Ela potkala na svatbě svou dávnou platonickou lásku Davida. Neztratil jiskru, spíš naopak. Usměje se konečně na Elu štěstí?
Tolik let si připravovala, co mu řekne, až ho znovu potká a teď se ji vše vykouřilo z hlavy. Vzmohla se jenom na: „Jé, ahoj, ráda tě vidím.“ Chvíli na sebe zírali, Ela přemýšlela, co by měla říct, a pak jen vyhrkla: „Musíme jít.“ Hosté se po obřadu skládali do aut, nezbývalo než je následovat. V tom šoku si ani nevšimla, s kým tam je. Snažila se ho zahlédnout, ale zmizel jí v davu černých sak.
Teď nebo nikdy
V autě přemýšlela, co by mu měla říct. Věděla, že teď už něco udělat musí, nenechat si ho proklouznout mezi prsty. Že ho potkala, není jen tak nějaká náhoda. Jenže, co když je ženatý nebo je divný? Jenže už jí není dvacet, aby nad tím jen uvažovala. Pokud něco chce, není čas se stydět a přemýšlet, jestli se neztrapní. Stejně se ztrapňuje celý život. Spíš je to příležitost se konečně naučit dostat, co chce.
Znovu se setkali u stejného stolu. Oba bez doprovodu. „Sluší ti to,“ netajil se David obdivem. „Ty taky vypadáš dobře,“ pochválila ho Ela. Chvíli na sebe koukali a přemýšleli, čím začít. „Co jsi vůbec dělala po střední?“ zeptal se. A tak Ela vyprávěla, co studovala, a kde cestovala. Rychle ale stočila řeč zpátky k Davidovi. Ten jí popsal, jak odešel na vejšku do Prahy, vystřídal 2 obory a nakonec nedostudovaný skončil ve firmě zabývající se technologiemi. „Takže ani školu nepotřebuješ, viď?“ zajímalo Elu. „Ani ne,“ odpověděl, „stejně se pořád musím učit něco nového. Ale ty jsi na tom stejně ne?“ „Jo, taky dělám úplně něco jiného,“ smála se Ela.
Pojď tančit
A pak už jí to nedalo a musela se zeptat: „Jsi tu sám?“ „Ano,“ přiznal se. „Aha,“ řekla Ela, pak se ale ještě zeptala: „tvoje žena nebo přítelkyně nemohla?“ Usmál se: „rozvádím se, nežijeme spolu.“ „Aha, to je mi líto.“ Ela se pro sebe usmála. Doufala, že to není moc vidět „To ti být líto nemusí. Prostě to tak je. A co ty a chlapi?“ zeptal se. Mávla rukou: „Taky rozvedená. Teď momentálně jsem ráda single.“ Podívala se mu do očí. Kolikátou měla skleničku už ani nepočítala. Uvědomila, že vlastně hraje hudba. „Půjdeme tančit?“ zeptala se. „Jo,“ zvedl se a nabídl jí rámě. Elu překvapilo, jak je vysoký. Úplně na to zapomněla. „Sluší ti to,“ opakoval David a díval se na ni těma svýma šedýma očima, „vždycky ses mi líbila.“ Ele to lichotilo.
Je rozvedený výhra?
„Proč se rozvádíš?“ zeptala se, protože nechtěla opakovat, že mu to taky sluší. „Oženil jsem se hned po škole,“ přiznal se. Cestovali jsme, pak jsme si pořídili děti a teď chceme každý něco jiného. Žena chce sedět doma. Úplně ji přestaly bavit cesty, které jsme tak milovali, nechce ani na kolo. Takhle já nemůžu žít, život je příliš krátký“. „Hm,“ odpověděla. Nevěděla, co na to víc říct. Přemýšlela, jestli je ráda, nebo ji vadí, že je to chlap, který utekl od malých dětí. Pár skleniček sektu udělalo své, přitiskla se k němu blíž. V tuhle chvíli by objímala celý svět. Nemám co ztratit, opakovala si. Mlčky tančili, David se jí díval do očí a objímal ji. „Měl bych jít za ženichem,“ řekl najednou. Odvedl ji ke stolu a zmizel.
U stolu byla rozjetá zábava. Zrovna tam někdo vyprávěl o ovcích, jak je připouštěl, a že je nemohla žena chodit krmit, protože si na ni dělal beran nároky. Další z hostů vykřikoval: „Přestaňte mluvit o zvířatech, pojďte mluvit o sexu.“ Toho se chytil největší chlubil a začal vykřikovat, že on má sílu jako beran, že jich měl letos 40. Dívka vedle něj se zvedla, že jde radši spát, že je unavená. Divili se, z čeho může být unavená, vždyť je mladá, rodinu nemá. A popichovali ji, ať si z něj vezme příklad, to je energie.
Ela seděla a zírala před sebe. Co se to stalo? Nemohla na nic přijít. Chvíli seděla, chvíli tančila, pak se ho vydala hledat. Stál na baru v kruhu kolem ženicha. Usmál se na ni, ale nešel za ní. Elu lovící nálada úplně přešla.
Štěstí nebo neštěstí
Ráno se potkali u snídaně. Seděli vedle sebe mlčky. Ela se nedokázala zeptat, co se stalo a on měl slušnou kocovinu. Jeden z právě příchozích na něj zavolal: „Kde máš vlastně Šárku?“ „Neměli jsme hlídání,“ odpověděl. Otočil se k ní, ale Ela se na něj nedokázala ani podívat. Zvedla se: „Jdu se zabalit.“ „Vrátíš se ještě sem?“ zeptal se. „Ano,“ odpověděla, ale už nepřišla. Po rychlé rozlučce se šťastnými novomanžely odjela. Štěstí je muška jenom zlatá a Ele se ji tentokrát ulovit nepodařilo.
Pokračování: Veselo v kanceláři (3)
***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vycházejí nově každou středu.
Další články
Předchozí díl Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)
Ely svět Může být Ela platonická děvka?
Kdo jsme? Ema a Ela