Cestou na kopec se střetává pohled muže a ženy. Co je lenost a co je touha se druhému zalíbit? To jste si mohli přečíst minule. Teď je tu chlapský pohled.
Chlapský pohled
„A jaký je ten chlapský pohled na svět?“ zajímalo Annu.
Než stihl Alfons něco říct, Ela s Markétou se k ní otočily a vyhrkly: „Jako že to mají jednodušší?“ Ela zagooglila: „Jo, máš pravdu, vyskočily na mě barvy a mají to jednodušší, když se nemusí rozhodovat mezi modrozelenou, mátovou a smaragdovou.“
„Já znám jen černou, bílou a barvy duhy,“ přiznal se Alfons
„Jé, hele a vyskočil na mě zároveň i pohled ženy,“ pokračovala Ela, „jaký jsou nejvíc sexy typy chlapů, kterým žádná neodolá.“
„Jaký?“ nakukovala jí Markéta přes rameno.
Chlapi, kterým žádná neodolá
„Muzikanti, sportovci, ti, kteří každou ukecaj, dobrodruzi, milionáři, no to je jasný, ti, co si užívají života a hajzlíci.“
„Tak to jsou všichni, ne?“ vložila se do debaty Karolína.
„Tak se na to podíváme,“ zasmála se Ela a rozhlídla se.
Alfons se mračil: „Když vidím, jak jste celé natěšené, tak se nedivím, že na nás normální kluky žádná nezbude.“
„Tak ty jsi muzikant, rebel a ukecávač, tak si nemáš co stěžovat, ne?“ vložila se do toho Markéta.
„A Marek je jasný sportovec,“ pokračovala Ela a otočila se na Annu: „A co Slávek?“
„To se mně po těch letech ani neptej,“ pokrčila rameny Anna, „zamilovala jsem se, byla jsem mladá a blbá.“
„Ale no tak, něco na něm muselo být,“ vyzvídaly holky.
„Byl to dobrodruh,“ zasnila se Anna, „zato teď by seděl pořád doma na zadku.“
A pak ti ostatní
„A co ty Lenko? Jaký typ je Petr?“ otočily se na Lenku.
Lenka na ně chvíli koukala: „Kterej?“ zeptala se.
Holky vyprskly smíchy: „To jich máš víc?“
Lenka se ohradila: „No vy furt řešíte nějaký chlapy, jak mám vědět kterého myslíte?“ Pak dodala: „On není žádnej z těchle.“
„To je osmý typ, po něm žádná netouží,“ vyprskla Markéta. Lenka se na ni vražedně podívala. Markéta pokračovala a otočila se na Elu: „Stejně jako David,“
„Nene,“ ohradila se Ela, „David je ten, který si užívá života.“
Holky vyprskly smíchy: „To si jen myslíš,“ ušklíbaly se.
„Je skvělej,“ zasněně se na něj Ela zadívala.
„Ty mě bavíš,“ odfrkla si Lenka, „máš to, jako na houpačce. Tak teď jste zrovna zamilované hrdličky? Jak dlouho ti to vydrží?“
„Css,“ odfrkla si Ela, „mít vztah je těžký a je to hodně práce.“
„A proto jsem sama,“ usmála se významně Karolína.
„Jen nám nechceš říct, že si občas vyjdeš s Tomášem,“ rýpla si do ní Ela. Karolína se na ni jen dívala a zvažovala, co odpovědět. Evidentně Ela něco věděla. Karolína nechtěla lhát, ale ani přiznat pravdu. Naštěstí to Ela neměla potřebu teď rozebírat, protože pokračovala: „A co je Tomáš? Hmmm, ten je?…“ zamyslela se. Pak se bezradně rozhlédla: „Nevim.“
„Takže osmý typ?“ vyprskla smíchy Markéta. Naštěstí je z rozhovoru vytrhli kluci, kteří na ně čekali na křižovatce.
„Tak kam půjdeme dál, chcete jít až nahoru?“ zeptali se.
„Tak určitě,“ kývala hlavou Ela.
Svět jako na dlani
Vyšplhali až nahoru na kopec. Otevřel se jim krásný výhled na městečko v údolí a okolní kopce. Holky se kochaly a kluci vytáhli frisbee.
„Proč sem nechodíme častěji? Zezhora vypadá svět nádherně,“ zasnila se Ela.
„Protože si žijeme své malé nicotné životy tam dole a máme pocit, že jsme středem světa,“ pokrčila rameny Karolína.
„A taky je to moc velká dřina vyšplhat nahoru,“ dodala Markéta a unaveně se posadila.
„Myslela jsem, že máš teď trochu kondici, když tě Marek honí,“ smála se jí Ela.
„Jsem pořád unavená. Nechci, aby si myslel, že nic nevydržím, tak se snažím pořád něco dělat a nemám kdy si odpočinout,“ povzdechla si Markéta.
„Jak dlouho chceš tohle přetvařování vydržet?“ tázavě se na ni podívala Karolína.
„Nechci být sama,“ povzdechla si Markéta.
„Třeba tě bude mít rád takovou, jaká jsi?“ přidala se Lenka.
„Anebo si najde nějakou mladší,“ povzdechla si Markéta.
„A byl by to takový problém?“ zeptala se jí Karolína, „chceš takhle žít i příští rok?“
„Asi ne,“ pokrčila Markéta rameny, „ale ještě chvíli si to chci užít.“
Pokračování příště.
*** ***
Nechcete přijít o nové články? Sledujte nás na Facebooku nebo tipy na výlet na Instagramu.