Ačkoliv měly holky v plánu pokračovat dalším levelem hry, tento týden se nesešly. Ela měla dost co dělat v práci. Díky hře se cítila nad věcí, ale pak si stejně nechala zamotat hlavu.
Cestou do práce Ela vyřídila ve městě pár pochůzek, takže do kanceláře dorazila pozdě. Také už jí cestou naháněli. Alfons volal: „Kde jsi, nestihlas poradu!“ To jsou otázky, povzdechla si a odpověděla: „Co myslíš, kochám se architekturou… Už jsem na cestě,“ ujistila ho. Jen co dorazila, Alfons jako by číhal na chodbě, naběhl v kravatě a s šanonem. Co se to děje? Ela úplně zapomněla, že se jí ptal, co pije, že když se podaří uzavřít tenhle obchod, dorazí v kravatě. Museli to oslavit.
Otázky bez odpovědí
A pak už se dveře s chlapama netrhly. Že by konečně začala fungovat Markéty strategie: Neřešit chlapy, ale hrát si? „Vypadáš skvěle,“ volal procházející Marek. A když Ela potkala na chodbě Martina, který se vrátil z jedné ze svých cest, s úsměvem ho vítala a spontánně rozevřela náruč. Martin ji chytil do náruče, zatočil s ní a obličej jí zabořil do vlasů.
Ele vířilo hlavou milion otázek: Co tohle znamená? Jak to myslí? Má si dělat naděje? Jenže z přemýšlením nad otázkami, které nemají odpověď, ji vyrušila Lenka: „Jedeme na oběd, přidáte se?“ Tak se s Martinem přidali.
Lenka řídila a Ela seděla vedle ní. Dozadu si sedli Martin s Markem. Martin si opřel hlavu o sedačku nad Ely ramenem, aby viděl dopředu, nebo aby ji znervózňoval. Na křižovatce blikla červená. „Ty nepojedeš?“ smál se Marek. Lenka se rděla: „Nene, jedna pokuta mi stačila.“ Elu to trochu zaskočilo: „Myslela jsem, že jsi nedávno udělala řidičák…“ než stihla doříct, že by mohla mít ještě respekt, smál se Martin: „tak by si ty barvy mohla ještě pamatovat, že?“
U oběda probírali práci i Martinovi cesty. Přiznal se, že je v Praze jenom na pár dní, pak se zase vrací do Německa. „Ještě půjdeme na oběd, než odjedu, kočko,“ ujišťoval Elu, když ji na rozloučenou líbal na tvář.
Odpověď, kterou slyšet nechtěla
Ela to nevydržela a musela to s Lenkou probrat, že má z Martina pocit, že ji chce. Lenka na ni chvíli smutně koukala, a pak se zeptala: „On ti neřekl, že se vrací do Německa k ženě, viď?“
„Jak k ženě?“ zalapala Ela po dechu.
„No, má ženu, nežili spolu, ale teď se k ní vrací.“
„Bože, já jsem blbá,“ chytala se Ela za hlavu, „řeším náznaky, co by mohlo být a on se jen bavil.
„Tak bych to úplně nenazvala,“ odporovala Lenka, „záleželo mu na tobě.“
Ela jen vrtěla hlavou, Lenka pokračovala: „Já jsem kvůli němu už brečela.“
Ela se zhluboka nadechla: „Já brečet nebudu.“ A umínila si, že už chlapy neřeší.
Tak řeší holky
Nejenom holky řeší kluky. Je to i naopak, Ela seděla na kafi s Tomášem. Ten si zrovna povzdechl: „Já už žádný kočky lovit nechci.“
Ela se jenom smála, Tomáš pokračoval: „Ale příště budu mít kulatý pořadový číslo, to by mohlo být něco extra. Já jsem to nedávno počítal, snad jsem na žádnou nezapomněl. Kolik bys tipla?“
„Jako osmdesát osm?“ ptala se ho a malovala číslo na ubrousek.
„To není kulatý,“ ohradil se.
„Čtyřicet“ ptala se Ela.
Tomáš se trochu zarazil: “Je to teda dost intimní informace, ještě jsem to nikomu neřekl.“ Ale nenechal se dlouho pobízet a pošeptal jí ho do ucha.
„Nooo,“ protáhla Ela, „to jsem tě tipovala na víc.“
Tomáš se ohradil: „No vidíš, co ty si o mně myslíš.“
Odsekla mu: „Nebo spíš, jak se prezentuješ, že?“
Tomáše se to trochu dotklo: „Já se neprezentuju, ty to ze mě taháš.“
Ela se nedala: „Ale nene, ty mi to říkáš sám. Holky to na mě obvykle takhle nechrlí.“
Tomáš: „Já to taky nikomu jinému neříkám, jenom tobě. Takže to ze mě taháš.“
Ela se smála: „Tak mi to nemáš říkat. Copak nevíš, že všechno vykecám?“
Tomáš: „Ne, slíbilas, že to nepoužiješ proti mně.“
„Nene, naopak jsem ti vyhrožovala, že to použiju proti tobě. Takže mne vlastně neposloucháš.“
Tomáš si zase jel tu svou: „Já nad tím nedávno přemýšlel a říkal jsem si, že holce, o kterou budu stát, tohle číslo nesmím říct, že by to vypadalo blbě.“
Ela byla zvědavá: „Takže budeš zatloukat?“
Tomáš vrtěl hlavou: „Tak bych to nenazval. Já jsem byl vždycky věrný. Ale tohle není nic, čím bych se musel chlubit, ne?“
A poslední otázky: Je to borec nebo děvka?
Ela souhlasila: „No řekla bych, že v tomhle věku se už člověk úplně nesvěřuje, protože je rozdíl jestli žije dlouhodobě ve vztahu nebo je nějakou dobu single, to je pak dost nepoměr. Ještě to taky evokuje otázku, jestli jsi borec nebo děvka?“
„No to je jasný,“ vrčel Tomáš, „já jsem borec. Ty bys s takovým číslem byla děvka.“ Ela jen zalapala po dechu, protestovat ale nemělo cenu. Předsudky, předpoklady, očekávání odpovídají na tuhle otázku v neprospěch nás. Pak už radši osobní témata opustili, probrali, co nového v prácí, dopili kafe a rozloučili se.
Pokračování Překvapivé setkání (10).
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás hlavně na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Ela na svatbě aneb muška jenom zlatá (2)
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)
Kdo jsme? Ema a Ela