Každá něco chce, ale často ani neví co. Lenka chce bydlet a mít klid, Maky chybí chlap, tak zkouší seznamku, Karolína dělá, že nechce a Markéta honí cyklistu, který nakupoval v cukrárně. Vyběhla za ním z obchodu, aby mu nabídla věrnostní program.
„Tak co, jak to dopadlo?“ ptaly se holky, když se Markéta vrátila zpátky do cukrárny.
Ta se potutelně usmívala: „Uvidíme.“
„Máš nějak dobrou náladu,“ dobírala si jí Ela, „tak zabral nebo ne?“
„Trochu otálel, než odjel, asi ho to zaujalo,“ krčila rameny Markéta, „tak uvidíme, jestli ještě přijde.“
„Já musím jít,“ zvedla se Anna a Maky s Lenkou se k ní přidaly.
„Teď jdete, když otvírám lahev?“ divila se Karolína.
„Něco slavíme?“ divila se Anna.
„Že je středa?“ hádala Markéta.
„No jasně a mám narozeniny,“ smála se Karolína.
„Ježiš, promiň, všechno nejlepší,“ gratulovala jí Anna, „ale já vážně musím. Vždyť jsme to vždycky slavily večeří v pátek?“
„Večeře taky bude,“ mávla rukou Karolína, „jen nemám čas ji ani naplánovat.“
Maky s Lenkou, které už stály v kabátech také jen popřály a běžely.
„Já řídím,“ vrtěla hlavou Ela.
„Kdo to vypije?“ divila se Karolína s otevřenou lahví v ruce.
Ve dveřích se objevil Alfons, který zaslechl poslední větu a se smíchem volá: „Už ti jdu pomoct.“
Budou šedý oči ztracený?
Po přípitku a gratulacích se hovor stočil zase k chlapům.
„Tak co holky, koho honíte?“ ptal se Alfons.
„Markéta honí cyklistu,“ smála se Ela.
„Nehoním ho,“ zavrtěla Markéta hlavou.
Alfons si ťukal na čelo: „Cyklistu neber, ty se furt za něčím honí. Lepší je rocker, ten je v klidu.“
„No nevím, jestli chci chlapa s dlouhými prošedivělými a řídnoucími vlasy,“ odfrkla Markéta.
„Víš, jak je super, když ti vítr vlaje ve vlasech?“ oponoval jí Alfons, „taky bych měl dlouhý vlasy, kdybych nějaký měl. No a co teda ten tvůj cyklista?“ vyzvídal na Markétě.
„Nevím,“ pokrčila ona rameny, „chlapi nejsou, tak to zkouším.“
„Pozvi ho sem na kafe, nalej mu panáku nebo margaritu a jedny šedý oči budou ztracený,“ radil Alfons.
Markéta se zamračila: „To zas nemusím honit každého, který proběhne okolo. Z každého se stejně vyklube stejný egoistický magor.“
Alfons jen pokrčil rameny: „No jasně, ono je to stejně pořád dokola to samý, ale aspoň ta chvilková naděje.“
Věk je jen číslo
Alfons se otočil ke Karolíně: „A kolik že ti vlastně je?“
„Na to se radši ani neptej,“ vrtěla hlavou Karolína.
„Tady to můžeš říct, ne?“ vyzvídal Alfons. Ale Karolína mlčela.
„Tak já si tipnu,“ nedal se Alfons odbýt, „já jsem si vždycky myslel, že jsi tak nějak po škole, mladší než Lenka.“
Karolína s Markétou dostaly záchvat smíchu: „Ty už nepij, kdyby tě slyšela Lenka, tak tě něčím praští.“
„No tak kolik? Ti neříkám kočko jen tak z nudy, ne? To bych ti řekl i za střízliva,“ ohradil se Alfons.
Karolína: „Tak už dost nebo zpychnu a budu se bavit jen s těmi ve Ferrari, nebo aspoň v Audi.“
Alfons: „Tak na Ferrari budeme krátký všichni. Ale je to vlastně podraz. Když jste se bavily s Tomášem, tak jsme si po jeho vzoru běželi koupit auto a ty teď hraješ takovou vysokou ligu? Víš, co za úchyly jezdí ve Ferrari?“
Karolína jen mávla rukou: „Radši už o tom nebudeme mluvit.“
Než se stihl Alfons znovu zeptat, cinkly dveře.
Je náročný i chlap?
Dovnitř vešel Tomáš. Karolína se oddechla, že téma věku je uzavřené.
„A co ty, Tomáši,“ ptala se Ela, „co u tebe nového?“
„Nic,“ mávl on rukou, „samá práce a ženský nejsou.“
„Jak nejsou?“ divila se Ela, stačí se jen rozhlédnout.“ A rukou opsala kruh po místnosti. „A pokud si nevybereš tady, tak v práci máš plný kanceláře koček,“ dodala.
„Jo, kde v práci?“ divil se Tomáš, „to jsem si nevšiml.“
„To bys musel taky někdy zvednout hlavu od stolu,“ smála se mu Ela, „co třeba mladá Kadlecová, nebo Marcela s Radkou?“
Tomáš se ušklíbl: „Kadlecová je mládě a ostatní mají velký zadky.“
„Ježiš, ty jsi náročný a hrozně si vymýšlíš,“ zděsily se Karolína s Elou.
„Já jen chci, aby se o sebe starala,“ vrčel Tomáš.
Holky jen vrtěly hlavou: „Radši běž, než tě umlátím tou lahví,“ strkala do něj Karolína.
„Tak vy jste chtěly pomoct a teď mne vyháníte,“ ohradil se dotčeně Tomáš.
„No jo,“ ťukla se Karolína do čela, „přinesl jsi mi ty papíry?“
Tomáš vyndal papíry.
„Pojď dozadu, tam bude klid,“ navrhla Karolína.
„Tak vy takhle?“ smála se Ela, „to my radši půjdeme.“
„No vlastně, ty s Markétou byste se na to měly také podívat.“
„Já jdu,“ rozloučil se radši Alfons, který tam byl jaksi navíc, tři důvody proč se stavit v cukrárně si Tomáš uzurpoval pro sebe.
Pokračování příště.
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.
Co chce? (47)
Silvestr, fusekle a strniště (20)