Poté, co David utekl na svatbě před Elou, jsme se s holkama sešly, abychom to probraly. Nečekaně se k nám přidala Markéta a vzala situaci do svých rukou. „Bude to taková hra,“ vysvětlovala.
„Jak hra?“ divily se holky. „Taková levelová, musíš splnit jednotlivé stupně, abyses dostala dál.“ Holky pořád nechápaly, Markéta to zkusila jinak: „Znáte únikové hry? Tak je to jako úniková hra, akorát neunikáš odněkud. Unikáš sama před sebou. Budeš plnit jednotlivé úkoly, až nakonec dostaneš někoho, koho budeš chtít.“
Hra pro velké holky
„Ty jsi magor,“ zhodnotily to holky. „Pojďte, bude to sranda,“ přesvědčovala je Markéta. Jedinou Elu to trochu zaujalo, přerušila Markétu: „To by se hodilo i pro Lucy.“ Markéta se zarazila: „No jo, ale ta tu teď není.“ V tom se otevřely dveře a v nich se Lucy objevila: „Jen jsem ji chtěla dostat domů, přišla jsem o něco?“ Holky dostaly záchvat smíchu: „Ne jdeš úplně akorát, Markéta má přednášku, tak poslouchej.“
Tak Markéta pokračovala: „Půlka je vás singl, někoho chcete, ale nikdo se vám nelíbí. Bude to vlastně takové malé školení na téma chlapi.“ „Ty ses zbláznila?“ „Ne, ale nelíbí se mi, jak tady fňukáte, někoho chcete a přitom pro to nic neuděláte, protože co by si jako kdo pomyslel. Už nám není dvacet, abychom vzdychaly a čekaly.“
Když má Markéta moc volného času
„Ty se hodně nudíš,“ otočila se na Markétu Klára, ale ta se jen smála: „Jo připadám si trochu nevytížená. Hodně přednášek mi teď zrušili a já mám radši osobní kontakt než online školení.“
„A jak si to teda představuješ?“ zeptala se Ela zvědavě.
„Musíš splnit úkol. Úkol jedna: Oslov cizího chlapa, který se ti aspoň trochu líbí.“
„Jako se s ním začít bavit?“ ptala se Lucy, kterou to nakonec také zaujalo.
„Jo třeba v autobuse nebo v krámě, jen něco prohodit.“
„A nebude to blbý?“ byla Lucy opatrná, Markéta se chytala za hlavu, „vždyť o nic nejde, jen ho oslovíš. Nebudeš s ním chodit, ber to jako školení komunikace třeba.“
„Ok, já jdu do toho,“ hlásila Ela, kterou ten nápad zaujal, a Lucy se nakonec také přidala: „Máš pravdu, nemám co ztratit, na tom něco bude.“ Ostatní sice vrtěly hlavou, ale Markéta s Elou se už nedaly zastavit.
Jdeme na to
„Tak kde to udělame?“ přemýšlely nahlas. Přidaly jsme se k nim. Když se nás to teď už netýkalo, radit nám šlo snadno. „Tak tady?“ přemýšlela nahlas Klára, ale Evě se to nezdálo: „Ne, tady je moc známých, to by nebyl nikdo cizí, pojďte někam jinam.“ „No to já nebudu nikde dělat divadlo s průvodem,“ ohradila se Lucy. „Tak já vám to jenom ukážu a můžete si to vyzkoušet zítra někde samy,“ navrhla Markéta. „Ukažte mi na někoho, koho mám oslovit.“
Ukázaly jsme jí člověka na baru v modrém tričku. Ledabyle oblečený, prořídlé vlasy, „To mi děláte naschvál,“ odfrkla si Markéta, když si ho prohlédla. Zvedla se a vyrazila na bar. Zeptala se obsluhy, jestli mají cigarety. Samozřejmě neměli. Tak se otočila k tomu muži. Ten zavrtěl hlavou. Markéta poděkovala a usmála se na něho. On jí úsměv opětoval. Chvíli zaváhala, ale pak se vrátila k nám. „To bylo všechno?“ divily jsme se. „To byla jen první lekce,“ smála se Markéta, „teď jste na řadě vy.“
„Tak jdeme,“ vyrazily jsme.
Pokračování: Lovci mamutů (6)
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vychází každou středu.
Předchozí články
Na co skočí opuštěná holka? (4)
Ela na svatbě aneb muška jenom zlatá (2)
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)
Kdo jsme? Ema a Ela