Ela s Lucy se pustily do těch bláznivých úkolů. Po cvičení jsme u piva řešily chlapy tak nenápadně, že to bylo slyšet i u vedlejšího stolu. Něco by asi slyšet neměli. Abychom se zase sešly, chceme cvičit pravidelně, i když tentokrát to nevyšlo. A jak dopadla Ela a druhý úkol?
Volá mi Ela: „Necvičíme. Na pondělí nás vyškrtla z cvičení?“ „Jak vyškrtla,“ divím se. „No, aby se neshlukovalo víc než 10 osob, udělala dvě skupiny po 10. A je takový zájem, že máme nechat místo novým, když jezdíme cvičit i do Tanvaldu.“ „To si děláš srandu,“ naštvalo mne to, „tak já to tady rozhýbu, abychom mohly cvičit u nás, a pak se tam nevejdu? A to mi ještě tvrdili, že tu nikdo cvičit nechce.“ A naštvaně jsem šla volat holkám. Těm to ale nevadilo, a že stejně půjdeme na víno. Ela slíbila, že dorazí později, že má něco domluveného. Lenka se smála, ať klidně přivede nějakého fešáka s sebou.
Na poslední chvíli jsme se rozhodly, že půjdeme do malé kavárny na náměstí. Tam jsme překvapily Elu s Tomášem. „Tak na nás nemáš čas, jo?“ dobíraly jsme si ji. Ela byla dotčená: „Vždyť jsem říkala, že za vámi dorazím.“ Když jsme si sedaly ke stolu, chechtaly jsme se Lence, že chtěla fešáka, tak tady ho má. Lenka kroutila očima a špulila pusu: „No, víte, jak jsem to myslela, někoho nového, koho ještě neznám.“ Zatímco my jsme si objednávaly a řešily, co v práci, Ela s Tomášem řešily své.
Mají mít přednosti přednost?
„Co říkáš na ten článek, co jsem ti poslal?“ chtěl slyšet Tomáš.
„Jo, jsem ti odpovídala, že pěkný, dobře ses rozepsal,“ ujistila ho Ela, „ještěže je aspoň na tebe spoleh.“
„Tak dík,“ byl spokojený, „měla jsi velký štěstí, protože jsem původně spěchal na randíčko s novým objevem, ale na poslední chvíli bylo zrušený.“
„Tak to mám radost,“ smála se Ela
„No ale mne to trochu mrzí,“ mračil se naoko Tomáš, „i když to není model na nic vážného, ale má určité přednosti…“
„Přednosti?“ šklebila se Ela a tipovala, „myslíš silikony, botox, umělé řasy a obočí dokreslený přes půl čela?“
Tomáš se zarazil, chtěl se ohradit, ale pak se zamyslel a říká: „Hm, vlastně máš pravdu, hele…“ a hledal v mobilu fotku. A taky že jo, zmalovaná vyšpulená blondýna.
„No neříkala jsem to?“ smála se Ela, „ale aspoň že to přiznáš, že ti jde o přednosti.“
„Komunikace trochu vázne,“ souhlasil Tomáš, „ale ta tvářička a dekolt mě láká.“
„Tvl, tvý starosti bychom chtěly mít. Dokážeš si představit, že by se holky bavily: Potkala jsem kluka, moc toho nenamluví, ale ten namakanej hrudník a to sexy strniště, teď nevím, jestli ho mám pozvat na kafe nebo radši rovnou domů.“
„To je divný,“ vrtěl hlavou Tomáš.
„No přesně,“ vysvětlovala mu Ela, „u chlapa normální, ale jak to řekne holka, tak to zní fakt ujetě.“
„Ale vy taky nejste úplně slušný holky, co?“ ohradil se Tomáš.
„A o čem se máme jako bavit, o dětech a nádobí? Děkuju, nechci,“ vrátila mu to Ela.
„Tak člověk nejvíc myslí na to, co nemá, že?“ atakoval Tomáš.
„Tomu se ale říká závist,“ odpověděla Ela a raději se s ním rozloučila a přesunula se k nám.
Ela a druhý úkol
Markéta přišla úplně rozzuřená: „Vydržte, dám si kafe a něco k tomu a budu se vám věnovat,“ vrčela. K tomu co se jí stalo, se teď nechtěla vracet. „Až to rozdýchám, tak vám to řeknu. Teď mi řekněte, jak jste uspěly s úkolem?“ chtěla změnit téma. Lucy se do odpovědi moc nechtělo, tak začala Ela.
Vyprávěla, jak se ve frontě v krámě u uzenin dala do řeči s mužem za sebou. Postěžovala si, že to trvá a on se jí zeptal, jestli je lepší čekat u uzenin nebo u kasy. Shodly se, že u uzenin je to čekání optimističtější, tam aspoň něco dostanou.
Nesplněno, tak znovu a lépe
Lucy se mračila, že nikdy neví, co má říct. Markéta si ťukala na čelo: „No to právě nemusíš řešit, když o nic nejde. Potřebuješ se uvolnit a nepřemýšlet. Řekneš, co tě napadne, jako bys mluvila s kamarádkou. Proto to právě procvičujeme.“
Lucy vzdychala: „Připadám si jak ve škole jako bych nesplnila domácí úkol.“
„Jo holka, tohle je škola života,“ povzdechla si Markéta, „a tady opisovat nemůžeš.“ A tak Lucy i Ela musí druhý úkol procvičit znovu a lépe.
A jak to dopadlo s Lucy, co se stalo Markétě a jaký bude třetí úkol se dozvíte v pokračování: Vrána k vráně sedá.
*** ***
Nechcete přijít o pokračování příběhu Ely? Sledujte nás na Facebooku nebo Instagramu, vychází každou středu.
Předchozí články
Lovci mamutů (6)
Hra (5)
Ela na svatbě aneb prší štěstí (1)
Kdo jsme? Ema a Ela