště.
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Chaos v cukrárně (44)
Ela na svatbě aneb muška jenom zlatá (2)