A už v tom zase lítají. Markéta dělá výběrové řízení na chlapa. Chtít či nechtít další dovolenou? S těmi dvěma dovolená nevyšla, zato s Erikem si ji protáhla. Holky se mezitím sešly v kavárně. Společnost jim dělá Alfons se svými postřehy z mužského světa. Komu se stýská po Tomášovi? Jak velká slovní zásoba je potřeba? A co je s Annou?
Chce tady ještě někdo Tomáše?
“Ahoj, ahoj,” ozývalo se cukrárnou, když přišla Ela s Maky za Karolínou. Anna už tam byla. “Kde je Markéta?” divila se Ela.
“Pořád na dovolený,” pokrčila rameny Karolína, “s Erikem. Kde máš Tomáše?”
“Tak dlouho? Proč Tomáše?” zarazila se Ela.
“No, že se tu dlouho nestavil,” vysvětlovala Karolína.
“Víš jak,” mávla rukou Ela, “on se neozve a mně už to nebaví. Musím si najít jiného kamaráda. Akorát jak jsem si na něj zvykla, tak je to teď těžký.”
“Tak máš teď jako drbací kamarádku Alfonse, ne?” přidala se do hovoru Anna.
“No hele, ani on nemá čas. Třikrát zrušil kafe, to je znamení…” Ještě než dořekla, otevřely se dveře a v nich Alfons: “Ahoj kočky, co je znamení?” zajímalo ho.
“Když už ani ty nemáš na nás čas, tak to je znamení, že jsme starý a nepotřebný,” vysvětlovala Anna rezignovaně a Maky jen kývala.
“A nebo máš milenku,” smála se Karolína.
“Ne, to je znamení, že jsem debil a neumím si zorganizovat čas,” vysvětloval Alfons.
Co chce ledová královna Karolína?
“A co ty Karolíno, objevil se přes léto někdo?” obrátil se Alfons na Karolínu, aby odvrátil pozornost od sebe.
“No vždyť mne znáš, já o žádnýho chlapa nestojím,” mávla rukou Karolína.
“Jestli oni se tě nebojí,” smála se jí Ela, “četla jsem knížku o řeči těla a zjistila jsem, že máš vlastně namyšlené pohyby hlavy.”
“Cože?” urazila se Karolína naoko, “proč čteš takovéhle věci? To mne nikdy nebavilo.”
“No chtěla jsem vědět, co si vlastně Martin myslí,” pokrčila rameny Ela.
“A zjistilas něco?” dobírala si ji Karolína.
“Ne,” vzdychla Ela, “jsou tam jen ty obecné řeči. Když za ním přijdu, tak se protahuje a zívá, takže ho asi nudím,” vysvětlovala Ela.
“A nebo je s tebou v klidu a může se uvolnit,” smála se Karolína, “na to nepotřebuješ knížku. Ale asi máš pravdu, že se mě ti chlapi vlastně bojí. Jsem teď někoho poznala. Jenže je nějaký stydlivý. Chtěla jsem ho trochu popostrčit, tak jsem si stěžovala, že se ani nestaví na kus řeč. A víš co odpověděl?” podívala se významně na holky a po dramatické pauze pokračovala: “Odpověděl: Vidíš, to mě vůbec nenapadlo, asi bych se cítil divně kdybych za tebou šel. Četlas Egypťana Sinuheta? Tam o sobě hovořil jako o tom, kdo se narodil s lejnem mezi prsty u nohou a to mi přijde hezky popsaný rozdíl mezi patrícii a plebejci…“
“No ty vole,” chytla se za hlavu Anna,
“Fakt působím tak nepřístupně?” obrátila se Karolína na Alfonse.
Chtít či nechtít Karolínu?
“Noo, něco na tom bude,” začal opatrně, “umíš s chlapama první poslední, to se musí nechat. Okouzlit, opečovávat, rozmazlovat,” vypočítával na prstech, “utahat, strhat, zničit.”
“Cože?” vytřeštila na něj Karolína oči, “to dík, tak pěkně jsi začal a pak jsi to zazdil,” mračila se, “i když asi to vím, že ne každej by to se mnou dal.”
“No to já se právě raduju, že my ostatní na tebe můžem tak leda mrkat nad kafem a doma si to vyžere nějakej jinej,” smál se Alfons.
Karolína jen vrtěla hlavou: “Občas jsem z tebe měl pocit, že mne chceš sbalit, a ty se mi přitom jen směješ a jsi rád, že jsi tady jenom na kafe.” Tohle ji tedy urazilo, myslela si, že je neodolatelná.
Kdo chce volné místo?
Dnes dorazila i Lenka. Alfons jí nabídl místo vedle sebe.
“Má drahá kočko, asi se z tebe zblázním,” začal.
“Cože?” divili se holky.
“Nabízel jsem jí u nás místo manažerky. Místo aby nastoupila, vzali na tu pozici nějakýho kluka a těch pár holek, co tam máme se za ním může uběhat. Ach jo,” tvářil se smutně.
“Ty nám chceš odloudit Lenku?” dívala se na něj Ela vyčítavě.
“Hele kohokoliv z vás. U nás si mne ženský nevšímaj,” vysvětloval Alfons.
“No, ale to buď rád, že si tě nevšímaj, ještě byses za nimi honil, nechal se nějakou zblbnout a ta by si tě uvázala na řetěz,” smály se mu Karolína s Elou.
Alfons vysvětloval: “Já je nechci honit. Jen mě vůbec nevnímají, když od nich něco potřebuju.”
Ela se mu smála: “Vítej v mém světě,” a pokračovala: “A začínáš svou žádost kolegyním tak, jak mluvíš na nás? Ahoj kočko, dneska vypadáš skvěle, potřeboval bych….”
Alfons: “No to neee, vy jste jediný kočky v mém světě.”
Holky se zasmály: “No tak se pak nediv.”
Kdo má malou slovní zásobu?
Ela se mu snažila poradit: ”Tak jsou pak ještě jiné přezdívky jako princezno, zlato a podobně.”.
Alfons: “Ty všechny jsem už použil jinde a už je znova používat nechci.”
Ela to vzdávala: “Tak to máš buď moc ženských nebo malou slovní zásobu.”
“Malou slovní zásobu,” hájil se Alfons
“Kecko,” holky dostaly záchvat smíchu.
Chce Anna ještě vůbec něco?
“A co ty Anno, bylas u té psycholožky?” zajímalo Karolínu.
Anna jen mávla rukou: “Říkala jsem, že tam nepotřebuju, jsem v pohodě?”
“Úplně nevypadáš,” mračila se Karolína, “neznám tě jinak než v elasťákách a s mastným culíkem.”
“Jo ,před lety,” zasnila se Anna, “to jsem byla kočka.”
“Nemůžu tomu uvěřit,” vrtěla hlavou Karolína.
“Sem si chodím odpočinout jako stará utahaná matka,” pokrčila Anna rameny rezignovaně.
Karolína se do Anny pustila: “Tak se trochu ohákni a uvidíš, že ti bude líp.”
Anna jen smutně mávla rukou: “To už nemá cenu.”
Ela se snažila Annu zburcovat: “Kde je Tvé dvacetileté já, které nám bralo kluky?”
“No já bych pořád sebrala kluka komukoliv, jenže to s manželem jaksi nejde.”
Alfonse to zaujalo: “Tak to manželovi nemusíš říkat, ne?”
“Zrovna to mi dnes říkala kolegyně,” vyčítavě se na něj Anna podívala.
“No tak to už se stává pravdou,” smál se Alfons.
Karolína ožila: “Takhle tady nemůžeš pořád vzdychat, jdeme na nákupy, potřebuješ se hezky obléct aspoň pro sebe.”
“No když myslíš,” kývla Anna hlavou, “mně to teda přijde zbytečné, ale už strašně dlouho jsem si nekoupila nic pro radost. Jdeme na nákupy.”
Pokračování Možná konec, ale také romantika a sladký začátek (64)
Také nás můžete sledovat na Facebooku, případně na Instagramu.
Předchozí články
Výběrové řízení na chlapa (62)